neděle 30. června 2013

Měsíční chvástačka: Červen

Měsíční chvástačka: Červen

Meme pořádané Judit.

Červen utekl opravdu rychle a máme tu jeho poslední den. A s ním i rekapitulaci knih, které se u mě doma v červnu nově objevily... Nejvíce přírůstků bylo díky recenzním výtiskům. Moc knih jsem si tento měsíc nekoupila...


Recenzní výtisky:

Nancy Martin - Jak zabít milionáře
Nancy Martin - Diamanty nosí smrt
Kateřina Petrusová - Nebezpečná láska
Kateřina Petrusová - Nepřítel mého nepřítele
Josef Urban - 7 dní hříchů


Zakoupené:

Jane Austenová - Emma
Bernhard Schlink - Víkend


Celkem: 7 knih


sobota 29. června 2013

Profesor

Profesor

Autor: Charlotte Brontëová
Originální název: The Professor
Přeložila: Květa Pawlovská
Vydalo: Daranus, s. r. o.
Rok vydání: 2010
Počet stran: 296

Mladý šlechtic William Crimsworth je po smrti rodičů nucen pracovat pro svého staršího despotického a lakomého bratra, který vlastní mlýn v severní Anglii. Když si konečně uvědomí, že je nezbytné vzít život do vlastních rukou, odjede do Belgie, kde získá místo místo učitele angličtiny v dívčí škole. Charismatický William si brzy vydobude nejen respekt žákyň, většinou dívek z vyšších kruhů ale také obdiv půvabné ředitelky školy, slečny Zoraide Reuterové. Učitel se do své zaměstnavatelky zamiluje a zdá, že ona jeho city opětuje. Na scéně se však objeví nenápadná mladičká učitelka ručních prací Frances Henriová, která ve svém volném čase dochází na Williamovy hodiny angličtiny. Najednou proti sobě stojí dvě ženy - chytrá a protřelá Zoraide a pilná a přemýšlivá Frances. Souboj o Williamovo srdce může začít.

"Sloužil jsem Edwardovi jako nižší koncipient poctivě, byl jsem dochvilný a přičinlivý. Do každého přiděleného úkolu jsem se pouštěl s vervou a odhodláním a zvládl jsem jej dobře. Pan Crimsworth bedlivě číhal, až udělám chybu, ale žádnou nezjistil. Timothy Steightona, svého oblíbeného a hlavního zaměstnance, pověřil, aby číhal také."

William Crimsworth si po dostudování vybere dráhu obchodníka, jako jeho otec a bratr, který ho u sebe zaměstná. Edward je velice despotický, lakomý a k Willovi se chová hůř než ke svým zaměstnancům. Náhodou se Will seznámí s mužem, který mu dá doporučení a kontakty v Bruselu, kam se rozhodne odejít. V Belgii se mu zalíbí nápad, že by mohl vzdělávat  mladé lidi. Začíná na chlapecké akademii, kde učí angličtinu.

"Pochopil jsem, že před mým příchodem do ústavu pana Peleta způsobili žáci hromadnou vzpurností výpověď nejednoho anglického učitele. Pak tedy bylo nutné vyžadovat od povah tak málo způsobilých pouze tu nejmírnější píli, být stále vlídný, ohleduplný, dokonce do určité míry ústupný. Avšak poté, co jste dosáhli onoho vrcholného bodu shovívavosti, musíte upevnit pozici, pěstovat ji, nechat ji pevně zakořenit ve skále - učinit ji nezměnitelnou jako věž sv. Guduly. Protože stačí krok, jenom půl kroku navíc a vrhnete se střemhlav do propasti neschopnosti."

Stává se vyhlášeným učitelem a začne docházet i do vedlejší dívčí školy. Tamní ředitelka slečna Zoraide mu nadbíhá jak jen může, když ji začne odmítat, vrátí se opět ke svému bohatému milenci. Jedna z mladých učitelek se snaží pocvičit v angličtině, má poměrně velké nadání a William si jí začne všímat nejen díky jejím schopnostem...

