pátek 31. ledna 2014

Měsíční chvástačka: Leden

Měsíční chvástačka: Leden




Recenzní výtisky:

Alois Jirásek - Lucerna
Alois a Vilém Mrštíkové - Maryša
Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye
Stacey Kade - Mezi nebem a zemí: Zamilované duše
Stacey Kade - Mezi nebem a zemí: Setkání s duchem
Irina Semina- Klíč ke štěstí
Irina Semina - Obchod se štěstím
Karel Jaromír Erben - Kytice


Darované:

J. R. R. Tolkien - Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky


Zakoupené:

Debbie Macomberová - Penzion Růžový přístav
Peter Mayle - Rok v Provenci
Peter Mayle - Znovu v Provence
Peter Mayle - Navždy v Provence
Karel Čapek - Zahradníkův rok


Celkem: 14 knih


Five Things

Five Things




Minulý týden tato pravidelná páteční rubrika odpadla, nečekaně mě přišel potrápit zánět slepého střeva, tak jsem byla pár dní v nemocnici. Dnes už tu ale jsem, sice bez výběžku slepého střeva, ale jinak stále já....


Momentálně jedno z mých nejoblíbenější jídel, také ale jedno z mála, které mám dovoleno jíst...


Carrie ze Sexu ve městě měla přívěšek na klíče, já mám záložku. Co je podle vás lepší?


Krásný náhrdelník, který mi nedávno přišel...


Nádherné vydání Zahradníkova roku od Karla Čapka, kromě užitečných a vtipných postřehu je kniha obohacena o tyto překrásné ilustrace...

úterý 21. ledna 2014

Lucerna

Lucerna

Autor: Alois Jirásek
Vydal: Dobrovský, s. r. o.
Edice: Omega
Rok vydání: 2013
Počet stran: 136

Mladý a pohledný mlynář Libor je jediný z panství, který mám mlýn, jenž díky jeho předkům nepodléhá robotě a zákonům šlechty. Má pouze jedinou povinnost, když jej majitel panství požádá o doprovod kdykoli a kamkoli, musí jej vést se starodávnou lucernou. Spolu s mlynářem ve mlýně bydlí i jeho pomocník Braha, Liborova babička a také jejich krásná schovanka Hanička.

"Haničko! Sluníčko!"

Libor není jediným, komu se Hanička líbí, obzvlášť má na ni spadeno vodník Michal z přilehlého rybníka. Panství dostane do rukou nová majitelka, mladá kněžna, která se chystá navštívit zdejší zámeček. Vrchní správce nutí Libora i Haničku, aby se zúčastnili vítání, oba odmítnou. Kněžně se zalíbí mlynářova hrdost a nechá se jím doprovodit do tajemného lesního zámečku, cestu jim ozařuje stará lucerna. 

"Hrozná vojna, až krev kolébkami poteče a zasteskne se jak starému, tak mladému na světě živu být a nejvíc obecnímu lidu. Ale až bude nejhůř, Pán Bůh se smiluje, povídá Sibyla i Slepý mládenec. Tu se vojska položí mezi Blaníkem a Načeradcem a tu se začne boj. Dvanáct dní bude bojováno, třináctého se přihrne na pomoc vojsko a to povede svatý Václav a ten pojede na bílém koni."

Překrásná, pohádkově laděná hra od Aloise Jiráska. Jako malá jsem s rodiči viděla příběh zdramatizovaný a moc se mi líbila pohádková atmosféra, jak cestou k lesnímu zámečku, tak scéna, kdy vodník Ivan lovil Haničku na barevné pentličky. Jako dospělá zase oceňuji přímý charakter mlynáře i mladou kněžnu, která dovede přátelsky jednat se vzpurným "poddaným". Zkrátka je to drama, které se hodí pro všechny věkové kategorie.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji edici Omega, jejíž spolupráce si velice cením.


pondělí 20. ledna 2014

Maryša

Maryša

Autoři: Alois a Vilém Mrštíkové
Vydal: Dobrovský, s. r. o.
Edice: Omega
Rok vydání: 2013
Počet stran: 112

V jedné moravské dědině, nedaleko Brna má sedlák Lízal sličnou dceru Maryšu, kterou obmýšlí dobře provdat. Ona už ale milého má - chudého Francka, naštěstí pro sedláka je Francek brzo povolán na vojnu do Brna. Lízal hledí, aby Maryšu, co nejdříve provdal, než se Francek vrátí z vojny.

