Zobrazují se příspěvky se štítkemKnihy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKnihy. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 11. ledna 2016

Šantaram

Šantaram

Autor: Gregory David Roberts
Vydal: Kristian
Rok vydání: 2015
Počet stran: 750

Kniha Šantaram je převážně auto biografický příběh. Lin přilétá do Bombaje, kterou si již v prvních okamžicích svého pobytu zamiluje. Nikdo zatím netuší, že je nejhledanějším australským vězněm, protože před časem utekl z velice přísně střežené australské věznice, kde si odpykával téměř dvacetiletý trest za loupežná přepadení, kterými si vydělával na heroin. V Indii si nejprve užívá místních radovánek, populárních zejména pro turisty, ale brzy se ocitne ve slumu, kde si i přes svůj "bílý" původ hned zvykne a zařadí se do místního života, co víc stane se jeho srdcem a založí si kliniku, kde poskytuje alespoň základní zdravotní péči pro obyvatele slumu. Tímto jeho dobrodružství nekončí, naopak nabírá k dalším a složitějším otáčkám.

"Nevím, co mě děsí víc,
jestli moc, která nás drtí,
nebo naše neschopnost ji snášet."

Strhující příběh, plný zvratů a nečekaných události, přesto je ale uvěřitelný. Rozhodně to není příběh jednoduchý, stále se něco děje. Do knihy je navíc vložena spousta protikladů. Už jen samotný hrdina není ani žádný svatoušek, ale ani bezvýhradný padouch.  Lin samotný je v neustálém kontaktu se zločinci a s těmi nejchudšími lidmi, co žijí ve slumu, na druhou stranu je citlivý k potřebám druhých a snaží se jim pomoct, už jen vybudování zdravotní služby ve slumu je obrovský krok dopředu. 

"Jak ji najdu: Kde je teď? Nenávidí mě? Myslí si, že jsem ji opustil poté, co jsme se milovali? Mohly by si to mně myslet? Musím zůstat v Bombaji - určitě se sem vrátí.Musím tady zůstat a počkat na ni."

Pokud se oprostíme od zajímavého a akčního děje, dostaneme se knize na kůži. Objevíme, že tato kniha není jen skvělým příběhem, ale také skvělým vhledem do indické společnosti, a to pohledem góra (bílého muže) na odvrácenou tvář společnosti Bombaje - zločince, mafiány, pašeráky a jednu z nejnižších vrstev obyvatelstva - obyvatele slumu, 

Navíc můžeme sledovat debaty mezi Kádirem a Linem, jež jsou převážně filozofického rázu a dozvíme se, co Kádir považuje za smysl života, rozdíl mezi dobrem a zlem, i řešení problémů. Často i lidé z ulice, kteří jsou s Linbábou spojeni pronesou pravé a nefalšované lidské moudro, které opravdu stojí za zamyšlení.

Román Šantaram bude brzy mít své volné pokračování s názvem Mountain Shadow, navíc se chystá i jeho filmové zpracování, jehož scénář má na svědomí také Roberts.

Musím ještě navíc vyjádřit velikou pochvalu za skvěle zpracované vydání - zejména graficky, překrásný obal. Navíc je skvělý nápad knihu rozdělit do tří svazku, je takto mnohem lépe přenosná a přebal, ve kterém byly tyto svazky dohromady umístěny je také velice povedený, pro mě byl nejprve malým hlavolamem, ale ještě  stále se mi na mě daří objevovat nové informace a spojitosti. Jedinou výtku mám k tomu, že v anotaci knihy na obalech je zmíněno až moc informací k ději knihy, ale to je opravdu jediná výtka, která mě napadá.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Radioservis, za jehož projevenou důvěru velice děkuji.

sobota 9. ledna 2016

Levandulový pokoj

Levandulový pokoj

Autorka: Nina George
Název v originále: Das Lavendelzimmer
Vydalo: Moba
Rok vydání: 2014
Počet stran: 320

Jean Perdu není jen tak ledajaký knihkupec, ale má schopnost odhadnout, která kniha každému člověku v danou chvíli pomůže. Vlastní loď, na které své knihy prodává - Literární lékárnu. Avšak i když dokáže pomáhat druhým, sám má dost velký šrám v srdci. V mládí od něj odešla jeho velká láska a on kvůli tomu dosud trpí. Dokud nevyřeší své problémy nebude schopen opětovat novou lásku. A tak se se svou lodí vydává na cestu z Paříže na jih Francie, aby uzdravil i sebe.

"Kniha je lékař a zároveň i lék. Stanovuje diagnózu a zároveň i terapii."

