úterý 28. května 2013

Sladká vůně bolehlavu

Sladká vůně bolehlavu

Autor: Tiffany Bakerová
Originální název: The Little Giant of Aberdeen County
Přeložila: Marcela Nejedlá
Počet stran: 352
Vydavatelství: Euromedia Group, k. s. - Ikar
Rok vydání: 2010

Truly ani nemůže být odlišnější než její sestra Serena Jane, která je jemná, drobná a překrásná. Naopak Truly je větší a mohutnější i než většina chlapců. Kontrast je zvýrazněn i tím, že po smrti rodičů je Serena Jane vychovávána jako v bavlnce u rodiny reverenda, zatímco Truly je poslána na farmu, kde je potřeba mít velkou sílu.

"Můj život děvčete se prudce zarazil ve věku jednoho a půl roku, když jsem najednou vyrostla ze všech šatiček své sestry. Nacpat mou hlavu do jednoho z čepečků nazdobených volánky, které šila matka, bylo jako pokoušet se procpat meloun klíčovou dírkou, napadlo otce."

Robert Morgan patří k nejmladší generaci lékařů v městečku, Truly musí zastoupit svou sestru a starat se o jejího manžela a syna. Lékař je na Truly už od dětství nepříjemný a dává jí velice pocítit, že je "jiná". V rodině Morganů se traduje, že manželka prvního z lékařů měla čarodějnou knihu, podle níž léčila. Truly se začne touto záhadou zabývat a podaří se jí vyluštit ji.

"V mém pokoji bylo jenom málo dokladů mé přítomnosti. kartáček na zuby, hřeben a tyčinka balzámu na rty na jednom nočním stolku, na druhém šest měsíců starý výtisk magazínu People s pomačkanými a zažloutlými stránkami. Časopisy jsem si brala v čekárně Roberta Morgana, než je vyhodil, dychtivě jsem hltala zastaralé milostné aféry filmových hvězd a kašpařiny rockových zpěváků. Nikdy jsem neletěla letadlem, neochutnala šampaňské, nikdy jsem se neobtěžovala se založením bankovního účtu."

Kniha se mi líbila už díky krásnému květovanému obalu. Příběh je členěni do tří částí - dětství, péče o doktora a Trulyino léčení. Vypravěčkou je hlavním postava, která nám vypráví svůj příběh. Celá kniha je napsána velice čtivě, jsou zde barvité popisy míst z dětství i dospělosti. Hlavní děj kolem Truly je obohacen i o množství příběhů vedlejších postav. I přes příkoří, která hlavní hrdinka prožívá, se nikdy nevzdává a vždy bojuje, a to se mi na ní líbí nejvíc. Knihu každému jen doporučuji...

Prázdniny

Prázdniny

Už týden si užívám krásného pocitu, že mám všechny zkoušky za sebou a před sebou téměř čtyři měsíce nicnedělání. Jsem hrozně ráda, že se mi tento semestr podařilo vše tak rychle udělat... Doufám, že se mi podaří na prázdniny najít brigádu, ale zatím se budu věnovat hlavně čtení a vylepšování mého pokoje.


Všechny tyto knihy se mi v uplynulých dvou měsících nashromáždily a konečně mám čas se do nich pořádně pustit.


Minulý týden se mi podařilo najít úplně poslední dva tulipány, na další si zase rok počkám. Svíčky si zapaluju hlavně k filmům, dělají nejlepší světlo, anebo jen tak, když relaxuju na posteli.


Krásné krabičky, ještě úplně nevím, kam je umístím, ale nejspíš to bude do knihovny.


Tento nádherný květináč jsem si odnesla z Levných knih, zatím pro něj nemám vhodnou kytku. Sprchový gel je z Rossmannu, voní po vlčích mácích. Určitě na sprchový gel i laky na nehty bude nějaká recenze...


Včera mi přišly mé první recenzní výtisky z Fragmentu, vybrala jsem si Hladové hry, sice jsem je už jednou četla, ale hrozně jsem je chtěla mít doma a napsat o nich recenzi...


