středa 31. července 2013

Měsíční chvástačka: Červenec

Měsíční chvástačka: Červenec

Půlka prázdnin utekla jako voda (ale půlka brigády taky - hurááá) a s posledním dnem měsíce července tu máme rekapitulaci knih, které mi v průběhu těchto 31 dnů přibyly.



Ano, správně vidíte některé knihy dvakrát... Nakladatelství Fragment bylo tak hodné, že mi knihy poslaly dvakrát - jednou ke zrecenzování a po druhé jako ceny do soutěže...

Recenzní výtisky:

Manuela Martini - Mrazivé léto
Manuela Martini - Výkřik do tmy
Veronika Bicker - Motýlí křídla
Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy


Zakoupené knihy:

Gaston Leroux - Fantom opery
Kerstin Geirová - Nevinné lži



Celkem: 6 knih (+ 4 do soutěže)



úterý 30. července 2013

Moje knihovnička

Moje knihovnička

Jak jsem slibovala už v pátek ve Five Things představím Vám svou knihovnu, kterou jsem se konečně rozhodla lépe uspořádat... Dříve jsem měla knihovnu uspořádanou podle autorů a podle abecedy, ale působila moc chaoticky... Po delší době jsem se konečně rozhodla si ji lépe uspořádat, tentokrát podle barev... Nastalo velké přemísťování a třídění knih až z toho vzniklo toto:



Musím ještě podotknout, že to není úplně naprosto dodělané, ještě musím sehnat nějaké barevné doplňky do jednotlivých přihrádek.. Ale co plyne z pohledu na knihovničku? Že si můžu nakoupit ještě spoustu knížek, jen by měly být spíše barevné než černí nebo bílé... Ale ono je to vlastně jedno, ještě mám v záloze nějaké volné poličky a další plochy...


Moje fialová přihrádka, patří k mým oblíbeným, protože fialovou mám ráda, musím si nakoupit více knih v této barvě, máte nějaké tipy?


V růžové poličce chybí ještě Pýcha a předsudek, kterou jsem se rozhodla si opět přečíst...


Červená polička


Oranžová a žlutá polička, já ty barvy prostě nemám moc ráda...


Do spodní poličky jsem dala knihy, které nevím, kam zařadit, ale hlavně knihy, které mám z antikvariátu, a které potřebují nějak zrenovovat - nový obal apod.


Modrá, šedá a zelená polička, do které jsem přidala i svou krabici vzpomínek...


V černé polici je nejvíce knih, měly by tisknout více knih s barevnými obálkami nebo je to jen můj problém, že si podvědomě kupuji černé knihy častěji než barevné?


S bílými knihami to mám podobně jako s černýma, do přihrádky jsem navíc přidala perníkové srdce, které jsem nedávno dostala od svého Milého...


pondělí 29. července 2013

Pečený čaj

Pečený čaj


Nedávno se u nás při rodinné oslavě strhla hádka o název "pečený čaj", všichni jsme se shodli, že název není úplně korektní, nicméně některým toto pojmenování vadí natolik, že dokonce odmítají tuto pochutinu okusit. Já si myslím, že je to podobné jako s Pomazánkovým máslem, kde je název také poněkud scestný, ale protože mi chutná, tak si ho kvůli tomu nepřestanu kupovat a klidně mu tak dál budu říkat, a stejně to mám i s pečeným čajem. Já vím, také jsem začala lehce mimo, ale musela jsem to sem napsat, zajímá mě totiž Váš názor... Jak to máte Vy s takovými názvy? Vadí Vám tak moc, že si danou potravinu nekupujete?


A teď už k samotnému čaji... Já sama jsem tuto pochutinu objevila loni před Vánocemi, kdy slevové portály nabízely krásná balení tohoto čaje. Tento rok se nám na zahrádce sešlo velké množství ovoce, hlavně meruněk, proto jsem se rozhodla si vyrobit vlastní pečený čaj, za prvé je mnohem levnější než v obchodech, za druhé alespoň vím, co do něj dávám a za třetí je velice jednoduchý, takže jej zvládám i já...