"Tak už mně to připadá  (se slzami v očích), jako by mě z domu vyháněli. Pláču, prosím, naříkám a jako do dubů dybych mluvila. Dybych snáď krvjó zaplakala, taky taky by mně to nebylo nic platno. Dnes mám jet na katechismus a ani se mě neptajó, chcu-li nebo ne. Ohlášky jsem měla a taky jako by mě ani nebylo. Nikdo už na mě pěkně nepromluví, každé se jen utrhne - a bude-li to tak trvat dál, snáď, Bože - (sklesne na mysli)"

O Maryšu si řekne peněz a sličné žínky chtivý vdovec Vávra, o kterém je známo, že má dluhy, svou nebožku ženu bil a navíc musí vychovávat tři děti. Maryša se brání svazku manželskému, jak jen může, žel je nucena podlehnout. Jak se jí povede s krutým Vávrou a co Francek po návratu?

"Třeba su hlópá, třebas nemám toli rozumu jako vy, zato ale srdce mám... Ale vy ho nemáte! Ste na mě jako ti sršni, kteří se na člověka sesypó a tak dlóho bžodajó a štípajó, až uštípajó. (Polo s pláčem) Každé jako ten ščór na člověka přileze, (Popadne koš s prádlem) ani člověk neví, a répne, až krev v žilách se zastaví."

Většina lidí má pravděpodobně s tímto dramatem problém, protože se v něm objevuje spousta nářečných výrazů. To ale není můj případ, Maryša, kterou bylo dílo inspirováno žila ve vedlejší vesnici a bratři Mrštíkové žili zase ve vedlejší vesnici z druhé strany, tudíž žiju v prostředí, kde se tak mluvilo a některé ze starších tak mluví i dnes.

Užívala jsem si každé jednotlivé nářečné slovo, i proto, že dílo dobře znám a viděla jsem je několikrát zdramatizované. Chápu ale, že každý si na to netroufá... Zkuste si tedy alespoň  najít video, kde Kaiser a Lábus velmi vtipně a trefně parodují nejznámější scénu ze hry, třeba vás to naláká k jejímu přečtení...


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji edici Omega, jejíž spolupráce si velice cením.


neděle 19. ledna 2014

Obraz Doriana Graye

Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde
Originální název: The Picture of Dorian Gray
Vydal: Dobrovský, s. r. o.
Edice: Omega
Rok vydání: 2013
Počet stran: 192

"Umělec je stvořitel něčeho krásného."

Krásný, nevinný dvacetiletý mladík Dorian sedí modelem svému příteli malíři Basilu Hallwardovi, u něj se seznámí s prostopášným a často bonmoty pronášející lordem Henrym. Pod jeho vlivem si uvědomí svou krásu a mládí. Když spatří svůj portrét, přeje si být stále takovým, jakým je na obraze. Spolu s lordem Henrym začíná Dorian objevovat komnaty života, jež mu byly do této doby skryty.

"Kritik je ten, kdo dovede tlumočit jinou formou a novými prostředky svůj dojem z něčeho krásného. Nejvyšší, stejně jako nejnižší forma kritiky je jakýmsi druhem autobiografie."

"Milý hochu, žádná žena není geniální. Ženy jsou pohlaví ozdobné. Nikdy nemají co říct, ale říkají to roztomile. Ženy představují vítězství hmoty nad duchem, zrovna tak jako muži představují vítězství ducha nad morálkou."

Po několika nových dobrodružstvích si Dorian všimne změny, která se s obrazem odehrála, zpočátku je tím vyděšen a neví, co si počít. Brzy však začne užívat života ještě více než předtím, a obraz se stává stále více ošklivým a navíc stárne, kdežto Dorian vypadá stále stejně.

"Přicházím na to, že konec konců existují jen dva druhy žen: bezbarvé a kolorované. Ty bezbarvé jsou velmi užitečné. Chcete-li získat úctyhodnou povést, jdete s nimi prostě na večeři. Ty druhé jsou velmi půvabné. Ale dělají jednu chybu: malují se, když chtějí vypadat mladě. Naše babičky se malovaly, když chtěly mluvit duchaplně."


"Rouge a esprit chodívaly ruku v ruce. To je teď dávno to tam. Dneska stačí ženě ke spokojenosti, když dokáže vypadat o deset let mladší než její vlastní dcera. Co se zábavnosti týče, je v Londýně jenom pět žen, s kterými stojí za to mluvit, a dvě z nich nelze pustit do slušné společnosti."