Do Levných knih si v poslední době chodím víc než knihy kupovat dekorace do pokoje. Objevila jsem tam tuto krásnou plechovku a hned o kousek dál si nakoupila spoustu maličkých fialových mýdélek, která nádherně voní po šeříku.


Už dlouho jsem tu neměla žádnou kytku, tak jsem si dneska utrhla jednu, co jsem našla po cestě...

Přeju Vám všem, i Vám, co teprve budete mít prázdniny, nádherně prožité volné dny...

neděle 26. května 2013

Shledání

Shledání

Autor: Anne Enrightová
Originální název: The Gathering
Přeložila: Dominika Křesťanová
Počet stran: 256
Vydavatelství: Euromedia Group, k. s. - Odeon
Rok vydání: 2009

Veronika pochází z velké rodiny, má jedenáct sourozenců. Její nejoblíbenější, ale i nejzkaženější bratr zemřel a je potřeba dopravit jeho tělo domů z Londýna a oznámit špatnou zprávu matce, která je lehce psychicky labilní. Oba úkoly připadnou právě na Veroniku, která je ze sourozenců nejlépe zabezpečená a je nejodvážnější.


"Někdy na vysoké jsem si vzala do hlavy, že Ada původně byla prostitutka. Někdy má člověk všelijaké nápady. Tohle muselo být zhruba v době, kdy umřela. Vzpomínám si, jak jsem tuhle teorii probírala s Michaelem Weissem, a ten z ní byl nadšený, i když si neodpustil poznámku, že stejně dobře mohla být jeptiškou."

Všichni sourozenci se setkávají na pohřbu svého bratra Liama. Veronika vzpomíná na své dětství trávené u babičky s Liamem a mladší sestrou Kitty. Později po pohřbu Liama se Veronika stále nedokáže s jeho smrtí smířit a snaží se pomoct si tím, že píše knihu vzpomínek, začíná u seznámení své babičky s dědečkem a rozhodování mezi dědečkem a jeho sokem.

"Adina zahrádka nejspíš nebyla víc než umrněný dvoreček, ale nám připadala ohromně dobrodružná, plná planých jablek a kopřiv. Vrata do garáže byla někdy otevřená a jindy zavřená na petlici, a protože jsme nikdy nevěděli, jestli je pan Nugent uvnitř, byla pro nás o to zajímavější. Liam si někdy bral nářadí z ponku nebo si hrál s troskami auta uvnitř."

Příběh popisuje smutnou stránku života - smrt blízké osoby a dysfunkčnost obrovské rodiny. Tyto smutné okamžiky, ale střídají vzpomínky z dětství, které trávili sourozenci u babičky. Nádherně je popsána atmosféra 20. let, kdy se prarodiče seznámili. Hlavně hotelová hala, kde se poprvé spatřili je velmi detailně vykreslena. Čtení bylo příjemné a byly v knize skvěle vykresleny charaktery všech sourozenců i dalších postav (hlavně z psychologického hlediska).


sobota 25. května 2013

Barevný koláč

Barevný koláč

Sobota nám opět nabízí ošklivé počasí, tak si ji pojďte zpříjemnit výborným dvoubarevným koláčem. Udělejte si k němu kávu, čaj, kakao nebo Váš jiný oblíbený nápoj...



Suroviny:

300 g polohrubé mouky
300 g cukru moučka
300 g Hery
1 vanilkový cukr
5 vajec
1 kelímek zakysané smetany
1 balíček prášku do pečiva
1 vanilkový pudinkový prášek na obarvení těsta
1 kakaový pudinkový prášek na obarvení těsta
tuk na vymazání plechu
hrubou mouku na vysypání plechu

Postup:

Heru s moučkovým a vanilkovým cukrem utřete do pěny. Postupně po jednom vmíchejte vejce a opět společně dobře utřete. Pak vmíchejte zakysanou smetanu a nakonec polohrubou mouku smíchanou s práškem do pečiva. Dobře promíchané těsto rozdělte na dvě části. Do každé vmíchejte jeden pudinkový prášek. Těsta střídavě lejte vedle sebe na plech, abyste dosáhli výsledné dvoubarevnosti. Pečte v troubě vyhřáté na 170 stupňů asi 40 minut.