"Sledoval jsem ji stejně dychtivě jako ona mne. Záhy jsem pochopil, že zkoumá moji skutečnou povahu. Pátrala po výchozích bodech a slabostech, prováděla tuto zkoušku v naději, že nakonec najde nějakou štěrbinu, výklenek, kam bude moci vložit své malé pevné chodidlo a šlápnout mi na krk. Vládkyně mojí budoucnosti! Rozuměj mi dobře, čtenáři, nesnažila se tím získat žádný láskyplný vliv - tou dobou usilovala jen o moc, jakou mají politici." 

Prvotina od Charlotty Brontëové má na rozdíl ode jejích dalších děl mužského vypravěče, jinak má ale velice podobné téma - vztah žák, učitel. Opět se můžeme kochat skvělými popisy prostředí v internátní škole, které používá i v ostatních svých knihách. Dílo nezaostává ani kousek za Janou Eyerovou, navíc je napsáno méně naivně než podobný příběh Vilette.

pátek 28. června 2013

Five Things

Five Things

Tak jako minulý týden byl tropický, tak tento týden byl velice chladný a deštivý. To ale všichni víme. Jak jsem bojovala s deštěm a co jsem dělala? Následující fotky Vám to odhalí...


Deštník jsem nosila stále u sebe, připravená jej kdykoliv použít. Mám tento deštník moc ráda, protože je velice skladný, má držák jako u klasických deštníků a navíc se mi moc líbí.


Chladné počasí přímo vybízelo ke čtení v posteli, právě jsem dočítala druhý díl Bavettových.


Několik dní jsem strávila u svého Milého, který mě překvapil krásným vyznáním...


Užila jsem se dva dny plné nákupů, které mám hrozně ráda, tentokrát jsem nenakupovala knihy, ale dost jsem se vyřádila hlavně při nakupování náušnic, koupila jsem si jich opravdu hodně, ale znáte to... Slevy...


Po téměř dvou letech jsem šla do kina, u Univerzity pro příšerky jsem se skvěle bavila...


středa 26. června 2013

Jediná bytost

Jediná bytost

Autor: Martin Sichinger
Počet stran: 184
Vydala: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub
Rok vydání: 2010

Mladý strážmistr Jan Zatloukal slouží na četnické stanici ve Lhotě nad Lužnicí. Jeho strýc je je nejbohatším sedlákem v okolí a Zatloukal tajně doufám, že po něm zdědí pole i statek. Teprve potom se bude moci oženit a založit rodinu - touží po jediné bytosti, dívce, kterou už od dětství miluje. 
Jenže o šest let později jsou všechny jeho plány v troskách. V lesích u Lhoty seskakují čeští parašutisté vysazení z Anglie a právě Zatloukalův strýc je na seznamu těch, které mají kontaktovat. Mise nekončí dobře - vykonavateli jejich osudu se však paradoxně nestanou ti, proti kterým přišli bojovat. 
Napínavý příběh zachycuje osudy lidí na českém venkově během konce první republiky, druhé světové války i tragické události krátce po únorovém převratu.

"V psaní dopisů vynikala obzvláště slečna Campellová - zahlcovala jednotky dopisy, v nichž neúnavně pátrala po četaři Zemkovi, který se buď schovával v protektorátu, nebo ho Němci už dávno zastřelili - a přesto, že se jejím dopisům v jídelně posmívali, náhle zatoužil, aby i po něm někdo tak soustavně a vytrvale pátral."

Hlavní linii tvoří příběh strážmistra Zatloukala a jeho milé Lídy, která se schovává před Reichem, protože má v rodině spiritisty. Strážmistr musí zároveň řešit Lídin útěk a do toho v blízkosti obce přistanou parašutisti, které musejí najít dřív než gestapo. 

"Uprostřed lesní louky se táhly dva dlouhé bramborové řádky. Hlídal je strašák, jemuž z hadrů zbyly jen zašedlé nitě omotané kolem suků. Slunce zmizelo, na nebi se sbíraly ohromné bouřkové mraky a v dálce se zablýsklo. Uviděli kopce, které znali, přímo před sebou Kleť, vpravo Bobík i Boubín, a po dalších sto metrech spatřili z kraje březového hájku v rovině před sebou silnici."