Mistrovské dílo Oscara Wilda, které je plné životních mouder ale také ironie lorda Henryho. Skvělých myšlenek tu najdete opravdu mnoho. Navíc skvěle propracovaná psychologie postav a není nouze ani o jakési tajemno. Obraz Doriana Graye patří k dílů, která by si měl přečíst každý.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji edici Omega, jejíž spolupráce si velice cením.


pátek 17. ledna 2014

Five Things

Five Things


Nádherné vydání Hobita jsem dostala (sice opožděně, ale přece) od mého Milého k výročí... Kniha má krásný obal a velice vydařené ilustrace...


Lucerna s Lucernou, ideální čtení na večer...


Nová záložka ve tvaru růže se bude obzvlášť dobře vyjímat v romantických příbězích...


K romantické knize a záložce ještě krásný hrnek s horkým kakaem...


Ještě jsem se nepochlubila, že mám novou knihovnu, ale v blízké době to určitě udělám. Zatím jen ochutnávka...

středa 15. ledna 2014

Uloupený ráj

Uloupený ráj

Autor: Peter Prange
Originální název: Himmels Diebe
Přeložil: Jiří Lexa
Vydala: Euromedia Group, k. s. - Ikar
Rok vydání: 2012
Počet stran: 496

Harry Winter je známý a talentovaný malíř, který má velice otevřenou povahu, zvláště ve vztahu k ženám. Laura Paddingtonová je mladá studentka malířských kurzů v Londýně. Na Harryho výstavě se do sebe zamilují a Laura uteče s malířem do Paříže. Z počátku si užívají svou lásku i život samotný, malují spolu. Jako by se však proti nim okolí spiklo a milenci musejí utéct.

"Laura byla pro něj jedinečnou miniaturou, tak krásnou, jako by si ji vysnil: oválný obličej, světlá pleť,velké černé oči, plná rudá ústa, jež se dovedla na něj dosud nevídaně kouzelně usmívat. Ale především ho fascinovalo, jak naivně a současně až nestoudně se pohybuje a každou chvíli si odfukuje z čela černé kadeře, jako  by tím mohla zapudit veškerou skutečnost. Hotová Nevěsta větru - žena-dítě a zároveň femme fatale. Panebože, jaká by to  byla rozkoš porušit s tímhle stvořením svůj zásadní slib..."
Koupí si spolu domek na francouzském venkově - v Sainte-Odile. Spolu ho zrenovují a znovu prožívají své štěstí. Lidé je sice přijali dobře, pro změnu jsou ale rozděleni válkou. Harry jako německý občan to ve Francii, která je krok před vpádem fašistů, nemá lehké, v táboře pro zadržené pro něj mají jisté místo. A tak se cesty milenců rozděluji. Kolik útrap Lauru a Harryho ještě čeká a budou opět někdy spolu?

"Smáli se a přecházeli místností, aby ji přeměřili a vyzkoušeli prohýbající se dřevěnou podlahu. Na stěnách viselo několik zarámovaných obrazů, mezi nimi Svatá rodina a polonahá cikánka. Laura vysvobozovala obrazy ze zajetí pavučin a Harry shromažďoval to, co tu jacísi lidé před lety odložili a zapomněli: hřebíky a klíče, skoby a střepy."


Nádherná kniha, ve které je popisováno dobrodružství velké lásky. Obě hlavní postavy jsou velmi propracované, příběh, který je výprávěn je navíc tak rozsáhly, že vidíme, jak se obě postavy od začátku knihy vyvinuly. Příběh by si zasloužil rozhodně více zviditelnit, protože je opravdu skvěle popsán, nechybí láska ani napětí.

sobota 11. ledna 2014

Rozdělení časem - Bouře

Rozděleni časem - Bouře

Autorka: Julie Crossová
Originální název: Tempest
Přeložil: Zdík Dušek
Vydalo: Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 312

Devatenáctiletý student Jackson má  jednu neobvyklou schopnost - dokáže cestovat časem. Sice nemůže nic změnit, ale může si znovu prožít to, co se už stalo. Jeho schopnosti nezůstanou dlouho utajené dvěma "nepřátelům času", kteří se snaží jej dostat.