Nápad s Literární lékárnou, tedy léčením lidských trápení je sám o sobě opravdu skvělý, dává příběhu obrovský potenciál, když je toto knihkupectví navíc ještě i funkční loď, stává se z něj nápad geniální. Právě proto jsem od knihy očekávala opravdu mnoho a po přečtení ve mně zůstává jakýsi pocit nedostatečnosti. Mám tím na mysli, že jsem doufala, že autorka příběh zvládne ještě lépe. Ale možná jsem jen čekala jiný směr příběhu.

Nicméně nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila. Moc se mi líbily části, kde Jean Perdu přímo diagnostikuje své "pacienty" a poté jim nabízí knihy, které jim pomohou. Což je další pozitivum, v příběhu najdete spoustu inspirace, jaké knihy si přečíst. 

"Velkou chybou je, že tolik lidí, především žen, je přesvědčeno, že musí mít dokonalé tělo, aby byli milováni. Přitom tělo musí jen umět milovat. A nechat se milovat."

I nadále budeme pokračovat v chvále, protože moje výtka na začátku byla pouze jediná. Mám moc ráda citáty, nad kterými se mohu v klidu zamyslet, a které mi sdělí nějakou životní pravdu. Pokud jste na tom stejně, tak tady si smlsnete, takových různých mouder je v příběhu opravdu nepřeberně.

"Milován je ten, kdo miluje."

No a posledním, co bych chtěla vyzdvihnout je prostředí. Převážná část románu se odehrává ve francouzském Provence, mě osobně se nejvíce líbila část odehrávající se na vinařství. Autorka umí krásně vystihnou atmosféru míst. Z jejího popisu Provence na mě dýchlo slunce, víno a pohoda. Velice dobře také vystihla útulnou atmosféru na lodi - koutek s křeslem, knihou a hřející kočkou na klíně.

Zkrátka a dobře, určitě knihu doporučuji, a to především těm, co mají nějaký splín nebo bolest na duši. Příběh vás příjemně zklidní a zároveň i uklidní. Prostě příjemné pohlazení po duši!


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Palmknihy.cz, kde si také můžete tuto knihu zakoupit.


úterý 5. ledna 2016

Zapomenutý král

Zapomenutý král

Autorka: Ludmila Vaňková
Název pentalogie: Zrození království
Pořadí v pentalogii: 5. díl
Vydal: Šulc - Švarc, s. r. o.
Rok vydání: 2015
Počet stran: 496

Autorka nás tentokrát zavádí zpátky do 13. století, konkrétně do období, ve kterém Českým zemím vládl Václav I. Rozhodně se však celá kniha nevěnuje pouze jemu, ale představuje nám významnější osoby té doby ze všech okolních zemí, dokonce i těch trochu vzdálenějších, jejichž osudy jsou s naší tehdejší historii úzce spjaty. 

Král Václav I. vládl mezi dvěma dosti významnými Přemysli - I. a II., navíc byl zrovna v Českém království vcelku klid, proto jeho vláda velmi často upadá v zapomnění. 

"Ale změny na arcibiskupském stolci jsou špatně předvídatelné. Nejsou tu přirození dědici. Bylo záhodno poohlédnout se včas jinde."

Spisovatelka Ludmila Vaňková patří mezi naše nejvýznamnější spisovatele historických románů. Román Zapomenutý král je moje první zkušenost s touto autorko, a musím přiznat, že je velice pozitivní. Čekala jsem špatně čitelný a přehnaně odborný kus, ale opak je pravdou. Dílo se mi četlo velice dobře, navíc mě hřál u srdce pocit, že se při své oblíbené četbě i vzdělávám.

Mám k románu pouze dvě výtky a protože chvály bude ještě zajisté dost, začnu tím negativním z mého pohledu. Jak už jsem zmiňovala toto dílo není vůbec nezáživné, aby tomu tak bylo, používá autorka častých replik, aby děj působil opravdově. V tom je u mě ovšem malý kámen úrazu, jelikož mezi sebou postavy mluví téměř současnou češtinou, jejich rozhovory mi často přišly hrozně nereálné. Když jsem však o tom dále přemýšlela, tak to bylo nutné protože jinak by se to tak dobře nečetlo, avšak pořád jsem měla pocit, že je to celé vyfabulované, což však rozhovor jsou.

"Dcerky se vdávaly do neznáma. Ale syn zůstane ve svém údělu!"