Ve vedlejší linii sledujeme nejprve výcvik českých parašutistů v Anglii, a poté i následný seskok. Parašutisté jsou dva kamarádi, poměrně brzy se jim dostanou na stopu policisté a pronásledují je. Kamarádi se musí rozdělit, jeden z nich je zraněn.

"V místech, kde měl na návsi stát Masarykův pomník, zela i nadále jáma v zemi. Původní návrh pomníku počítal s bronzovým reliéfem, jenže po okupaci obecní radě došlo, že ho Němci zrekvírují, a tak lhotští zakázku na bronz zrušili s tím, že sochu zhotoví Páral, Masarykovu jámu přejmenovali na "stavbu dobytčí váhy", a starosta už několik měsíců úřadům statečně tvrdil, že na ni obec nemá peníze. "

Knih o druhé světové válce se v poslední době vyrojilo poměrně hodně. Tato byla jiná, protože ukazovala, jak stranu zákona - četníky, tak parašutisty, kteří před zákonem utíkali. I tak ale v porovnání s jinými příběhy s tímto tématem byla tato kniha trochu slabší. Ale musím říct, že měla krásný obal, který byl hlavním důvodem, proč jsem si ji koupila.

sobota 22. června 2013

Nepřítel mého nepřítele

Nepřítel mého nepřítele

Autor: Kateřina Petrusová
Vydalo: Nakladatelství Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 360

Vždycky jsem si myslela, že bych udělala cokoliv, abych mohla ochránit nevinné lidi před padouchy a zločinci. I když už jsem nebyla ve službě, ctila jsem zákon a nikdy jsem neprojela ani pitomou stopku. Nikdy jsem si nesedla do auta. opilá. Nikdy jsem nikoho nenapadla, pokud nepočítám zásahy u policie.
A teď půjdu hrát někoho jiného, a jakmile budu mít příležitost, zabiju cizího chlapa.
Na chvilku mě napadlo, že je to možná tím, že je podle Tora mafián. Ale pak mi došlo, že i kdyby to byl makléř, lékař, učitel nebo reverend, šla bych do toho taky.
Už jsem chápala, co přesně znamená, když jste odhodlaní pro své dítě udělat všechno.

"Nebylo těžké hrát hysterickou, zničenou ženu, která se potřebuje ukrýt v azylovém domě. Ne když ten sráč měl Amy. Ne když jsem strávila většinu dne v nenápadném motelovém pokoji v Queensu a střídavě brečela bezmocí a zuřila neovladatelným vztekem. Toro byl celou dobu ledově klidný, a dokonce mi v jednu chvíli nabídl kapesník."

Joana je bývala policistka ze zásahové jednotky, při jedné z akcí ji drogový dealer v přestrojení pozná, nechá ji jít. Po několika letech Jo pracuje v bezpečnostní agentuře, jednoho dne se jí ozve Tora, unesl její dceru Amy a požaduje za ni výkupné v podobě vraždy.


"Stůl byl u zdi. Pořád na nohách, takže s ním nikdo nehodil, ale rozhodně se s ním hýbalo. Za stolem stál člověk v jakési uniformě, vypadal jako hlídač z obchodního centra. Držel před sebou elektrický paralyzér a ječel. To on vydával zvuky, které zněly jako ženský řev. Vřískal i teď, protože si ještě nevšiml, že jsme v místnosti. Křičel na ženu, která byl na druhé straně stolu zády k nám. Oháněla se po něm klávesnicí od počítače."

Joan se má v přestrojení dostat blízko k Robertu Bavettovi a zabít jej. Bývalá policistka sehraje svou roli na jedničku, pak ale udělá něco nečekaného, svěří se se svými problémy právě Robertovi. Bude jí věřit? Podaří se osvobodit malou Amy? A budou všichni v bezpečí?

"Dřív mi čekání nevadilo. Před pár lety jsem dokázala sedět v autě a čekat hodiny. Čekat v bytě, až budu moct nastoupit do akce, jsem zvládala i celé dny. Pořád jsme na něco čekali a mně to nevadilo, byla to součást práce. Až teď jsem pochopila přirovnání jako lev v kleci."