Srdíčkované dveře

Srdíčkované dveře



Původně jsem se dneska chystala na procházku, při které bych si natrhala kytici polních kvítí, ale počasí mi tento plán překazilo, tak jsem se rozhodla, že se konečně pustím do dlouho oddalované dekoraci mých dveří od pokoje. 
Bohužel nemám to štěstí, že bych měla celodřevěné dveře, ale mám je prosklené takovým zvláštním sklem, které se mi vůbec nelíbí. Tak jsem se rozhodla si je malinko vylepšit srdíčky.


Stačí si jen vzít nějaký papír - krásně barevný nebo jen noviny, jako já -  a vystříhat z něj srdíčka. Pokud máte stejně jako problém nakreslit pěkné souměrné srdíčko, obkreslete si formičku na perníčky na tvrdý papír a použijte to jako šablonu. Pak už jen vystříháte srdíčka a přilepíte izolepou na dveře. Samozřejmě můžete vystřihnout i jiné tvary, nádherně vypadají například motýlci.


středa 22. května 2013

Mráz

Mráz

Autor: Thomas Bernhard
Originální název: Frost
Přeložil: Radovan Charvát
Nakladatelství: Prostor, s. r. o.
Rok vydání: 2007
Počet stran: 384

Student medicíny je pověřen svým nadřízeným z nemocnice, kde vykonává svou praxi, aby sledoval jeho bratra. Ubytuje se v zapadlém městečku, kde je velice nepříznivé klima - smog, mráz, je zde vysoká i kriminalita a úmrtnost. Sblíží se s malířem až do té míry, že je v jeho područí a má problém se z jeho vlivu dostat.

"Před poštou jsem si pomyslel: pro jeho hospodyni to přece musí být strašné, když neví, co se s ním děje. Kde vlastně je. Rychle jsem přešel náves a vystoupal po schodech ke hřbitovu."

Děj knihy je velice ponurý, prostředí, ve kterém se děj odehrává je vykresleno tak depresivně, že už to snad více nelze. Takže i při čtení máte velice ponurý pocit ze čtení. Několikrát jsem během čtení uvažovala, že knihu odložím, aniž bych ji dočetla, ale nakonec jsem se překonala. 

"V noci se to na něho vrhá přes hory, dostává rány bičem a probouzí se v něm, co dávno vyhaslo: válka, bída, nenávist. Pokouší se zahnat smutek rozumem, bezvýsledně. Ten se stáhne až za svítání."

Už dlouho jsem nečetla tak nepříjemnou knihu. Na to, jak se kniha špatně četla byla až zbytečně dlouhá. Z příběhu i děje, který vlastně téměř žádný nebyl jsem byla poměrně otrávená, jsem ráda, že už mám knihu dočtenou a je pravděpodobné, že po ní už nesáhnu, pravděpodobně ani po jiné knize od tohoto autora.

pondělí 20. května 2013

Jablečný závin z listového těsta

Jablečný závin z listového těsta

Pokud máte chuť na jablečný závin, ale nechce se Vám pracně dělat s těstem je ideální alternativou použít listové těsto.


Suroviny:

  • 1 balení listového těsta
  • jablka
  • cukr krystal
  • skořice
  • hladká mouka
  • 1 vejce
  • strouhanka
  • nakrájení jablka


Postup:

Těsto si rozdělíme na tři části. Vezmeme první část a rozválíme do tvaru obdélníku (vál si posypeme hladkou moukou, aby se těsto nelepilo). Na těsto nasypeme strouhanku, které nám vsákne přebytečnou šťávu z jablek. Na strouhanku položíme hustou vrstvu jablek, posypeme skořicí a cukrem krystalem. Závin srolujeme, kraje přimáčkneme a dáme na plech vyložený pečícím papírem. Totéž uděláme i se zbylými třemi kousky těsta. Na závěr záviny potřeme rozšlehaným žloutkem, aby se nám záviny pěkně leskly. Pečeme  na 180 stupňů přibližně 30 minut, aby byl závin pěkně dozlatova.


neděle 19. května 2013

Rebarborový koláč s drobenkou

Rebarborový koláč s drobenkou

Až se to stydím přiznat, ale rebarboru jsem ochutnala teprve nedávno, ale moc jsem si oblíbila její kyselkavou chuť, a tak tu dneska mám můj zatím nejoblíbenější recept s rebarborou - rebarborový koláč s drobenkou.