Ani s další mou výtkou by autorka nemohla asi nic dělat. Jedná se totiž o velké množství mongolských jmen, která si byla velice podobná a měla jsem v nich velký zmatek, avšak souvisejí s tou dobou, protože se zrovna nacházeli dost blízko našeho území a nelze je tedy vynechat. Pro mě by však asi vyšlo nastejno je pojmenovat jako postava 1, postava 2 atd. Trochu jsem také měla problém se jmény šlechticů - jejich přídomky a zejména domáckými podobami jejich jmen, než jsem se v tom zorientovala, připadala jsem si trochu, jako když jsem začínala číst Anna Kareninu.

Tímto končí moje výtky a následuje množství pochval, které určitě nebude kompletní, protože určitě na něco zapomenu. Jako žena jsem se více ztotožňovala s ženskými postavami a přímo jsem hltala pasáže, ve kterých tyto ženy vystupovali, ať už byly více či méně v područí svého muže nebo sami o všem rozhodovaly. Oceňuji tedy, že jim autorka dala dostatečný prostor, i když ke konci už ho bohužel zejména kvůli mongolským bojům tolik neměly.

"Dvacet let! Kolik se vlastně za tu dobu vystřídalo vládců na kyjevském knížecím stolci? Nedopočítal by ses. A každý na něm chvíli poseděl hned několikrát na pár měsíců a často jenom dní."

S tímto souvisí i další, co bych chtěla vyzdvihnout. I když toto období bylo téměř bez boje, úplně se ho zbavit nepodařilo. Autorka to však pojala tak akorát, dozvěděli jsme se dostatek informací, ale nebyly to zbytečné podrobnosti z válečné taktiky, tak jak to mají v oblibě někteří mužští autoři. 

Zkrátka Zapomenutý král určitě není dílo pro každého, historii musíte mít alespoň trochu v oblibě, ale nemusíte být žádní odborníci, protože dílo je napsáno velmi čtivě a vše podstatné se v průběhu dozvíte. Takže určitě tuto knihu doporučuji! Můžete si ji přečíst jako součást ucelené pentalogie, ale klidně i jen tak samostatně pro zpestření, a abyste načerpali nové vědomosti nebo si utřídili ty staré.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Šulc-Švarc, kde si také Zapomenutého krále můžete zakoupit.

sobota 14. března 2015

Vládci Sedmihoří: Magická cesta

Vládci Sedmihoří: Magická cesta

Autorka: Iva Hlaváčková
Ilustrátor: Jiří Hlaváček
Série: Vládci Sedmihoří
Díl v sérii: 2.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304

Od dobrodružství, které spolu sourozenci prožili v Sedmihoří uplynul už nějaký čas. Ondra si nechce existenci jiného světa připouštět, za to Sára každý den doufá, že by se někdy mohli ještě vrátit. Brzy potom, kdy se v příběhu vracíme za sourozenci jsou opravdu povolání, aby se pokusili zvrátit nepříznivé dění v Sedmihoří a pomohli tak opět nastolit klid a mír v tomto světě. Tentokrát na záchranné misi musí nasbírat magické schopnosti, snad se jim to spolu podaří.

"Jednadvacetiletý mladík se oprávněně hněval, opět byl proti své vůli účastníkem této prazvláštní výpravy. Po dva roky se celkem úspěšně snažil z hlavy vypudit vzpomínky na tento bizarní svět a jeho obyvatele. A už vůbec nechtěl znovu spatřit Huldy a Velkého Mána. Stát před velkým soudem a zpovídat se ze svých hříchů byla pro něho ta nejhorší zkušenost, kterou zažil. Urputně se snažil něčeho zachytit a zvrátit svůj osud, ale narážel jen na silný proud teplého vzduchu, jenž je unášel dál a dál."

V prvním díle pro mě sourozenecká dvojice, která si nerozuměla, ale přesto spolu zvládla mnohá dobrodružství, byla osvěžující část příběhu. Avšak v závěrečném díle série jsem jich už od začátku měla docela plné zuby. Sára se chovala jako přechytřelé nemehlo a Ondra byl zase dost hloupý frajírek. Vlastnosti, které byly minule příjemně lidské a reálné, byly tentokrát přehnány do nesnesitelnosti. Hlavní hrdinové mi prostě tentokrát opravdu neseděli.

"Rychle se ohlédl. Nemýlil se. Spatřil černou ohnivou kouli, která mu nebezpečně prosvištěla těsně klem ucha. Instinktivně k sobě strhl Sáru, kterou málem zasáhla. A to vůbec netušil, že jí právě zachránil život, že ji tato koule zla mohla o něj v jedné vteřině připravit."