Pokračování příběhu Bavettových se tentokrát zaměřilo na staršího Roberta, kterého známe už z minulého dílu. Joan je oproti Paige mnohem cílevědomější a sebevědomější. Příběh je psán trochu jiným stylem než předchozí, střídají se tu vyprávění z pohledu Joan a Roberta, i když se nacházejí ve stejné situaci na stejné místě. Ale kniha se opět četla velice dobře a měla jsem ji přečtenou během dvou dnů.


Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.


pátek 21. června 2013

Five Things

Five Things

Tento týden byl ve znamení opravdu tropických veder. Většinu času jsem se držela ve stínu s nějakou dobrou knihou a čekala, až největší horko pomine a budu moct vylézt alespoň na chvíli z domu. Sluníčko mám moc ráda, ale když nám takto předvádí svou sílu, nejraději bych přes něj zatáhla závěsy. Alespoň už ale opravdu víme, že léto je tady.


Když pominulo největší horko, bylo příjemné jít si na chvíli posedět ven, tráva byla ještě příjemně vyhřátá, a tak jsem se na ni mohla natáhnout a číst si.


Pár mých sešitů... Největší čeká na září, až zase začne semestr, zebrovaný bude pravděpodobně můj receptář a šikovný malý deníček slouží k psaní poznámek pro mé recenze a články.


Krabičku pokladů jsem si založila krátce potom, co jsem začala chodit se svým Milým, schovávám si do ní různé drobnůstky, které mi později budou připomínat naše začátky...


Vždy když mám pár dnů prázdniny a nemusím nikam pravidelně docházet, začnu být docela dezorientovaná v čase, nejen, že nevím, jaké je datum, ale většinou se mi pletou i dny... Však to znáte, někdy vám třeba středa příjde jako pondělí apod. 


Tyto nádherné vějíře mi slouží nejen jako vzpomínky na krásná místa, ale jsou i velice praktičtí pomocníci, v těchto tropech je obzvlášť ocením. Ten černý jsem si dovezla z Bosny a Hercegoviny, červený jsem dostala jako dárek od kamarádek ze Španělska.

Jak vy bojujete s vedrem? Bez čeho se v těchto dnech neobejdete?





čtvrtek 20. června 2013

Nebezpečná láska

Nebezpečná láska

Autor: Kateřina Petrusová
Vydalo: Nakladatelství Fragment
Rok vydání: 2012
Počet stran: 376

Paige se živí jako soukromá ošetřovatelka, pracuje u rodiny Russuových, kde se stará o starého pána Luca. Když pan Russo zemře, nese to poněkud těžce, s trápením jí pomáhá se srovnat druhá ošetřovatelka Rhonda, se kterou si vytvořily přátelský vztah. Pan Russo mladší dohodí Paige práci pro jeho známé. 

"Měla jsem po náladě. Těšila jsem se na to, až si po každovečerní rutině cvičení a mytí sednu do křesla u hlavy postele starého pána, otevřu jeho oblíbenou Agathu Christie a budu mu chvíli číst, než usne. Třeba by si vzpomněl, že tuhle knížku už četl několikrát. Možná by se rozpovídal o tom, jaké to bylo za války nebo jak neměl rád hippies. Měla jsem starého pána ráda. Byl to můj třetí svěřenec od doby, kdy jsem vyšla ze školy, a strávila jsem tu nejvíc času. Zvykli jsme si na sebe. Věděla jsem, že to jednou skončí Jen jsem nechtěla, aby to přišlo teď."

Bavettovi mají dospělého syna, který při autonehodě utrpěl trauma. Jeho mozek se všemu okolnímu stresu brání tak, že se chová jako čtyřleté dítě. Je velice těžké mu sehnat dobrou ošetřovatelku, protože kombinace dospělého s chováním a myšlením čtyřletého téměř každého rozhodí. Paige zvládá svou práci skvěle. S Mikem se brzy sblíží, a tak ji ani nevadí, když s ním musí odjet z města a strat se o něj v špatně vybaveném a  civilizací téměř nedotčeném srubu. 