"Víte, co je divné? Ta holka za pultem by mě mohla klidně praštit do nosu a třeba mi ho i zlomit, ale až bych skočil zpátky do současnosti, nos bych sice měl pohmožděný a bolel by mě, ale nebyl by zlomený. Proč, to je zcela jiná (dosud nezodpovězená) otázky, ale podstatné je tohle: pamatoval bych si, že jsem schytal ránu."

Po jejich zásahu, kdy jim unikl jen o vlásek se Jackson zasekne o dva roky zpět. Naštěstí se mu nakonec podaří se dostat zpátky. Stojí ale před velkým rozhodnutím. Čeho všeho se dokáže vzdát, aby zachránil sebe a ty, na kterých mu záleží nejvíc. Dokáže to vůbec? Ochrání je?

"Holly sklouzla na zem a já chtěl vykřiknout a kleknout si k ní, ale v okamžiku, kdy ji přes župan začala prosakovat krev, jsem skočil. Tentokrát jsem svou schopnost podle všeho nedokázal ovládnout. Ještě než všechno zčernalo, spatřil jsem, jak se Holly zvedla a opět poklesla hruď. Žila a já jsem ji opustil."

Příběh, ve kterém se může cestovat v čase byl velice příjemná a osvěžující změna. Navíc nechybělo ani napětí a akce.  Jackson se každou cestou vyvíjí a získává zkušenosti. Cestování časem dává autorce obrovské pole působnosti, které si jí podařilo poměrně dobře využít. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.

pátek 10. ledna 2014

Five Things

Five Things



I když už se den začal pomalinku prodlužovat, stále jsou večery dlouhé, a tak je nutné si vypomáhat svíčkami...


Sice jsem v Paříži nikdy nebyla, ale Eiffelova věž se mi líbí moc, tak jsem si pořídila jednu takovou malou domů...


Dvě velká díla pospolu, záložka s plakátem od Muchy, kterou doplňuje Harry Potter. Poznáte, který je to díl?


V povánočních výprodejích jsem narazila na botičky, které vypadají, jako vystřižené z Velkého Gatsbyho...


Těším se, až se začtu do téhle romantické krásky...

čtvrtek 9. ledna 2014

S hlavou v oblacích (pejru)

S hlavou v oblacích (pejru)

Autorka: Kateřina Petrusová
Vydalo: Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 120

Mladá kreativní ředitelka Markéta v reklamní agentuře, se vydává na oslavu své kamarádky, které se koná v malé vísce v jižních Čechách. Kůň, který se jí postaví do cesty, jí během okamžiku dokáže převrátit život vzhůru nohama. Markéta se vydá na koni hledat pomoc svému autíčku, zvíře ji dovede přímo ke svému majiteli.

"Rána to byla solidní. Ozvalo se zaskřípání kovu a tupé duc, pak zašumění a skřípnutí pásu a moje heknutí. Následoval proud nadávek, kterým jsem se utvrzovala, že jsem naživu. Každé sprosté slovo, které ze mě vylétlo, mi přineslo obrovskou úlevu, asi jako když si sundáte po dlouhém pracovním dni lodičky. "

Již téměř tradiční shodou okolností je majitel statku pohledný a vcelku i milý urostlý mladý muž. Všichni jsou na Markétu, které statkář Pavel říká zmrzlino (a ona jemu zase Marvin, ale jen tajně), velice milí. Má vztah Markéty s Pavlem po jednom společném víkendu šanci? 

"Naučím vás létat."
"Nenapadla mě žádná adekvátní odpověď. Dokonalé pusto. Prázdno. Už chybělo jen klubko uschlých rostlin, které by se prokutálelo mou lebkou od ucha k uchu jako opuštěným městečkem ve westernu.  Prostě jsem tam stála, zírala na něj a nebyla si jistá, kdo z nás dvou je větší cvok."

Příjemná a pohodová četba jak pro tmavé zimní večery, tak pro žhavá letní odpoledne. Příběh mi připomínal knihy, kde se městští lidé přestěhují do Provance, kde si zrenovují starou barabiznu, najdou lásku a hlavně se změní v pohodové lidi, kteří umějí odpočívat a radovat se z každé maličkosti. Takto podobně probíhala změna i Zmrzliny, avšak v českých podmínkách, ale nebyla o to horší...