Potřebujeme: 


  • 2 kg ovoce (může být jeden druh, ale lepší je směs ovoce)
  • 1 kg cukru 
  • koření (skořice, badyán, hřebíček)
  • plátky citrónu
  • 2 dcl rumu



Postup:

Ovoce nakrájíme na větší kostky (popř. u rybízu jen zbavíme stopek), je lepší, když je ovoce spíše tvrdší než měkčí - lépe drží tvar, neděláme přece marmeládu... Ovoce nasypeme plech, rovnoměrně rozprostřeme a a zasypeme cukrem (pozn. v receptu je 1 kg cukru na 2 kg ovoce, ale záleží, jestli máte rádi hodně sladké nebo méně - přisladit se dá vždy... já jsem dala asi 700 g cukru a ovoce je zasypané až dost...) Přidáme koření - mletou skořici, pokud máte rádi badyán a hřebíček můžete také přidat (stačí asi 4 zrnka na provonění) a navrch můžete položit plátky citrónu, pokud jej máte zrovna doma... Pečeme na 200 stupňů 20 minut. Poté vytažení z trouby můžeme přilít 2 dcl rumu pro ovonění , necháme vychladit a plníme do sklenic. Naplněné a zavíčkované sklenice stačí obrátit dnem vzhůru jako u marmelád, pokud si ale chcete být jistí, že čaj vydrží, raději jej zasterilujte.


Směsi můžete dělat z jakékoli ovoce (pokud neroste ve stejnou dobu - např. jahody a ostružiny, můžete s ovoce zmrazit a pak jej jen vytáhnout). Já jsem dělala pouze meruňkovou a druhá směs je: letní jablka, meruňky, červený rybíz.


Nápoj:

Do čtvrtlitrového hrnku dáme asi 3 lžíce směsi a zalijeme horkou vodou, čaj si dále dochutíme podle potřeby cukrem a citrónem.



neděle 28. července 2013

Povídky z jedné kapsy

Povídky z jedné kapsy

Autor: Karel Čapek
Rok vydání: 2009
Počet stran: 152

Sborník detektivních povídek z pera Karla Čapka patří ke skvostům české moderní prózy a právem náleží do zlatého fondu české literatury. Příběhy s kriminální zápletkou autor povýšil na studie člověčenství, které dokáží vždy překvapit a zaujmout. Náměty povídek jsou natolik originální, že byly mnohokrát použity pro filmové zpracování. Klasická díla Karla Čapka jsou ozdobou každé knihovny!

"Dobrá, ráno nato byla první věc, že mi Klára zase přinesla pugét modrých chryzantém. Potom jsem propátral svůj úsek, v každé hospodě jsem pil teplé pivo, jedl syrečky a ptal se lidí po modrých chryzantémách."

Soubor 24  krátkých detektivních povídek, které mají vždy nevšední náměty. Některé z nich spojují zápletky, kdy k vyřešení pomůžou nadpřirozené síly, věštkyně, ale i grafologové. Ve spoustě také vystupuje postava Dr. Mejzlíka, který svými logickými vývody vždy najednou vyřeší případ, trochu mi připadá jako belgický kavalír Hercule Poirot (i když rovnat se mu nemůže). Všechny povídky jednotlivě Vám představit nemůžu, tak vyberu své dvě nejoblíbenější:

"Všecko se dá falšovat nebo nastrojit, všecko je přetvářka nebo nějaký záměr, jenom náhoda ne, to se pozná na první pohled."

Modrá chryzantéma
Ani nevím, proč se mi tato povídka tak líbí, nejspíš protože se týká květin a modrá chryzantéma vypadá krásně.. Teď už je sice vyšlechtěna, ale v době psaní povídek ještě nebyla. Bohatí a vysoce postavení botanici se snaží tuto květinu vyšlechtit, ale nedaří se jim to. Velice prostá Klára nosí vypravěči květiny, zorganizují velké pátrání po květiny a kde ji nenajdou?