"Vypadal jako dospělý muž. Na první pohled. Mohlo mu být nanejvýš třicet. Vysoký, štíhlý, ale ne hubený, tmavé vlasy, tmavé oči, strniště. Na sobě měl džíny a bílé tričko s límečkem, na kterém byl flek od něčeho čokoládového. Zaraženě mě sledoval a já určitě vypadala stejně. Protože i když vypadal naprosto zdravě, v jeho očích bylo něco jinak. Ten pohled byl neuvěřitelně... dětský. Bezelstný, upřimný. Zvědavý. Pořád ještě mi to pořádně nedocházelo, nebyla jsem si úplně jistá, ale skoro to vypadalo, že tohle byl vážně syn, o kterého jsem se měla starat. Jen byl tak trochu dospělý. A zároveň nebyl."

Paige se svým svěřencem sbližuje stále více a děsí se okamžiku, kdy se Mike vrátí do své původní podoby. Mladá ošetřovatelka navíc začíná tušit, že Bavettovi nejsou jen obyčejná rodina. Něco tu úplně nehraje. Své podezření jí sdělí i Kevin - bývalý přítel, u kterého hledá útěchu. Podaří se Mikeovi probrat? Kdo jsou Bavettovi a jak se bude Mike k Paige po probuzení chovat?

"Věděla jsem, že každá práce má svá pro a proti. Ale že pořád ještě nevím, co všechno ode mě čekají, nemám podepsanou smlouvu, mluví se mnou jen kuchařka a zítra budu muset koupat nahého Michaela, to mi prostě kazilo náladu. Na druhou stranu - fakt, že ještě nemám podepsanou smlouvu, mi dává možnost to kdykoli zabalit a utéct."

Na začátku čtení jsem si říkala, že knížka je fajn napsána, ale jinak mě moc nezaujalo, o dalších sto stránek jsem knížku začala docela dost hltat a po dalších sto jsem se od ní nemohla odtrhnout, za dalších sedmdesát jsem s povzdechem zjistila, že je konec. Příběh se mě dokázal opravdu získat, byl psán velice čtivě a nechyběly překvapivé zvraty. Už se hrozně moc těším na další knížku od Katky Petrusové.


Za poskytnutím recenzního výtisku vděčím Nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.


úterý 18. června 2013

7 dní hříchů

7 dní hříchů

Autor: Josef Urban
Vydalo: Nakladatelství Fragment
Rok vydání: 2012
Počet stran: 240

České pohraničí, rok 1945.
Útěk mladé ženy českého lesníka je zahalen tajemstvím. Jen ona sama ví, kdo a proč ji pronásleduje. Její svědectví by ji mohlo stát život... 
Po jejích stopách se vydávají manžel a bratr, Čech a Němec, které svedl dohromady konec války a osud štvanců. Jeden chce zachránit své manželství, druhý hledá po návratu z fronty smysl života. 
Sedm dní trvající cesta se stává symbolem vzájemného hledání a touhy po ztraceném domovu. 
Příběh inspirovaný skutečnými událostmi v Československu.

"Na mýtinu svítilo světlo, jen dřevěná Olšanova hájenka na Podskalí se stále ukrývala ve stínu za Medvědím kopcem. Byla středa, 9. května 1945. Tráva kolem chladně zářila obalená mrazivým stříbrem a kolem několika přilehlých hospodářských budov bylo ticho. I ptačí hlasy to ráno přimrzly ve vlhkém oparu, jenž svým závojem zakryl hloubku okolního lesa. Z chlívku se ozvalo osamělé kozí zamečení a znovu se kolem rozhostilo téměř sváteční ticho."

Těsně po skončení války převezmou moc v pohraničí do rukou revoluční garda a předseda Národního výboru. Spíš než by zajišťovali pořádek a klid, vybíjejí si své pomstychtivé vášně. Rabují, vypalují a zabíjejí. Soustřeďují se hlavně na německé obyvatelstvo, bez ohledu na to, zda byli nacisti nebo ne. Agnes je Němka, navíc se stane svědkem tohoto rabování a zabíjení, proto jí hrozí smrt. 

