pátek 31. října 2014

Five Things

Five Things



Další skvělá kniha od Katky Petrusové, nádherně romantická, ale přitom vtipná...


Nalezence ze série Tetování krví jsem dlouho odkládala, hodně mě však překvapil jeho do detailů promyšlený svět...


Klasická podzimní vycházka na hřbitov...


Zimní svícínek pro zpříjemnění dlouhých večerů...


Andělský balzám na rty s vanilkovou vůní...

Měsíční chvástačka: Říjen

Měsíční chvástačka: Říjen


Recenzní výtisky:

George R. R. Martin - Tanec s draky
Zdeněk Svěrák - Tři bratři
Kateřina Petrusová - Pekáč buchet
Andrew Fukuda - Kořist
Jaime Reed - Kronika kambionů: Smrtící pouto
Karel Hynek Mácha - Máj
Andrea Kabeláčová - Trhni si!
D. M. Cornish - Tetování krví: Nalezenec


Zakoupené knihy:

Amanda Hockingová - Rozpolcení
Amanda Hockingová - Boj o trůn
Anne Bronteová - Dvojí život Heleny Grahamové
Anne Laureen - Slunce nad Wahi-Koura
Anna Godbersenová - Závist
Anna Godbersenová - Prozření


Celkem 14 knih


středa 29. října 2014

Máj

Máj

Autor: Karel Hynek Mácha
Vydalo: nakladatelství Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 64

Nejvýznamnější představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie K. H. Mácha vydal své kultovní dílo Máj vlastním nákladem v počtu šesti set výtisků. Bylo to v roce 1836 a Máchovi bylo pouhých 26 let. Porozumění od svých obrozeneckých souputníků se však nedočkal. Jeho velikost rozpoznaly až následující generace a nyní ji můžete obdivovat i vy.

"Byl pozdní večer - první máj - 
večerní máj - byl lásky čas. 
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech."

Jedno z nejznámějších českých básnických děl (můžeme asi říci i nejznámější) má své příznivce i odpůrce. Jedni nechápou, proč se s tím dělá takový povyk a druzí báseň milují. 

"Ouplné lůny krásná tvář -
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milenec milenka hledá - 
ve růžovou vzplanula zář,
na vodách obrazy své zřela,
a sama k sobě láskou mřela."

Hned na začátku prozradím, že patřím k příznivcům Máje. Moc se mi líbí celá atmosféra, která na jednu stranu dýchá zamilovaný a krásným prvním májem, ale i temným druhým májem a nepřívětivou zimou, kdy Vilémovy zbytky ční k nebi přivázané ke kolu. 

"...
zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, 
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas."

Další důvod, proč báseň obdivuji je její propracovanost. Skládá se z dedikace, 4 zpěvů a 2 intermezz. Mácha často opakuje prvních několik veršů, ve stejných, ale i opačných situacích. Přebásňuje si je do podob, jež se zrovna hodí ("Byl pozdní večer, první máj -> Byl pozdní večer, druhý máj"). Jeden z mých nejoblíbenější veršů je oxymoronový "Zbortěné harfy tón" - úplně vyvolává představu atmosféry, která panovala - temná a tragická.

"Je pozdní večer - první máj-
večerní máj - j lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

Každopádně Máchovu dílu nemůže upřít, že si pozornost zaslouží. Navíc jeho námět milostného trojúhelníku je nadčasový, proto i dílo dobře obstojí jak v současnosti, tak i v dobách minulých či příštích.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


úterý 28. října 2014

Pekáč buchet

Pekáč buchet

Autorka: Kateřina Petrusová
Vydalo: nakladatelství Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 160


ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.
ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem a že láska hory přenáší.
Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.


"Takže hlavní jídlo bude muset být barevné, ale jasně definované. Žádná omáčka, žádné neidentifikovatelné hroudy masa. Rozhodovala jsem se mezi bramborovo-chřestovým salátem a špízy z kuřete, cukety, papriky a červené cibule a už zase jsem začínala slintat."

Skvělá odpočinková kniha, hlavně díky svým ohromně sympatickým postavám. Hlavní hrdinka Klára je výborná kuchařka, pracuje v redakci časopisu, kde má na starosti hlavně recepty. Navíc není úplně dokonalá, každou chvíli se jí podaří nějaký trapas, stejně jako její neméně super kamarádce Míše. Nesnáší sport, ale kvůli svému oblíbenému experimentování v kuchyni, musí nějaké to mučení absolvovat. Oproti ní Matouš, energický vrcholový sportovec, který je stále skvěle naložen a nezkazí žádnou legraci. Umí se chovat samozřejmě i dospěle.