Šlépěje
Tato povídka se mi líbí hlavně proto, že i když to tak nevypadá, tak je záhadnější než všechny ostatní... Vždy, když si ji přečtu, přemýšlím pak několik dní, jak se to tedy mohlo stát? Muž se vrací domů zasněženou ulicí, bydlí až na jejím konci, u jeho domu jsou jedny šlépěje, které ale před domem končí, nikam nevedou, okolo je pouze neposkvrněný sníh.. Jak je to možné?


"V pokoji bylo takové ticho, že bylo slyšet chrčení pana Janowitze, pan Janowitz měl totiž vole."

Čapkovy povídky mám ráda hlavně z toho důvodu, že i když jsou kratinké, dokáže přesně vystihnout atmosféru, navíc i na těch stránkách je kolikrát více napětí než v některé obsáhlé knize. Je to prostě klasika, která se neomrzí...

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.


sobota 27. července 2013

Výkřik do tmy

Výkřik do tmy

Autorka: Manuela Martini
Originální název: Sommernachtsschrei
Přeložila: Michaela Škultéty
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2013
Počet stran: 208

Franziska se vrací na místo, kde před rokem zemřel za nevyjasněných okolností její přítel. Všichni jsou přesvědčení, že vrahem je Franziska, která si z osudného večera vůbec nic nepamatuje. Musí si vzpomenout, odhalit, co se tehdy opravdu stalo. Proč jí v tom ale někteří brání? Při hledání pravdy se sama ocitá v nebezpečí... Co když se všechno odehrálo úplně jinak?

"Dny ve vězení způsobily, že jsem přecitlivělá. Pět metrů vysoká zeď s ostnatým drátem, zamřížovaná okna, kovové dveře. I když ráno odemkli cely, pocit stísněnosti zůstal. A večer pak zase cinkání klíčů, chladné, kovové klapání zavíraných dveří. Bála jsem se, že se v té úzké místnůstce zadusím, a byla jsem nervózní z blízkosti dalších lidí. Ani měsíce na klinice, kde mě ubytovali v jednolůžkovém pokoji, nedokázaly vzpomínky na vězení vymazat."

Franziska žije s rodiči v Kolíně nad Rýnem od doby, kdy se zapletla do vraždy, ve které je hlavní podezřelá. Ona sama si ale na osudný moment nevzpomíná. Na doporučení terapeutky se přesně po roce vrací na místo činu. Od tohoto záměru ji téměř všichni odrazují, dokonce začíná dostávat anonymní dopisy.

"Třebaže všechno poznávám, je mi městečko záhadně cizí. Jako kdybych kdysi dávno viděla nějaký film a teď navštívila místo, kde se natáčel."

V návratu se i snaží podpořit její kamarádky ze střední, ale přesto to vypadá, jako by nechtěli připustit, že by Franziska mohla být nevinná. Jediný, kdo jí pomáhá najít nové stopy a důkazy v případu je novinář, kterého shodou okolností potkala ve vlaku. Jak se vše před rokem odehrálo, co nového vyjde najevo po troše pátrání?

"Zpoza zelených listů stromů se před námi vynoří tmavá loděnice. V mých snech byla černá a obrovská a šel z ní strach." 

Opravdu skvěle promyšlený a napínavý příběh, u kterého jsem se rozhodně nenudila. Děj byl chvílemi velice překvapivý a samotný závěr byl také bezvadný, rozhodně bych takovéto vyústění nečekala.Kapitoly ze současnosti jsou střídány popisem minulosti, která předcházela tragédii. Z letních thrillerů od Fragmentu se mi líbil zatím nejvíc. Autorka se překonala a po příjemném Mrazivém létě napsala ještě lepší a záhadnější Výkřik do tmy...

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.


pátek 26. července 2013

Five Things

Five Things

Další horký týden je za námi, tentokrát mi to horko ani nevadilo, protože jsem největší vedra strávila v práci u větráku...



Slunečné dny mě nalákaly k pořízení nových šatů, náušnic a na chladnější večery i svetřík...


Moc ráda píšu dopisy, a tak jsem si pořídila pár dopisních sad. Je obrovská škoda, že tento druh komunikace už téměř vymizel...


Občas mám chuť si chvíli kreslit, problém ale je, že mi jdou pouze abstraktní věci... Většinou tento problém řeším tak, že si vezmu omalovánky...