"Brachtl rázoval sebevědomě, jeho vysoké černé boty, stažené pod koleny elegantními řemínky, se leskly novotou. Na rozdíl od ostatních, bylo jeho ustrojené dobře promyšlené. Ta horda mužů na horské cestě za ním mu dodává sílu k letu. Na zádech mu na řemeni poskakoval ruský samopal Špagin. Stále se rozhlížel po okolních stráních, kde mezi stromy prosvítaly tu a tam bílé zdi lesních samot."

Agnes je nucena utéct, když přijdou také k ní do domu. Její manžel ji hledá, musí se ale vyhýbat gardě také, je jim obrovským trnem v oku. V lomu, kam ho pošlou na nucené práce potkává Agnesiina bratra Jurgena. Společně se jim podaří utéct, hledají spolu Agnes a schovávají se před tzv. ochránci zákona. Podaří se jim nalézt Agnes a společně znovu začít? Kdo je skutečně za tím vším?

"Agnes se usilovně snaží otep vyhodit co nejvýš, aby seno nepadalo zpátky na udusanou hlínu stodoly. Vratký špalek se pod bosými chodidly lehce zakymácí. Dlouhé nohy jsou tak svůdné, její sukně se zvedá přes oblé boky vzhůru, stejně jako otep nahoře nabodnutá na kovových vidlích. Když už se zdá, že bude odkryto úplně všechno, Olšan natáhne ruku pod sukni a svazkem dlouhých stébel pošimrá Agnes vysoko mezi stehny. "Mein Gott!" zmůže se v úleku vykřiknout, zřítí se dolů. Kupa sena v okamžiku oba pohřbí."

Smutný příběh založený na skutečných událostech je velice dobře napsán. Zoufalství, které Agnes i Olšan prožívají je jen ukázkou, jak se mohla cítit další spousta lidí. Přijde mi hrozné, že když skončí jedna hrůza, objeví se další a je ještě reálnější hrozbou. Časté jsou i pasáže, ve kterých oba vzpomínají na své mládí, dětství i společnou svatbu. Ty jsou naopak vykresleny velice optimisticky, postavy do vzpomínek utíkají ve chvílích největšího psychického vypětí.  Kniha byla zfilmována, už se moc těším, až porovnám film a knihu. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.


neděle 16. června 2013

Z deníčku neobyčejné patnáctky

Z deníčku neobyčejné patnáctky

Autor: Sandra Lanczová
Vydal: Víkend
Rok vydání: 2005
Počet stran: 160

Nera Kleinerová se s matkou přestěhovala do nového města a kromě zvykání si na nové prostředí a hlavně nové spolužáky jí přibude další podstatná starost. Po pár dnech ji kněz Antonio sdělí, že je Nedotknutelná (vidí duchy, ale může se jich i dotýkat). Shodou okolností je v jejím bytě nepřátelský duch Anna, která se Neru snaží vystrnadit.

"Nedívala jsem se ani nalevo, ani napravo, zapadla jsem do postele a přetáhla si deku přes hlavu. Rukou jsem zatápala po medvědovi. Nejdříve jsem se lekla, že tu Teddyho nemám, jakmile jsem ovšem nahmatala jeho plyšový kožíšek, divže jsem úlevou nevydechla. Jo, tenhle medvěd je úžasnej. Vždycky, když zabořím hlavu do jeho bříška, mám skvělý pocit, že všechno bude zase fajn. jenže ne ten den, Byla jsem naprosto mimo, i když jsem se k němu tiskla sebevíc."

Aby toho nebylo málo, tak Neru pronásledují dva vlkodlaci, oba ji znají i v běžném životě. Kdo jsou ti dva? Michael je padlý anděl a je tak moc krásný. Kdo by mu odolal? Nera rozhodně ne. Podaří se vyřešit problém s vlkodlaky a problémovým duchem? A jak to nakonec dopadne s Michaelem?

