sobota 14. března 2015

Vládci Sedmihoří: Magická cesta

Vládci Sedmihoří: Magická cesta

Autorka: Iva Hlaváčková
Ilustrátor: Jiří Hlaváček
Série: Vládci Sedmihoří
Díl v sérii: 2.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304

Od dobrodružství, které spolu sourozenci prožili v Sedmihoří uplynul už nějaký čas. Ondra si nechce existenci jiného světa připouštět, za to Sára každý den doufá, že by se někdy mohli ještě vrátit. Brzy potom, kdy se v příběhu vracíme za sourozenci jsou opravdu povolání, aby se pokusili zvrátit nepříznivé dění v Sedmihoří a pomohli tak opět nastolit klid a mír v tomto světě. Tentokrát na záchranné misi musí nasbírat magické schopnosti, snad se jim to spolu podaří.

"Jednadvacetiletý mladík se oprávněně hněval, opět byl proti své vůli účastníkem této prazvláštní výpravy. Po dva roky se celkem úspěšně snažil z hlavy vypudit vzpomínky na tento bizarní svět a jeho obyvatele. A už vůbec nechtěl znovu spatřit Huldy a Velkého Mána. Stát před velkým soudem a zpovídat se ze svých hříchů byla pro něho ta nejhorší zkušenost, kterou zažil. Urputně se snažil něčeho zachytit a zvrátit svůj osud, ale narážel jen na silný proud teplého vzduchu, jenž je unášel dál a dál."

V prvním díle pro mě sourozenecká dvojice, která si nerozuměla, ale přesto spolu zvládla mnohá dobrodružství, byla osvěžující část příběhu. Avšak v závěrečném díle série jsem jich už od začátku měla docela plné zuby. Sára se chovala jako přechytřelé nemehlo a Ondra byl zase dost hloupý frajírek. Vlastnosti, které byly minule příjemně lidské a reálné, byly tentokrát přehnány do nesnesitelnosti. Hlavní hrdinové mi prostě tentokrát opravdu neseděli.

"Rychle se ohlédl. Nemýlil se. Spatřil černou ohnivou kouli, která mu nebezpečně prosvištěla těsně klem ucha. Instinktivně k sobě strhl Sáru, kterou málem zasáhla. A to vůbec netušil, že jí právě zachránil život, že ji tato koule zla mohla o něj v jedné vteřině připravit."

Příběh nebyl vymyšlen špatně, naopak to byl docela dobrý nápad, co jim bylo uloženo za úkol, mě se ale nelíbil tak moc jako předchozí a místy mi pokračování příběhu přišlo dost zbytečné a uměle prodlužované. Jediné, co mě nezklamalo byla Babou, poletucha byla stejně roztomilá a rozverná jako v předchozím díle, dá se říct, že celý příběh zachraňovala, aby se z něj nestal naprostý propadák.

"Ondrovi ještě chvíli zněl v uších skřehotavý smích, ale než si stačil uvědomit, co je na druhé straně asi čeká, tunel se rozplynul a sourozenci se ocitli znovu v Sedmihoří."

Všeho moc škodí a možná by bylo lépe, kdyby zůstal jen první díl. Námět byl sice nový, ale v podstatě šlo opět o to samé - splnit spoustu úkolů a nakonec porazit zlo, a to docela podobným způsobem jako minule. Každopádně musím ale vyzvednout hezké ilustrace, které celý příběh doprovázely.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


Žádné komentáře:

Okomentovat