Suroviny:

5 silnějších stonků rebarbory
90 g másla
1 kypřicí prášek do pečiva
180 g cukru moučka
150 ml mléka
2 žloutky
250 g hladké mouky

Na drobenku: 

90 g másla
200 g polohrubé mouky 
100 g cukru krupice


Postup:

 V míse propracujte změklé máslo se žloutky, cukrem a mlékem. Přidejte mouku prosátou s práškem do pečiva a vše dobře promíchejte, aby vzniklo hladké těsto. To nalijte do vymazaného a vysypaného plechu a rovnoměrně na ně rozprostřete kousky rebarbory. V jiné míse si připravte drobenku – smíchejte mouku, cukr a máslo a vše propracujte, nejlépe se vám to bude dělat rukama. Na závěr koláč posypte drobenkou a vložte ho na 40 minut do trouby předehřáté na 160 stupňů.


A co Vy a rebarbora? Máte ji rádi, máte nějaké oblíbené recepty s rebarborou, budu ráda, když se o své tipy podělíte v komentářích. 

sobota 18. května 2013

Brooklynské panoptikum

Brooklynské panoptikum

Autor: Paul Auster
Originální název: The Brooklyn Follies
Přeložila: Barbora Punge Puchalská
Vydavatelství: Prostor, s. r. o.
Rok vydání: 2007
Počet stran: 264

Pojišťovací agent Nathaniel se rozhodne odejít do důchodu a usadit se v Brooklynu. Potká zde svého synovce Toma, kterého už několik let neviděl, začnou se spolu stýkat pravidelně a povídat si. Tom ho seznámí se svým šéfem Harrym, který se Nathanielovi svěří s riskantním pláne, jak podvodem získat spoustu peněz. Nate ho od plánu odrazuje.

"Truchlete! Truchlete za těch deset, kteří zmizeli. Truchlete za těch deset, jejichž život vyhasl, jež nastoupili cestu do dalekého neznáma. Truchlete bezmezně za mrtvé. Truchlete za muže i ženy, co byli dobří. Truchlete i za ty, co byli špatní. Truchlete za staré, které zradila jejich těla. Truchlete za mladé, kteří odešli dřív, než se naplnil jejich čas. Truchlete za svět, který dovolí, aby nás smrt rozdělovala. Truchlete!"

Jednoho dne se na prahu Tomova bytu objeví Lucy, Tomova desetiletá neteř. Lucy ze začátku vůbec nemluví, nikdo neví, proč k nim přišla, proč utekla od své matky a hlavně, kde je její matka. Společně se oba muži o Lucy starají a ona je má velice ráda. Její matka je členkou náboženské sekty, naštěstí se ji Nateovi podaří odvést do Brooklynu.

"Přesto jsem si byl poměrně jistý, že mě Rachel přece nemůže nenávidět. Byla na mě sice naštvaná, měla na mě vztek, byla ze mě znechucená, ale byl jsem přesvědčen, že její odpor není natolik silný, abychom si přestali rozumět."

Nathaniel v mezi časem, aby vyplnil čas a také po něm něco zbylo sepisuje zvláštní dílo - podivuhodné Panoptikum, zapisuje příhody, které byly pro někoho trapné, staly se nedopatřením a jsou vtipné.

"Pár základních údajů z Nancyina života jsem sice vyčetl, ale pořád jsem byl zvědavý, zda platí i další z mých holmesovských teorií. A tak jsem ji zpovídal dál - nijak jsem netlačil na pilu, ale kdykoli se naskytla příležitost, hbitě jsem se jí chopil a co nejjemněji se z Nancy snažil dostat informace."