"Anna po čtyřech vylezla zpod stolu, lehce nemotorně, asi nebyla zvyklá měnit svou "mrtvolnou" polohu, a mlčky na mě pohlédla, s hlavou koketně natočenou na stranu. Ne, tohle nebude jen obyčejný duch, toužící po odpuštění či po tom, abych ho vyslechla. Je hezká. Zatraceně hezká, i přes rozmazanou řasenku od slz a naprosto bílou barvu pleti. Vlasy stažené do culíku jí dopadaly na ramena a oděna byla v tenoučké noční košilce. Ale jen zírá. nic jiného. Několik minut, bez hnutí, bez sebemenšího nadechnutí. nechutný. Je mi z toho úzko."

Knížku mám v knihovně už někdy od mé puberty a do tohoto období patří i hlavní hrdinka. Příběh je vhodný spíše pro mladší čtenářky, já jsem si jej znovu přečetla, protože jsem chtěla něco, u čeho nemusím vůbec přemýšlet. U mnoha replik jsem si připadala už moc stará na tuto knihu, ale vím, že tak před 7 lety se mi docela dost líbila.

sobota 15. června 2013

Diamanty nosí smrt

Diamanty nosí smrt

Autor: Nancy Martin
Originální název: Dead Girls Don´t Wear Diamonds
Přeložila: Romana Bičíková
Vydalo: Nakladatelství Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 200

Mladá reportérka z vyšších kruhů Nora Blackbirdová si stále není jistá svými city k Michaelovi. Pozvání na večírek k dávné školní lásce Flandersovi jí v ujasnění rozhodně nepomůže. Ráno po party je nalezen Flandersova žena Laura Mrtvá. Policie podezírá manžela, Nora věří v jeho nevinu. Když se navíc dozví o pověsti Laury, která je známá jako zlodějka šperků, pouští se do pátrání na vlastní pěst. Podaří se Noře očistit jméno přítele a odhalit skutečného vraha?

"V posledních týdnech těhotenství si moje sestra Libby z nevysvětlitelných důvodů oblíbila obrovské batikované tričko, které jí opticky ještě zvětšovalo břicho nehezkou růžovozelenou spirálou, která připomínala párek roztoužených velryb."

Nora se jako reportérka účastní večírku u rodinných přátel. Po skončení večírku je v bazénu nalezena manželka Nořiny lásky z univerzity - Flana. Hlavním podezřelým je její bývalý přítel, Nora však věří v jeho nevinu. 

"Stále ještě jsem musela počítat každý cent, abych mohla zaplatit dluh, který mi  nechali mí rodiče, neustále utíkající před daněmi. Ti se momentálně vyhýbali zatčení tím, že se potloukali po Brazílii a hledali místo, kde dělají nejlepší piňa coladu. A já jsem se mezitím snažila udržet rodinnou usedlost mimo dosah developerských firem, brousících si zuby na to, aby udělaly z dvou set leté rodinné historie nákupní centrum."

Protože i Nora samotná je spojována s vraždou, dostává v novinách nucené volno. Má tak další motivaci najít Lauřina vraha. Kolem celého případu je velice tajemná atmosféra, několika lidem se během různých večírků ztratili velmi cenné klenoty. Má to něco společného s vraždou?

"Smrt na mě vždycky dolehne. Fyzicky nejsem nijak křehká, ani se jen tak něčeho neštítím. Ale příšerné pocity mi dokážou sevřít srdce do kleští a odčerpat z mozku veškerou krev. Podle lékařů je to jen psychologické a přešlo by to, kdybych se začala pravidelně scházet s nějakým milým, klidným terapeutem. Ale ti stojí peníze, jichž se osobám žijícím osaměle na dvě stě let staré farmě s břidlicovou střechou a vodovodem z minulého století zrovna moc nedostává."

Pokračování příběhu o reportérce Noře se mi líbilo ještě víc než předchozí díl. Vyvrcholení příběhu pro mě bylo stejně jako  předešlého dílu překvapující. Opět jsem se v knize setkala s podrobnými popisy luxusních sídel a večírků. Střeštěné Nořiny sestry také nezklamaly, při některých jejich nápadech jsem se s chutí zasmála. Snad budou brzy následovat i další díly.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.