čtvrtek 9. května 2013

Pijan

Pijan

Autor: Hans Fallada
Název originálu: Der Trinker
Přeložila: Zlata Kufnerová
Počet stran: 288
Nakladatelství: Euromedia Group, k. s. - Ikar
Rok vydání: 2011

Upozornění: článek může vyzrazovat děj knihy.

Ervín vede úspěšnou firmu, má skvělou manželku Magdu a krásnou vilu se zahradou. Jeho krásný život však pomalu, ale jistě začíná mít trhliny. V Magdě vidí spíše svého nepřítele, než výbornou manželku, protože je velice schopná a jemu se ve firmě přestává dařit a začíná mít dluhy. Nechce své problémy ženě přiznat, ale zjišťuje, že pokud se napije něčeho ostřejšího, cítí se, jako by problémy nebyly a on byl zase svěží mladík.

"Popadl jsem láhev a opět si nalil. Už v této chvíli mi bylo jasné, že jsem dočista opilý a že nesmím pít dál. Přesto byla potřeba pokračovat silnější. Barevné pavučiny v mozku mě lákaly..."

A tak se stává z téměř abstinenta alkoholikem. Jako většina alkoholiků si ani Ervín nemyslí, že by měl nějaký problém. Může přece skončit, kdykoli chce. Peníze mu docházejí a musí si zajít domů pro další. Přitom zaútočí na svou ženu a pokusí se ji zabít. Sbalí peníze a uteče, jeho "přítel" ho o peníze okrade, nakonec Ervína zatkne policie a on se ocitá ve vazební věznici. Popisuje život ve vězení, jeho zvláštnosti a vztahy mezi vězni.

"Svůj názor na to, do jaké míry mě Magda prokoukla, jsem měnil z hodiny na hodinu. Většinou jsem byl přesvědčený, že vůbec nic netuší, jindy, zejména když se mě zmocnila nevrlost a podrážděnost, jsem si byl téměř jistý, že mě dokonale prokoukla."

Díky právníkovi se z vězení dostává do psychiatrické léčebny, kde se snaží vyléčit jeho závislost na alkoholu. Je to zde podobné jako ve vězení. Opět tu máme vnitřní hierarchii pacientů a složité vztahy mezi nimi, které Fallada výborně popsal. Ervínovi za jeho dobré chování a zdánlivé vyléčení je slíbeno propuštění. Krátce před odchodem ho navštíví manželka a oznámí mu, že se chce rozvést. Ervín jedná v afektu a zajistí si doživotní léčbu.

"Zásuvka překvapivě rychle povolila a s úderem dopadla na příbory, až to zadunělo. Všechno jsem posbíral, nyní už bez ohledu na hluk, který jsem způsobil, a odnášel ke kufru. Cestou mi dvě nebo tři lžíce spadly. To, co jsem pobral, jsem naházel do kufru a běžel zpátky, abych posbíral zbytek."

Ze začátku jsem se bála, že kniha bude depresivní, ale naopak ukázalo se, že je velice čtivá. jsou zde výborně vykresleny charaktery spoluvězňů i spolupacientů. Příběh je navíc dobře vystavený, není to podrobné popisování zbytečností, ale spíše je vždy vypíchnuta nějaká příhoda, která vystihuje charaktery daných osob.

Žádné komentáře:

Okomentovat