Konečně jsem se odhodlala, abych si pořádně protřídila a uklidila svou knihovničku, podrobnější fotky Vám ukážu v samostatném článku...


V zahradě je spousta ovoce, tak jsem se rozhodla udělat si pečený čaj, recept Vám brzy přidám...






středa 24. července 2013

Mrazivé léto

Mrazivé léto

Autor: Manuela Martini
Originální název: Sommerfrost
Přeložila: Michaela Škultéty
Vydal: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2012
Počet stran: 176

Patnáctiletá Lyra se rozhodne objasnit záhadné okolnosti zmizení a smrti spolužačky Piy. Během pátrání však vyplouvá na povrch pravda děsivější, než si kdy uměla představit. Odhalí rodinné tajemsví, které mělo zůstat ukryté navždy.

"Lyra je viděla už z dálky. Bea, Oliver a Patrick se uvelebili na velkých ručnících za palmami, mezi starším manželským párem s bledou kůží, nejspíš turisty, a skupinou mladých Španělů. O něco dál byly slunečníky a lehátka, která si člověk mohl pronajmout Moře se třpytilo jasnou modří a písek zářil žlutě. Lyra se mimoděk zakřenila. Dva měsíce jenom slunce, voda a pláž!"

Lyra se s matkou po smrti své sestry a rozvodu rodičů přestěhuje do Španělska. Na svou sestru už si téměř nevzpomíná, s matkou o ní nemluví, její matka se snaží zapomenout. Nečekaně zmizí její spolužačka Pia, která je o pár dní později nalezena mrtvá. Lyra se svými kamarády pouští do pátrání na vlastní pěst.

"Lyra sebou trhla. Piina máma! Žena se záplavou blonďatých vlasů a uměle zvětšenými rty. Lyra ji ještě nikdy neviděla v džínách nebo v plážovém oblečení. Dnes byla paní Hellmannová celá bílá a zlatá a ze spony jejího zlatého pásku zářila nepřehlédnutelná písmena D a G. V obličeji jí nervózně cukalo a pod očima měla ustarané tmavé kruhy."

Leandra Pia už několikrát náhodou potkala ve městě. Po několika krátkých rozhovorech výjde najevo, že znal její sestru, když ještě bydleli v Německu, Pie se Leandr líbí, a tak mu věří každé slovo, navíc je lačná po informacích o sestře. Jak to bylo s její sestrou? Kdo je tajemný Leandr?

"Lyra nazdařbůh přepínala programy a zastavila se u detektivky vysílané na francouzském kanále. nějaká ženy k sobě tiskla dítě a utíkala přes ulici. Za ní běželi policisté a fotografové. Žena nastoupila do auta a rozjela se pryč. ta scéna připadala Lyře povědomá. Ne snad že by ten film už viděla, to ne, bylo jí, jako kdyby něco podobného zažila. Ale to přece nemůže být pravda, nebo ano? Lámala si hlavu ještě ve chvíli, když se otevřely domovní dveře."

Příjemný příběh k letnímu počtení. Zápletka a rozuzlení mi byly sice poměrně rychle jasné, ale kniha byla napsána svěže a čtivě. Navíc prostředí, ve kterém se příběh odehrával, bylo krásně vykresleno, z knihy na mě dýchala slunečná atmosféra španělského letoviska s přilehlým starodávným městečkem a vyhřátou pláží.








Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si může zakoupit ZDE.


neděle 21. července 2013

Motýlí křídla

Motýlí křídla

Autor: Veronika Bicker
Originální název: Schmetterlingsschatten
Přeložila: Alena Bezděková
Vydal: Fragment, s. r. o
Rok vydání: 2012
Počet stran: 168

Laura zahynula během dopravní nehody. O rok později je na stejném místě nalezena další mrtvá dívka. Může jít o náhodu? Lauřina sestra Elena si to nemyslí. Jak vlastně zemřela její sestra? Kdo posílá anonymní dopisy? A proč se o ni najednou zajímá pohledný Tristan? Elena se pouští do pátrání na vlastní pěst.