Příběh nebyl vymyšlen špatně, naopak to byl docela dobrý nápad, co jim bylo uloženo za úkol, mě se ale nelíbil tak moc jako předchozí a místy mi pokračování příběhu přišlo dost zbytečné a uměle prodlužované. Jediné, co mě nezklamalo byla Babou, poletucha byla stejně roztomilá a rozverná jako v předchozím díle, dá se říct, že celý příběh zachraňovala, aby se z něj nestal naprostý propadák.

"Ondrovi ještě chvíli zněl v uších skřehotavý smích, ale než si stačil uvědomit, co je na druhé straně asi čeká, tunel se rozplynul a sourozenci se ocitli znovu v Sedmihoří."

Všeho moc škodí a možná by bylo lépe, kdyby zůstal jen první díl. Námět byl sice nový, ale v podstatě šlo opět o to samé - splnit spoustu úkolů a nakonec porazit zlo, a to docela podobným způsobem jako minule. Každopádně musím ale vyzvednout hezké ilustrace, které celý příběh doprovázely.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


úterý 10. února 2015

Saeculum

Saeculum

Autorka: Ursula Poznanski
Přeložila: Vladana Hallová
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 480

Skupina mladých nadšenců do středověku se vydá na Larp (hraní rolí z určitého prostředí, např. středověku, skupina spolu stráví čas v podmínkách, jaké tehdy byly, organizátoři jim mohou dávat úkoly, které mají splnit) do temného lesa. Bastian se k nim připojí jen kvůli dívce Sandře, které se chce zalíbit. Už od počátku cesty se vyskytují varovné signály a děsivé pověsti o místě, na které mají namířeno. Hned první noc se strhne prudká bouře, ve které zmizí člen výpravy, pouze stromy skrývají stopy - vzkazy vyryté do stromu.

"Pocit, že nic nemusí, že nemá žádné povinnosti, byl tak nádherný, že se Bastian rozhodl, že se k ostatním hráčům při plnění tohoto úkolu už nepřipojí. Málem už zapomněl, co vlastně hledají. Nějakého nepřítele. Toho najdou i bez něj."

Opět skvěle propracovaná kniha, děj je tak napínavý, že si ani nestačíte všimnout, že jste na konci. Tentokrát si spisovatelka pro svůj román zvolila reálné prostředí, i když s prvky středověku a tajemna, nicméně stejně jako v Erebosu, další její knize, není nouze o nečekané zvraty. Jedinou výtku mám k chování postav, chvílemi se mi zdálo jejich chování dost nelogické a neodpovídající realitě, ale na druhou stranu v knize přece neurčuji chování postav já, ale autorka. A to, že se mi nezdá logické neznamená, že není pravděpodobné.

"Otevřený hrob vyvolával v Bastianovi smíšené pocity. Jistěže v něm neležela žádná mrtvola, a už vůbec by se nemohla sama vyhrabat. Přesto se mu při pohledu do otvoru trochu svíral žaludek. Zlé znamení, zněla mu v hlavě Dořina slova."

Chvílemi mi při čtení běhal mráz po zádech a musím říct, že v dohledné době opravdu nechci spát venku ve stanu (není to jen protože je tam zima). Pokud se vám líbil Erebos od této, je víc než pravděpodobné, že si oblíbíte i tento příběh. Postavy jsou povahově dost různorodé, každý si tedy najde svého oblíbence, i když rozumný Bastian si sympatie vyžaduje asi nejvíce. Doufám, že co nevidět budeme mít to potěšení si přečíst další autorčinu knihu.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


pondělí 9. února 2015

Francouzova milenka

Francouzova milenka

Autor: John Fowles
Originální název: The French Lieutenant´s Woman
Přeložila: Hana Žantovská
Edice: FLEET
Vydalo: Kniha Zlín
Rok vydání: 2015
Počet stran: 416

Hlavní postava Charles Smithson, asi třicetiletý muž moderních názorů (ve viktoriánské Anglii zastával názory Charlese Darwina) se má v blízké době oženit s mladičkou Ernestinou, která jako jedináček bude mít vysoké věno, a navíc i celé nákupní impérium vybudované jejím otcem, Charlesovi ale často obchodník připadá dost podřadný, i "Tina" jej chvílemi nudí. Obzvlášť v porovnání se záhadnou Sarah Woodruffovou. Tajemná žena ho vábí, čím dál více. Především, když pozná její vlastnosti tak odlišné od většiny viktoriánských žen. 

"Místní špeh - a takový člověk tam byl - mohl snadno vyvodit, že ti dva jsou z města, lidé s určitým vkusem, kteří si nedají zkazit požitek z Valu nějakým prudším větrem. Ale kdyby byl lépe zaostřil svůj dalekohled, byl by je mohl podezírat, že společná samota je zajímá o něco víc než námořní architektura. A docela určitě by zjistil, že pokud jde o zevnějšek, jsou to lidé velmi náročného vkusu."