"Schovala jsem mobil do kabelky a rozhodla se, že po rozhovoru zjistím, v jaké části nemocnice se má kolegyně bude tou dobou nacházet (sázela jsem na psychiatrii), a stavím se za ní. Abych ji mohla vlastnoručně zaškrtit. A na Staré Město se zajdu navečeřet místo poobědvat. Snad tam večer nebude nacpáno."

Do Kláry se může vcítit každá z nás, protože žádná nejsme dokonala, ani Klára ne. Spoustě z nás bude navíc sympatický Matouš - dobře vypadající, gentlemanský a okouzlující. 

"V tu chvíli mi zakručelo v břiše. Vážně hlasitě.  Kopřiva se sice snažil ovládnout, ale bylo vidět, jak náramně ho to pobavilo. V tu chvíli vypadal skutečně jako kuře, mladé, hezké, frajírkovité kuře. Připadala jsem si před ním stará, pitomá a obratná asi jako keporkak. Kdyby tu byl s partičkou kamarádů, určitě by se teď hlasitě bavili na můj účet."

Děj je sice poměrně jednoduchý a nekomplikovaný, připomíná mi tím dívčí románky, které jsem jako náctiletá četla. Na druhou stranu postavy jsou tak milé, že prostě doufáte, že vše dobře a bez komplikací skončí, tak , jak chcete vy. 

"Podruhé během několika málo hodin jsem měla chuť se zeptat, jestli člověk, se kterým komunikuju, nepožil nějaké drogy. Naštěstí jsem to neudělala, protože se mi rozsvítilo: neříkal, že mu nemám všechno věřit?"

Nechybí ani vtipné momenty, u málokteré knihy se nahlas směji, ale tady se mi to stalo hned několikrát. Jen jsem si popisovanou situaci představila, už jsem se dost nahlas smála, naštěstí jsem četla doma, nedošlo tedy k žádným, pro mě trapným momentům. 

"Někdy jsem měla pocit, že moje šéfka je z jiné planety a ten manuál, který k nám dostala, obsahuje dost vážné chyby v překladu."

Očekávání jsem měla opravdu velká, na nový příběh od Katky Petrusové jsem se těšila jako malá, proto jsem se bála zklamaná, naštěstí se však nic takového nekonalo. Navíc každá kapitola začíná receptem, který se v ději i objeví, mám moc ráda knihy, které obsahují recepty, protknuté příběhem.

"Tohle taky nezabírá. No nic, pojedu domů, otevřu si víno, pustím si nějaký děsně smutný písničky a pak si půjdu oholit nohy. A tentokrát mě dovez na chirurgii, kde jsou svobodní doktoři, jo?"

Pokud hledáte zábavnou, romantickou a nenáročnou knihu, směle do toho!


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si opravdu moc cením!


pondělí 27. října 2014

Kronika kambionů - Smrtící pouto

Kronika kambionů - Smrtící pouto

Autorka: Jaime Reed
Originální název: The Cambion Chronicles 2: Burning Emerald
Přeložila: Romana Bičíková
Edice: Kronika kambionů
Pořadí v edici: 2.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264


Jsou záhadní, přitažliví a nebezpeční... Kambioni.
Samaře začíná škola. I s Calebovou pomocí pro ni stále není jednoduché ovládnout svého démona. Navíc se o ni začne zajímat nejpřitažlivější kluk ze školy, Malik. Pouto z minulosti, které ji k němu váže, by mohlo zničit ji i Caleba. Začíná bojovat sama se sebou.
Každá válka přináší utrpení, a pokud se Samaře podaří uspět, nebude to zadarmo. Jediné špatné rozhodnutí a může přijít o všechno. Zejména, když Malik není tím, kým se zdá být.
Pokračování titulu Kronika kambionů – Osudová přitažlivost.


"Takhle jsem se navíc mohla k mamce přiblížit zcela nepozorovaně, což ale nebylo zas tak těžké, protože jsem z ní viděla jen vršek rozcuchaného drdolu. Všechno ostatní zakrývala hora encyklopedií, starých výstřižků z novin a dalších papírů. Mamka měla v kuchyni improvizovanou pracovnu odjakživa, ale poslední dobou to spíš vypadalo jako v knihovně nebo učebně obrany proti černé magii."