Ze všech knih od Austera, které jsem četla se mi tato líbila nejvíc. Byl to román, který obsahoval složité mezilidské vztahy, byl dobře napsán a měl velice propracovanou psychologii postav. Navíc na rozdíl od jeho předchozích románu, co jsem četla i dával smysl. Možná to bylo tím, že byl i delší a autor se tak mohl více předvést.

pátek 17. května 2013

Toulky skriptoriem

Toulky skriptoriem

Autor: Paul Auster
Originální název: Travels in the Scriptorium
Přeložila: Barbora Punge Puchalská
Vydavatelství: Prostor, s. r. o.
Rok vydání: 2010
Počet stran: 156

Starý muž sedí v místnosti a je velice zamyšlený, neví, kde je, proč tam je, zda může odejít. Neví téměř nic. Ráno za ním chodí milá sestra, která ho nakrmí a vykoupe. Občas jej dokonce někdo navštíví. Sestra přichází i v poledne. Muž má za úkol přečíst si texty, které má na stole a dovyprávět je doktorovi.

"Pan Blank bolestně zasténá. Prohlížení fotek je pro něj příliš nesnesitelné, a tak je odsune stranou a obrátí svou pozornost k papírům. Celkem jsou jich čtyři stohy, každý má na výšku asi patnáct centimetrů. Aniž by si byl vědom, proč to dělá, sáhne po hořejší stránce na první hromádce zleva..."


Pokaždé, když se dozví nějaké nové jméno, zapíše si je na seznam. Snaží se zjistit více o sobě i o lidech, které by měl znát. Ví, že dávno pracoval a posílal hodně lidí na smrt nebo alespoň do nepříjemných situací. Má také podezření, že se jej snaží léky nějak poškodit. Poslední rukopis, který čte popisuje přesně jeho příběh. Je to celé krutá hříčka spisovatele.

"Teď sedí vedle sebe na kraji postele. Vozík s jídlem mají před sebou, a zatímco si pan Blank vypije pomerančový džus, kousne si toustu s máslem a dá první doušek čaje, Anna mu jemně levou rukou masíruje záda a při tom si pobrukuje melodii, kterou pan Blank sice nedokáže zařadit, ale ví, že ji zná, nebo aspoň znával."


Kniha se chvílemi četla velice obtížně, protože se špatně rozlišovalo mezi realitou, kde žije starý muž a příběhem, který čte. Autor navíc zásadně nepoužívá uvozovky, tak někdy chvíli trvá, něž zjistíte,  zda se mluví nebo ne. Asi nejvíc se mi líbil samotný závěr, který celý příběh postavil do úplně jiné roviny, než se zdál být po celou dobu.

čtvrtek 16. května 2013

Muž ve tmě

Muž ve tmě

Autor: Paul Auster
Originální název: Man in the Dark
Přeložil: Jan Jirák
Vydavatelství: Prostor, s. r. o.
Rok vydání: 2009
Počet stran: 168

Postarší spisovatel na vozíku Auguste žije v domácnosti se svou dcerou a vnučkou. V domě je velice neútěšná atmosféra smutku a sklíčenosti, každý z obyvatel má za sebou nějakou tragédii. Augustovi nedávno zemřela manželka na rakovinu a on se stal obětí dopravní nehody a skončil na vozíku. O několik týdnů později se k němu přistěhovala jeho dcera Miriam, která zůstala sama po ošklivém rozvodu. Před nedávnem se k nim připojila i Katya - dcera Miriam, které zavraždili přítele teroristé.


"Nehodlám předstírat, že rozvod není krutá záležitost. Nevyslovené trápení, ochromující zoufalství, démonická zuřivost a vytrvalý příkrov lítosti v hlavě, který se postupně mění v jakýsi podivný zármutek, jako kdyby člověk oplakával něčí smrt."

Katya řeší své problémy sledováním filmů a rozprávění o nich s dědečkem. Snaží se tak vytěsnit z hlavy obraz, jak teroristé na Dálném východě zabíjejí jejího přítele. Miriam je uzavřená do sebe a právě dokončuje práci na životopisu zapomenuté básnířky. Auguste naopak od smrti své ženy není schopen psát, a tak večery tráví sledováním filmů s Katyou.

"Nechci přemýšlet o konci: rakovina, poslední pobyt v nemocnici, necudné slunce, které zalévalo ranním jasem hřbitov v den pohřbu."