Kniha samotná velice věrně zachycuje viktoriánské období v Anglii (1870), autor často vypráví s časovým odstupem z budoucnosti (70. léta 20. století), ale vrací se i k minulosti (počátek 19. století), můžeme tedy velmi dobře srovnávat zvláštnosti a specifičnost tohoto období. Sám spisovatel poměrně často zasahuje do příběhu jako jeho stvořitel, kraťoučký čas v něm dokonce i působí jako postava. Dává nám tímto najevo, že celý příběh je jen vytvořený spisovatelem a nejedná se o reálný život. 

"Provždy jen přes moře
zírajíc v dál,
ať vítr zuřil
či lehce vál,
tak stávala tam,
jako by jinak
nic nemělo být,
jak by ten pohled
jí přinášel klid,
jediný sám.
T. HARDY: Hádanka"

Autor navíc počítá s tím, že jeho čtenář má vcelku široký všeobecný rozhled, protože spoustu myšlenek i replik mezi postavami jen naznačuje, zásadně je nevysvětluje. Některé čtenáře tyto jakoby odbočky mohou mást (zvlášť pokud nechápou souvislosti), ale trocha námahy za tento čtenářský požitek určitě stojí. 

"Primitivní, a přece složitý, hřmotný, ale ne bez půvabu, plný jemných křivek a zaoblenin, jako socha Henryho Moora nebo Michelangela. A ryzí prosolený ideál hmoty. Že přeháním? Možná, ale lze mne vzít za slovo, protože Val se velice málo změnil od roku, o kterém píši, to ale neplatí o městečku Lyme, a tak by zkouška nebyla spravedlivá, pokud byste se dívali od hráze k pevnině."

Už od první kapitoly se mi kniha zalíbila. Velice se mi líbily úryvky z knih či básní, které měly něco společné s dějem nebo místem, kde se děj odehrával (např. citát z Anny Elliotové od Jane Austenové, protože se část odehrávala na stejném místě). Velice se dobře se mi příběh četl, jediným problémem pro mě byly občasné věty ve francouzštině, což ale vyřešily vysvětlivky na konci knihy. Ze začátku mě trochu mátlo autorovo přeskakování v čase, i na to jsem si však zvykla. Naopak spisovatelovy vsuvky a komentáře k chování postav pro mě byly naprosto nové, a pro příběh byly jako čerstvý vánek.

Po celou dobu knihy jsem měla velmi dobrý pocit, že čtu román, který je opravdu na výši, jak stylisticky, tak jazykově.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji nakladatelství Kniha Zlín.




sobota 27. prosince 2014

Povídky z druhé kapsy

Povídky z druhé kapsy

Autor: Karel Čapek
Edice: Česká klasika
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 168

Další nášup povídek s detektivním námětem z pera Karla Čapka.  Ve dvaceti čtyřech krátkých příbězích se setkáváme s tajemnými, humornými, ale především svéráznými postavami, které tvoří skvěle promyšlené příběhy, většinou s dosti nečekanou a hlavně vtipnou zápletkou.

"Nic, křičím na něj, nejdříve musíte vrátit, co jste nám nakradl. - Tak on vám začal vybírat jeden hrnéček po  druhém a dával je na stranu, bylo jich asi osmdesát,  - my jsme neměli ani ponětí, že nám toho tolik chybělo, ale nejspíš to odnášel už po dlouhá léta. Pro jistotu jsem se na něho rozkřikl: Co, tohle, že je všechno?"

Povídky jsou velice čtivé, neměly by tedy dělat problémy ani svátečnímu čtenáři, navíc nejsou ani dlouhé. Pokud váháte a nevíte, které prozaické dílo od Čapka si máte přečíst, jako první, rozhodně si vyberte tyto krátké příběhy, které vás příjemně na ladí na další z jeho děl.

"Pomalu to z ní dostal, když předem se zaklel všemi přísahami, že to dítě určitě najde, aby ji upokojil. Tedy to bylo tak: Pan Landa zrovna jezdil úředně po státních statcích a paní Landová chtěla vyšít Růžence pěkný bryndáček, a zatímco v niťařském krámě vybírala hedvábí na ten bryndáček, nechala stát kočárek s Růženkou venku, když vyšla ven, byla Růženka i s kočárkem tatam. To bylo všecko, co za dobrou půlhodinu mohl z té vzlykající maminky vyzvědět."