Samara má dost starostí se svým démonem uvnitř i bez toho, aby ji obletoval jeden z nejpopulárnějších kluků ze školy - Malik. Stále ještě si musí zvykat na svou novou "spolubydlící", dost ji s tím pomáhá její přítel kambion - Caleb. Bohužel se ukáže, že Malik není jen tak někdo obyčejný, ale co víc, Nadine, po které Sam Lilith "zdědila", s ním má víc, než jen nevyřízené účty. Celá rodina Rossových se ji s tím snaží pomoci, protože je v tom teď zapleten i Caleb

"Zatímco jsme si s Calebem vyměňovali energii, Capone a Lilith se blaženě vrhli jeden na druhého, proplétali se a převalovali a pohrávali si na své vlastní spirituální rovině. Kňučeli a žebrali o hlubší propojení a to pnutí vycházející ze samého středu mé bytosti mně nutilo tisknout se ke Calebovi ještě silněji."

Poslední dobou narážím na hodně dobrých druhých dílů sérií. Ani tato není výjimkou. Pokračování příběhu se opravdu povedlo, nová postava je skvěle propracovaná. Umí pěkně zahýbat s dějem, který byl pro mě většinu knihy překvapivý, a to mám fakt ráda! 

"Strhla jsem si náplast s hadičkou a do očí mi vhrkly slzy, protože spolu s náplastí šla dolů i svrchní vrstva kůže. Ani upravování obočí voskem nebolelo tolik. Vyndat si z ruky injekční jehlu už naštěstí nebylo tak strašné. Vstala jsem z postele a začala se prohrabovat ve skříňkách, abych našla obvaz, a po očku sledovala svou spící matku. Jakmile se mi povedlo obvázat si rány, po špičkách jsem zamířila ke dveřím."

Pro mě je to první série, ve které vystupují sukuby a inkuby. Docela se mi to téma líbí, nedokážu posoudit, jak moc autorka z jejich vlastností vytřískala v sérii, oproti jiným, zdá se mi, že zatím sejí to daří celkem dobře. Nějaký potenciál tam ještě má, ale zatím se mi vývoj a napětí příběhu dost líbí.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice vážím.


neděle 26. října 2014

Tři bratři

Tři bratři

Autor: Zdeněk Svěrák (Jan Svěrák)
Ilustrátor: Václav Šlajch
Rok vydání: 2014
Počet stran: 112


Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence, O Červené Karkulce

a O dvanácti měsíčkách. Kdo viděl film Tři bratři, ten si je touto knížkou připomene, a kdo ho neviděl, ten si je užije v nečekaném spojení. Na stříbrném plátně hraju vypravěče, který umí psát i malovat. Ale ve skutečnosti jsem výtvarné nemehlo. Všechno za mě kreslil a maloval Václav Šlajch, na jehož obrázcích si vaše oči v knížce určitě pochutnají. 

- Zdeněk Svěrák


"Žebřiňák naložený snopy obilí do vysoké fůry se na vymleté cestě kymácí z strany na stranu. Kožené postraňky se napínají k prasknutí, jak pár zapocených koní napíná všechny svaly, aby náklad utáhl. Mrštný Pepa vyšplhá jako veverka po kmeni borovice a seskočí na fůru shora. Jan hned za ním. Matěje posadí Otec na záď žebřiňáku."

Kniha propojuje díky postavám bratrů tři známé pohádky. Nejstarší a roztržitý Jan se snaží zachránit krásnou princeznu Růženku, která spí v hradě obrostlém růžemi už skoro sto let. Matěj se stane myslivcem, v lese potká Červenou Karkulku, která nese babičce košík s jídlem a pitím. No a Pepovi se zalíbí skromná Maruška, která musí kvůli maceše a nevlastní sestře stále pro něco chodit ke dvanácti měsíčkům. 

"Tak to ne! Vyprávění se nesmí zaplevelit borůvkami a lupením. Vyprávění musí plynout jako potůček, žádné přerušování, žádná zbytečná slova, to my písmáci nemáme rádi. Maminka se teď bude věnovat koláči a já bych to za ni s dovolením vzal."

V zásadě nemám moc ráda spojování pohádek do jedné, tady jsou však i přes spojení prostřednictvím bratrů v celku oddělené, takže se moc nepromíchávají. Jsem od malička zvyklá na každou z pohádek zvlášť, ale myslím, že spojit je takto do filmu není špatný nápad. Líbí se mi, že tvůrci si na nic nehrají a rovnou přiznávají, že pohádky jen spojili do jednoho celku. 