"Elena si vzpomínala, jak se usmívala, když na tom skútru odjížděla. Vybavila si i to, že jí ten úsměv připadal trochu smutný, ale možná si to jen namlouvá, protože Laura krátce nato zemřela. Na stejné silnici jako ta neznámá dívka. kdo to asi je? Zabil ji někdo? V duchu viděla obraz dívky, která se hodně podobala Lauře. Dívka v bílých letních kalhotách s pestrobarevnou halenkou, jakou měla tehdy na sobě Laura."

Elena žije pouze s matkou, sestra jí umřela před rokem. Na stejném místě zemře další dívka a Elena s kamarády začínají přemýšlet, zda tyto nehody nemají spolu souvislost. Nemá si o tom ale pořádně s kým promluvit, protože matka se nechce o sestře bavit.

"Tristan oběma koupil po obřím kornoutu se čtyřmi kopečky zmrzliny a pak se vydali loudavým krokem směrem k lesnímu hřišti. Moc toho nenamluvili. Elena si užívala, že může jen tak klidně kráčet vedle někoho, kdo pro změnu nemyslí na tu mrtvou dívku. Tristan se na ni tu a tam podíval a usmál se. Když to udělal potřetí, úsměv mu oplatila. Navzdory zmrzlině v žaludku cítila, jak ji jeho pozornost hřeje u srdce a naplňuje ji hrdostí. Ona, Elena Hennová, se prochází s nejhezčím klukem ze školy a jemu se to zjevně líbí."

Eleně začnou chodit anonymní dopisy, kde ji pisatel chce dát další informace k údajné vraždě její sestry. Poměrně nečekaně se kolem Eleny začne pohybovat starší a velice pěkný Tristan, díky kterému se dostane do jeho party. Musí však složit zkoušku odvahy... Vydrží to Eleně a Tristanovi a jak to bylo s její sestrou?

"Eleno,
vím, že ti leží na srdci smrt tvé sestry. Všichni tvrdí, že to byla nehoda, ale já vím své: je to jinak, než se zdá. Myslím, že vím, co se jí stalo. A taky myslím, že bys měla znát pravdu. Musíme si promluvit. Prosím, napiš mi vzkaz, jestli se chceš se mnou setkat, a zítra ráno ho ještě před vyučováním zanes na lesní hřiště a polož ho na tu zelenou lavičku. Je to důležité!"

Příběh nebyl úplně špatný, chvílemi jsem se ovšem nudila, měla jsem dojem, že kniha je určena o pár let mladším čtenářům. Líbily se mi části, kde byla parta společně, v těchto chvílích se skvěle pozorovaly rozdíly mezi charakterovými vlastnostmi postav. Další skvělou postavou byl podle mě autor anonymních dopisů. Za to hlavní hrdinka a její matka kvalitou zpracování svých charakterů v celku pokulhávaly. Možná se mi to ale jen zdálo, protože mi byly obě docela nesympatické. 

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.



sobota 20. července 2013

Five Things

Five Things

Já vím, zase jsem minule naslibovala plno článků a žádný nebyl, dokonce i tato rubrika se opozdila. Moc se za to omlouvám... Léto je čas, kdy je zahrada nejplodnější a nejkrásnější, proto celý dnešní článek bude věnován fotografiím z naší zahrady...


Meruňky jsou výborné ovoce, jedno z mých oblíbených. Jsem moc ráda, že je máme na zahradě, těm kupovaným se nemohou rovnat, navíc, když si meruňku utrhnete přímo ze stromu chutná ještě lépe...


Žádná jablka nevoní lépe a intenzivněji než ta letní, jsou sice trochu kyselkavá, ale ta nádherná barva, do které se zbarvují...


Momentálně jediné, co v zahradě kvete je nádherná fazole, která až uzraje by měla mít extra velké fazole...



Za pár dnů by měly dozrát i výborné ostružiny, snad jich bude letos dost na to, aby se udělala marmeláda, kterou mám hned po malinové nejraději...


Letos máme nově i červené srstky, nevím proč, ale tomuto ovoci nemůžu přijít na chuť, nechutnají mi ani tyto červené a ani klasické zelené...