Mě osobně Povídky z druhé kapsy sedí ještě lépe než, Povídky z první kapsy. Zdají se mi takové lehčí, psané s větším nadhledem. Každopádně Karel Čapek nezklame nikdy. Musím také ocenit vydání, které má velikost akorát do menší kabelky ale i do větší kapsy. Obálka je navíc zpracována ve velmi jednoduchém duchu, ostatně jako celá edice Česká klasika z Fragmentu.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice vážím.


neděle 21. prosince 2014

Poslední aristokratka

Poslední aristokratka

Autor: Evžen Boček
Vydalo: Druhé město
Rok vydání: 2013
Počet stran: 250


Hrabě Kostka z Kostky žije se svou rodinou v New Yorku, po revoluci se se svou manželkou Vivien (Američankou) a jejich dcerou Marií (III. z rodu toho jména) vrací do Čech, kde se nastěhují na své rodové sídlo - Kostku. K zámku jako bonus patří i personál - hypochondrický zahradník, kuchařku s velkým apetitem pro alkohol a kastelána nesnášícího návštěvníky a hluk. Jako bonus se ve vyprávěních objevuje nespočet zajímavých předků, svatba Helenky Vondráčkové, Cher a kníže Schwarzenberg.

"Matka nás na zítřek objednala všechny k zubaři. Jedna její kamarádky totiž někde četla, že zubaři ve východní Evropě nepoužívají anestezii. Otec sice prohlásil, že je to nesmysl, ale v noci jsem ho slyšela, jak telefonuje na české velvyslanectví do Washingtonu, aby zjistil, jak to je."

To vše dohromady vytváří lahodný koktejl. Postavy se svým jednáním i charakterovými vlastnostmi skvěle doplňují a nemají nouzi o bláznivé příhody, které však stále působí reálně (když přihlédneme k tomu, že se vše odehrává na zámku a v šlechtické rodině). Myslím, že příběh je tak povedený, především díky výborně vytvořený postavám, které už samy o sobě jsou mistrovským dílem. 

"Večer jsem si četla deník hraběnky Alice, rozené Kinské. Dva měsíce po svatbě odešel její muž Rudolf do prusko-rakouské války, kde se mu v bitvě u Hradce Králové po zádech projela švadrona kyrysníků. Kromě oka a ruky ztratil i paměť a svoji manželku až do smrti oslovoval Kikino. Nechápu, jak dokázala žít celý život s někým, kdo ji považoval za tanečnici z vídeňského kabaretu. Její zápisky svědčí o nadlidské pokoře a sebezapření. Po třiceti letech tohoto podivného manželství odvezla Alice svého muže k vycházející hvězdě tehdejší psychiatrie, Sigmundu Freudovi do Vídně."

Opravdu vtipný příběh napsaný s lehkostí. Chvílemi jsem se musela úplně nahlas smát. Kniha je navíc vhodná pro všechny věkové kategorie. Babičky se nemusí bát, že by tam byly samé nestydaté scény, jako v mnoha knihách pro ženy. Maminky určitě pobaví zhýčkaná manželky, ale i usedlý kastelán. No a pro nás z mladší generace nechybí ani sympatický mladík.

"Navštívil nás Benda s Deniskou. Deniska je Bendova dcera z druhého manželství. Její dvacet a váží třicet devět kilo. Váhu piercingu, prstenů, náramků a řetězů si netroufám odhadnout, nicméně to vypadá, jako by se na ni převrátil regál v železářství. Svého otce oslovuje Mufáku." Jen konec byl takový strohý, doufám tedy, že nám to autor vynahradí v dalším díle o Kostkových z Kostky. 


Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji palmknihy.cz, jejichž spolupráce si velice vážím.



sobota 6. prosince 2014

Nože v kuchyni

Nože v kuchyni

Podtitul: Jak krájet, filetovat a vykosťovat
Autor: Ondřej Slanina
Překladatelka: Lucie Schürerová
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 224

Obdivujete profesionály v kuchařských show a to, jak skvěle umí zacházet s nožem? Není to tak složité, jak to na první pohled vypadá. S touto knihou se i z vás stane přeborník v krájení!

• jak filetovat a vykosťovat různé druhy masa a ryb
• jak rychle, úhledně a správně krájet 
• jak loupat a zdobit ovoce a zeleninu
• druhy nožů a na co je používat
• jak o nože správně pečovat
Všechny postupy jsou nafoceny a přehledně popsány krok za krokem.