"Zpráva o tak dlouhém spánku je zlá, ale to, ž děvčátku nehrozí smrt, j dobré. Všichni jsou dojati. Královna náhle pocítí, že k jejím slzám na tváři přibyla ještě jedna cizí. Pohlédne vzhůru a spatří, že celý dětský sbor na kůru pláče a slzy padají na královskou rodinu. Ale třetí sudička ještě neskončila."

Moc se mi v knize nelíbilo Svěrákovo oslovování dětí a jeho krátká zamyšlení, docela mi to zdržovalo děj, ani jako dítě jsem to neměla ráda. Na druhou stranu je mi jasné, že když někdo převypráví pohádky, chce do nich vložit i něco ze sebe, ze svého vyprávěcí stylu, což se spisovateli povedlo. Naopak hodně se mi líbily barevné ilustrace, které k pohádkám prostě patří. Podle mě je pohádka dobře stavěná pro dnešní děti. Taková lehce instantní 3v1.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


sobota 25. října 2014

Kořist

Kořist

Autor: Andrew Fukuda
Originální název: The Prey
Přeložil: Jakub Kalina
Rok vydání: 2014
Počet stran: 344


Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.
Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili.
Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…
Druhý díl strhující trilogie od Andrewa Fukudy.


"Zůstaňte na řece.
                        - Vědec"

Gen se skupinou pěti přátel stále utíká před pronásledovateli. Po náročné cestě plně nástrah konečně vyčerpaní docházejí do svého cíle - vesnice, kde žijí další lidé. Z počátku se místo zdá být ideálním, ale jsou tu zvláštní maličkosti, které si žádají vysvětlení. Sisy společně s Genem se podaří najít vysvětlení několika z nich, je to však opravdu takto a ne jinak? Kdo mluví pravdu a kdo ne? Kde jsou v bezpečí? Otázky se množí obrovskou rychlostí a měly by být, co nejdříve zodpovězeny...

"Nenechte Gena zemřít."

První díl sérii mi na začátku docela připomínal Hladové hry, u druhého dílu už je podobnost naprosto minimální, omezuje se jen na to, že jedna "rasa" se snaží zabít tu druhou, odlišnou, a tím přežít. S postupem série roste  napětí. Často bývají druhé díly mnohem slabší než začátky série, tady se toho bát nemusíte. 

"Pane náš a Bože mocný
ochraňuj mě této noci.
Bože mocný, Pane můj,
každou noc mě ochraňuj."

V knize není nouze o překvapivé zvraty, další překvapivé zvraty a nakonec ještě další překvapivé zvraty. Opravdu jsem téměř nic ve vývoji příběhu nedokázala předvídat víc než dvě strany dopředu. Právě proto jsem musela knihu dočíst, co nejdříve, protože mě stále udržovala v napětí a tím mě nutila stále pokračovat, až byl konec. 

"Ochraňuj mě před smrtícím mečem,
nepouštěj ke mně zlé cizince, 
z jejichž úst trčí špičáky
a drápy máchají do dálky.

Kéž jsou naši synové
neochvějní jako hradby,
a naše dcery jako hladké sloupy
opevněného paláce.
Pak se naše příbytky naplní 
všemi pozemskými poklady."


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si 
velice cením.


pátek 24. října 2014

Five Things

Five Things



Moje nové botky na zimu a za nimi halenka s motýly...


V Levných knihách jsem si doplnila dvě série, které jsem ještě neměla celé...


Sešit na recepty je rozdělen do osmi barevných sekcí a hruškový zápisník má skvělé malé papírky, které hojně používám na poznámky a úkoly...


Dvě typicky podzimní rostliny, obzvlášť vřes vypadá překrásně...


Na stromech už zbývá jen pár lístků, jež zatím nestačily opadat...


pátek 17. října 2014

Five Things

Five Things


Když mraky přikryjí sluníčko, vypadá to kouzelně...


Na podzim většina rostlinek usychá, to ale neznamená, že by nebyly krásné...


"Pyramidy" na sušení dřeva, budou opět potřeba až na jaře...


Nádherné podzimní trávy...


Poorané pole...

pátek 10. října 2014

Five Things

Five Things


Do čtečky mi přibyla nová kniha - recenzní výtisk Tance s draky...


Další věc, kterou bojuji proti pošmournému podzimu je kniha o prosluněné Provence...


Nové náušničky jsou sice poměrně výrazné, ale zároveň velmi jemné...


Začátkem semestru jsem začala opět sledovat Teorii Velkého třesku, dnes jsem dokoukala třetí sérii...


Dlouholeté kořeny břečťanu vypadají jako nohy akromantule z Harryho Pottera...