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


středa 8. ledna 2014

Válka s Mloky

Válka s Mloky

Autor: Karel Čapek
Vydalo: Fragment
Rok vydání: 2010
Počet stran: 240

Celý příběh je rozdělen do tří knih. V první knize se snaží kapitán van Toch získat kapitál pro svůj obchodní podnik, kterým je prvotně naleziště perel, ale po čase jsou to mloci, kteří je lovi. V knize druhé jsou převážně články o mlocích, které sesbíral pan Povondra - vrátný u pana Bondyho, obchodníka spolupracujícího s kapitánem van Tochem.

"Řečeného hodnostáře nebylo dlouho hledat, seděl na bobku vedle míšencova krámu a žvýkal cukrovou třtinu. Byl to nahý starší pán, ale daleko hubenější než bývají starostové v Evropě. Kousek za ním, se zachováním náležité distance, seděla na bobku celá vesnice i s ženami a dětmi, zřejmě čekajíc, že bude filmována."

V poslední z knih se můžeme dočíst, jak se lidem jejich nerozvážnost a nekontrolované rozmnožení mloků, ale také schopnosti a nástroje, které ji lidé dali, vymkli kontrole. Jak to dopadlo s lidmi a mloky?

"Při rostoucím obratu v exportu Mloků vznikl ovšem také divoký obchod, Mločí syndikát nemohl kontrolovat a spravovat všechny mločí líhně,které nebožtík kapitán van Toch rozsel zejména po drobných  a odlehlých ostrovech Mikronésie, Melanésie a Polynésie, takže mnoho mločích zálivů bylo ponecháno sobě samotným."

Skvěle propracovaný příběh, který je alegorií k tehdejší situaci (vydávána na pokrčovaní v Lidových novinách 1935 - 1936), jedná se o antiutopii s několika jasnými zmínkami o Čapkově nesouhlasu s nacistickým režimem. Jediné, co mi vadí, ale je to spíše stylistický nedostatek, je že ve druhé knize jsou články dávány jako poznámky pod čarou, a jelikož jsou některé poměrně dlouhé, tak se to vcelku mezi sebou plete - normální text, články. Ale to je jen drobnost, stačí se na čtení více soustředit...

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


úterý 7. ledna 2014

Dotek chladu

Dotek chladu

Autor: Tamina Berger
Originální název: Frostengel
Přeložila: Michaela Škultéty
Vydalo: Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 224

Theresa s Julii jsou nejlepší kamarádky, nejraději spolu chodí do kavárny, kde se schází většina jejich vrstevníků. Najednou se k nim začne přidávat tajemný Leon, Julie se s ním brzy skamarádí, Theresa si však myslí, že se chová jako stalker.

"Julie se neustále ohlížela přes rameno. Kdyby tak vyrazila domů o hodinu dřív, dokud ještě bylo světlo. Kdyby tak někoho požádala, aby ji doprovodil. Nějaký zvuk za ní způsobil, že sebou trhla. V panické hrůze se otočila, ale nic tam nebylo. Samozřejmě. Možná to byla jenom větev, ze které spadl sníh. Nebo pták. Nebo vítr šelestící v haluzích stromů. Přidala do kroku a potlačila nutkání dát se do běhu. pomalu bylo načase, aby se přestala nechat ovládat strachem. Musí svůj život dostat znovu pod kontrolu."

Jednoho dne se Julie nevrátí domů. Policie ji najde a diagnóza zní: sebevražda. Theresa má ale podezření, že jí z mostu někdo "pomohl". Čím víc Theresa pátrá po možných stopách, tím víc tajemství se objevu, a to pořádně děsivých. Jakou roli si ve všem zahraje Leon?

"Gratzel byla kavárna, kterou navštěvovali téměř výhradně studenti. Nebylo tam vlastně nic zvláštního. Jukebox, biliár, tolerantní majitelka, která se neptá, proč někteří studenti tráví dopoledne u ní, a ne ve škole. Nikdy ji nevzrušovalo, že se tu mládež muchluje celé odpoledne nad jedinou colou. Pro některé spolužáky byl Gratzel prakticky domovem. Dělali si tu dokonce i úkoly. Chyběl tu jedině Wi - Fi, aby člověk mohl surfovat po internetu."

Pravděpodobně zatím nejlepší YA thriller, který jsem z této edice četla. Nechybí zde napětí, romantika i překvapivá rozuzlení. Většina z prozatím vydaných thrillerů mi přišla primárně určena pro dívky ve věku 13-18 let, tento příběh se mi i přesto líbil, a to i přesto, že tento věku už mám za sebou...

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.