Velmi užitečná publikace pro každého, kdo se pohybuje v kuchyni. Nezáleží na tom, jak jsem zkušení, každý si v knize najde něco nového, v čem se může zdokonalit. Na více než dvě stě stranách se seznámíte s krájením, vykosťováním a filetováním. 

Na začátku se podíváme, jaké druhy nožů existuji, jak o ně správně pečovat, ale i něco málo z jejich historie. Také si nenechte ujít tipy, jak vybrat kvalitní nože. Po přečtení nezbytné kapitoly na začátek se dostáváme ke krájení. Začínáme se zeleninou, pokračujeme s rybami, masy, pečivem a vše zakončíme ovocem, ze kterého můžeme vytvořit i ozdobné tvary.

Veškeré postupy jsou velmi podrobně popsány, navíc nechybějí velice názorné obrázky. Celé téma je pojato opravdu dobře a kvalitně. Z počátku jsem docela obávala, aby se z knihy nestala spíše reklama pro nože firmy, která se na vzniku knihy podílela. Jejich název na obalu nechybí, ale v publikaci jsou zmiňovány opravdu jen zřídka. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


středa 3. prosince 2014

Dotek anděla

Dotek anděla

Autor: Thomas C. Brezina
Originální název: Amy Angel
Přeložila: Mgr. Michaela Škultéty
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 332

Na straně jedné nenápadná Amy, s velmi nízkým sebevědomím, které ji matka pravidelně ještě snižuje. Na straně druhé namyšlený a do sebe zahleděný Matt M, slavný zpěvák.
Patnáctiletá Amy je bezhlavě zamilovaná do popové hvězdy Matta M. Pro jeho podpis by udělala téměř cokoli. Vymyslí plán, jak se dostat do zákulisí při jeho charitativním koncertu.
Když konečně dojde k vytouženému setkání, Amy konečně zjistí pravdu o svém idolovi. Strhne se hádka a Matt shodou nešťastných náhod způsobí dopravní nehodu a upadne do kómatu, vrátit se mezi živé mu může pomoci pouze zklamaná Amy.

"Občas nás životem delší nebo kratší chvíli někdo doprovází. Když se pak naše cesty rozejdou, hodně věcí se změní. Budeme se možná cítit silnější, lepší, veselejší, a dokonce šťastnější. Ten, kdo nám dopomohl k nové radosti, nám často připadá jako anděl."

Nikdy jsem nechápala tohle pubertální fandovství, proto mi námět knihy nebyl moc blízký. Ovšem už na začátku mi bylo vcelku jasné, že jsem na knihu asi příliš stará, protože mi to celé přišlo opravdu nereálné a dost uhozené. Myslím, že pro náctileté to ale může být příjemný příběh, u kterého se mohou zasnít a představit si svého oblíbence.

"Matt pohnul rukou, chtěl do ní vrazit loktem. Amy byla rychlejší a odrazila ho od sebe. Zároveň slyšela sebe samu, jak říká: "Měla jsem tě doopravdy ráda! Myslela jsem si, že jsi jiný! To, co zpíváš, jsou lži! Já jsme ti věřila!"

To, že se mi kniha moc nelíbila, neznamená, že je celá špatná. I já jsem si samozřejmě našla momenty, které se mi líbily. Nejlepší byly scény Amy a matky, popřípadě i jejího nevlastního otce, ty byly napsány opravdu pěkně a dost přesvědčivě. Stejně se mi líbil i prvek nemluvící dívky Jacqueline, tady to ovšem bylo celé dost předvídatelné.  Každopádně pokud máte doma náctiletou fanynku, příběh by se jí mohl dost líbit.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


sobota 22. listopadu 2014

Píseň ledu a ohně: Tanec s draky

Píseň ledu a ohně: Tanec s draky

Autor: George R. R. Martin
Originální název: A Dance with Dragons
Přeložila: Hana Březáková
Série: Píseň ledu a ohně
Pořadí v sérii: 5.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 1184

Anotace:
Na východě, sužována svými nepřáteli, vládne jako královna města postaveného na prachu a smrti Daenerys, poslední potomek rodu Targaryenů, jejíž draci vyrostli do hrůzné dospělosti. Nyní, když je známo místo jejího výskytu, se mnozí vydali Daenerys a její draky hledat. Mezi nimi i trpaslík, Tyrion Lannister. Mezi další hledače patří dornský princ, železný kapitán i tajemný modrovlasý mladík, který zdaleka není tím, za koho jej vydávají... Na severu stojí velká Zeď z ledu a kamene - stavba pevná jenom tak, jako jsou pevní ti, kdo na ní slouží. Jejím 998. velitelem byl zvolen nemanželský syn Eddarda Starka, Jon Sníh, který má nepřátele jak v Hlídce, tak za Zdí, kde se šikují k útoku armády divokých... A za Zdí je i malý chlapec, jeho bratr Bran, obdařený dosud netušenými schopnostmi...