Pro Augusta jsou nejhorší noci, jejich přízraky, když usne, pokud se mu to podaří. A tak se baví tím, že si vymýšlí velice neskutečné a chvílemi až nesmyslné příběhy, které jeho trápení vyřeší navždy.


"Na to si vzpomínám. Nikdy jsem nepoznala nikoho, kdo by se smál jako ona. Když jsem byla malá, měla jsem z toho někdy strach. Smála se tak strašně dlouho, myslela jsem si, že nikdy nepřestane, že doopravdy umře smíchy. Ale postupem času jsem to začala mít ráda."

Nejvíce se mi líbilo vykreslení imaginativních příběhu Augusta, byly velice barvité a skvěle popsané. Chvílemi jsem měla zmatek, zda je to skutečnost nebo jeden z jeho příběhů. 


pondělí 13. května 2013

Návrat

Návrat

Autor: Bernhard Schlink
Originální název: Die Heimkehr
Přeložila: Lucy Topoľská
Vydavatelství: Prostor, nakladatelství, s. r. o.
Rok vydání: 2007
Počet stran: 228

Peter Debauer je lektorem v německém nakladatelství. Vyrůstal pouze s matkou, svého otce nepoznal, pouze jezdil na prázdniny do Švýcarska ke svým prarodičům, díky kterým se dostal k literatuře. 

"Dědečkův psací stůl a židli mám dodnes. Mám i knihy a obrázek přadelny. Psací stůl a židli jsem umístil nejprve ve svém pokoji u matky, pak v prvním vlastním bytě, pokoji s kuchyňským sprchovým koutem a vyhlídkou na nádraží, pak v jednom z tehdy běžných zchátralých bytů ze staré zástavby - s vysokým stropy, štukovou výzdobou a dvoukřídlými dveřmi, do kterého jsem se nastěhoval s přítelkyní, když se jí narodilo dítě."

Peter se seznámí s Barbarou, která učí na základní škole, je velice nezávislá. Když učila děti v Africe vdala se za amerického novináře. Peter a Barbara si velmi dobře rozumí a vzájemně se doplňují. Objeví se ale Barbařin manžel, kvůli kterému jsou rozděleni.

"O víkendu jsem navštívil matku. Když se z vesnice na Neckaru, do které se se mnou kdysi nastěhovala, stalo předměstí, odstěhovala se do vesnice na okraji vrchoviny Odenwald. Zdravila všechny, v obchodě prohodila pár slov a jinak žila sama pro sebe. Vždycky ráda řídila, a od té doby, co si to mohla dovolit, jezdila ve sportovních kabrioletech."

Peter si vzpomene na jeden příběh, který četl v mládí, ale chyběl konec. Začíná pátrat po autorovi příběhu, aby se dozvěděl konec příběhu a zjistil více o okolnostech svého raného dětství. 

"Měl jsem příliš mnoho práce, než abych se dostal ke čtení knih. Ale Odysseiu jsem měl u postele. Když jsem byl příliš rozrušený a nemohl usnout nebo když jsem se uprostřed noci probudil, bylo několik řádků důvěrně známého textu to pravé."

Celý příběh byl velice zajímavý i díky častým vloženým pasážím z jiných knih. Mohli jsme si přečíst novinové články z fašistického Německa i úryvky knihy, která srovnává právo s Odysseovou cestou. V tomto mi román připomínal Svět podle Garpa, ale jinak byl dost odlišný, neměl tak ironický nádech. Podobnost s Garpem můžeme vidět i v matkách spisovatelů, tato sice nebyla tak výrazně osvětová, ale byla také velice samostatná a neměla moc informací o Peterově otci. Kromě těchto linii sledujeme i to, jak autor dospívá a stává se zralejším ve svém jednání.

pátek 10. května 2013

Květnové hvězdy

Květnové hvězdy

Autor: Ludvík Aškenazy
Nakladatelství: Naše vojsko
Rok vydání: 1955
Počet stran: 122

Dneska to nebude klasická recenze, spíše takové představení knihy. Koupila jsme si ji v jednom antikvariátu, protože se mi moc líbila obálka. Je pastelově modrá a jsou na ní nakresleny rozkvetlé větve. Také uvnitř je kniha krásně ilustrovaná, každá povídka je předznamenána čistou stranou s nadpisem a další opět s nadpisem, ale i s krásnou ilustrací. 