"V místnosti bylo šero, ale mezi lištami okenic prosvítaly pruhy žlutého slunečního světla. Tyrion vytřepal z údu poslední kapky moči a odkolébal se po vzorovaném myrském koberci hebkém jako čerstvá jarní tráva k okennímu sedátku, kam se nemotorně vyšplhal a otevřel okenice, aby se podíval, kam jej to Varys a bohové poslali."

Tentokrát se autor až do poloviny knihy zaměřil jen na osudy několika hlavních postav, které nebyly v minulém díle. Od zhruba poloviny se děj opět sjednocuje a na scéně jsou všechny postavy.Každá kapitola je vždy určena jen dané postavě, příběhy tedy nejsou popisovány zmateně, ale jsou přehledně odděleny. I kdyby kapitola neměla nadpis, vždy bezpečně poznáte, o kterou postavu se jedná. Moc se mi líbí, že každý má v knize svůj styl mluvy, vystupování, zkrátka poměrně jasně vyhraněný charakter. Přesto se však dokáží zachovat překvapivě.

Mnohými nenáviděný Tyrion Lannister se opět projevuje obhrouble a značně samolibě. Královna Daenerys je sice stále velmi sympatická, avšak začíná se trochu obávat svých draků, protože ji doslova více než přerůstají přes hlavu. Naopak poměrně oblíbený Jon Sníh - velitel na Zdi - stále prokazuje rozhodnost i čestné jednání, tedy v mezích. Na Zdi se usídlil i lord Stannis se svou kněžkou Melisandrou.

Každopádně je na světě další strhující příběh. I přes občasná hlušší místa je děje obrovské množství, obzvláště kolem Daenerys je ho až až. Některé čtenáře pravděpodobně odradí rozsáhlost příběhu, který má téměř 1200 stran. Na druhou stranu seriálová podoba knih zase naopak mnoho čtenářů přivede. Pokud se Vám kniha dostane do ruky, rozhodně si nenechte ujít příležitost si ji přečíst, máte se na co těšit!


Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji palmknihy.cz, moc si jejich spolupráce vážím. 


středa 12. listopadu 2014

Poslední čarodějka - Královna stínů

Poslední čarodějka - Královna stínů

Autor: Christoph Marzi
Originální název: Malfuria - Die Konigin der Schattenstadt
Přeložila: Dagmar Steidlová
Vydalo: nakladatelství Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264

Catalina je na útěku, protože města se ponářejí do stínů. Uprostřed Madridu se jí podaří projít do města Stínů, kde se snaží o záchranu celého světa. Jordi se svými přáteli zatím ocitne na poušti, kde se objeví i mocné zlé čarodějky. Podaří se zachránit svět nebo zůstane ponořen do stínů?

"Velká stříbrná mince se leskla v ostrém slunečním světle. Mladá dívka, která seděla vysoko na strmé skále Gibraltaru a hleděla na klidné moře, pozorovala stín, který poslušně a tiše kopíroval každičký její pohyb. Vlasy černé jako havraní peří jí spadaly až na ramena a v tmavých očích se jí zračila touha po cizích krajích ležících daleko od ohromného domu, který se za ní tyčil nad ulicemi města."

Ani třetí díl mi nepřinesl úžasné napětí a skvělý příběh, ale už jsem konečně došla, proč tomu tak bylo. Příběh jako takový se mi dost líbil, ale hrozně mi vadila hlavní hrdinka, která měla být statečná rozhodná, což sice docela i byla, avšak k tomu stále vzdychala láskou nad Jordim a to mi nešlo dohromady a hlavně mi to opravdu vadilo. Ke konci jsem na Catalinu byla úplně alergická.

"Náhle uslyšela zaskřípění. Kamenná křídla sochy na kašně se trochu roztáhla. Tiše, úplně úplně potichu zvedla harpyje tlapu a růžové víno se stáhlo z otvoru do kašny. Jako sukovití hady, kteří nemají ani začátek, ani konec, sunuly kořeny svá těla po podstavci, až se před dívkou objevila hluboká šachta."

Jordi se tak zaláskovaně nechoval, ale ani jemu neunikly občasné zamilované vzdechy. Zbytek postav se mi líbil, asi nejsympatičtější mi byla sfinga Miércoles. Každopádně si myslím, že série určitě najde příznivců dost a dost. Mě se také líbila, avšak hlavní postava mi ji dost kazila.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.