Podle obalu jsem očekávala, že zde naleznu romantické, zamilované povídky, ale opak byl pravdou. Kniha byla vydána k 10. výročí ukončení 2. světové války. Byly zde tedy hlavně povídky z konce války a v nich až přemrštěně vyzvedávána statečnost sovětských vojáků. Našla jsme zde většinu prvků, kterými je typický sociální realismus.

Hodnota textu tedy není příliš velká, ale z knihy se díky obalu, ilustracím a jejím "stáří" stane jeden z pokladů mé knihovničky. Máte i Vy nějaký takový bezcenný poklad, na který nedáte dopustit?

čtvrtek 9. května 2013

Pijan

Pijan

Autor: Hans Fallada
Název originálu: Der Trinker
Přeložila: Zlata Kufnerová
Počet stran: 288
Nakladatelství: Euromedia Group, k. s. - Ikar
Rok vydání: 2011

Upozornění: článek může vyzrazovat děj knihy.

Ervín vede úspěšnou firmu, má skvělou manželku Magdu a krásnou vilu se zahradou. Jeho krásný život však pomalu, ale jistě začíná mít trhliny. V Magdě vidí spíše svého nepřítele, než výbornou manželku, protože je velice schopná a jemu se ve firmě přestává dařit a začíná mít dluhy. Nechce své problémy ženě přiznat, ale zjišťuje, že pokud se napije něčeho ostřejšího, cítí se, jako by problémy nebyly a on byl zase svěží mladík.

"Popadl jsem láhev a opět si nalil. Už v této chvíli mi bylo jasné, že jsem dočista opilý a že nesmím pít dál. Přesto byla potřeba pokračovat silnější. Barevné pavučiny v mozku mě lákaly..."

A tak se stává z téměř abstinenta alkoholikem. Jako většina alkoholiků si ani Ervín nemyslí, že by měl nějaký problém. Může přece skončit, kdykoli chce. Peníze mu docházejí a musí si zajít domů pro další. Přitom zaútočí na svou ženu a pokusí se ji zabít. Sbalí peníze a uteče, jeho "přítel" ho o peníze okrade, nakonec Ervína zatkne policie a on se ocitá ve vazební věznici. Popisuje život ve vězení, jeho zvláštnosti a vztahy mezi vězni.

"Svůj názor na to, do jaké míry mě Magda prokoukla, jsem měnil z hodiny na hodinu. Většinou jsem byl přesvědčený, že vůbec nic netuší, jindy, zejména když se mě zmocnila nevrlost a podrážděnost, jsem si byl téměř jistý, že mě dokonale prokoukla."

Díky právníkovi se z vězení dostává do psychiatrické léčebny, kde se snaží vyléčit jeho závislost na alkoholu. Je to zde podobné jako ve vězení. Opět tu máme vnitřní hierarchii pacientů a složité vztahy mezi nimi, které Fallada výborně popsal. Ervínovi za jeho dobré chování a zdánlivé vyléčení je slíbeno propuštění. Krátce před odchodem ho navštíví manželka a oznámí mu, že se chce rozvést. Ervín jedná v afektu a zajistí si doživotní léčbu.

"Zásuvka překvapivě rychle povolila a s úderem dopadla na příbory, až to zadunělo. Všechno jsem posbíral, nyní už bez ohledu na hluk, který jsem způsobil, a odnášel ke kufru. Cestou mi dvě nebo tři lžíce spadly. To, co jsem pobral, jsem naházel do kufru a běžel zpátky, abych posbíral zbytek."

Ze začátku jsem se bála, že kniha bude depresivní, ale naopak ukázalo se, že je velice čtivá. jsou zde výborně vykresleny charaktery spoluvězňů i spolupacientů. Příběh je navíc dobře vystavený, není to podrobné popisování zbytečností, ale spíše je vždy vypíchnuta nějaká příhoda, která vystihuje charaktery daných osob.