Povídky, Nové povídky

Povídky

Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrátor: Jaroslav Weigel
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2008
Počet stran: 112

První kniha povídek Zdeňka Svěráka Jednotlivé příběhy autor líčí s laskavostí, hravostí a jemným inteligentním humorem. Kniha své čtenáře potěší, neboť kdokoli z nás se mohl někdy v životě dostat do stejné situace jako její hrdinové. Věřte, že jejich osudy Vám budou natolik blízké, že se k povídkám budete rádi vracet a kniha Vám bude mít stále co dát.

"Věra byla tlustá. Puklica pil pivo rovnou z lahve, protože tak si na něm nejvíc pochutnal, kouřil a díval se na svou ženu. Usnula na gauči před televizí s dálkovým ovladačem v dlani. Asi už neměla sílu přejít do ložnice. Spala jako vždy na pravém boku."

Skvělá kniha pro chvíle odpočinku. Povídky jsou zpracovány s humorem, který je tak charakteristickým právě pro Zdeňka Svěráka. Každá z povídek je lehounká jako vánek a obvykle v sobě zahrnuje nečekané rozuzlení, převážně vtipného charakteru. 

"My ze sídliště musíme mít do divadla dvoje boty: jedny na cestu a druhé na představení. Nikdy nechodím na poslední chvíli. Většinou čekám před hlavním vchodem, až paní Mlíkovská odemkne, a vcházím jako první divák. Ženské, které slouží v šatně, dobře znám, protože jsem tu kdysi jako brigádnice také věšela kabáty. mají lesklé tmavomodré pláště a šedivé hlavičky jako kapustičky, čerstvě naondulované a přibarvené, protože divadlo se u nás nekoná každý den, a je třeba vypadat pěkně."

Pokud nevíte, zda Vám humor Zdeňka Svěráka sedí nebo jste od něj ještě žádnou knihu nečetli, tohle je rozhodně ta, se kterou byste měli začít!

Nové povídky

Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrátor: Jaroslav Weigel
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2011
Počet stran: 120

Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku.
Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo.

"Já tátu zlobím, ale mám ho rád. Ale maminku mám ještě radši. Maminka je jako teplá osuška. Když se koupu ve vaně, maminka dohlíží, abych si všechno pořádně umyl, a pak vezme z ústředního topení zahřátou osušku, které se jmenuje Froté, a když si stoupnu, tou teplou osuškou mě celého obalí a rukama mě tak jako muchluje dosucha a to je to nejlepší, co jsem ve svém životě poznal."

Další kniha Svěrákových povídek se nese ve stejném duchu, jako jeho povídková prvotina. I zde se setkáváme s docela obyčejnými lidmi, kterým se dějí poměrně obyčejné příhody. Svěrák je však svým vypravěčským stylem povýší na zajímavé a nevšední.

"Abych se přiznal, srazy spolužáků z gymnázia nemiluju. Kdysi jsem chodil rád. Ale když uplyne od maturity čtyřicet nebo padesát let, měly by se nějakou vyhláškou ministerstva školství zakázat. Proč se mám dobrovolně drásat pohledem na holky, po kterých jsem toužil, a na kluky, kterým jsem záviděl svaly a ramena, a vidět, jak jsme dopadli? Je to horší zážitek, než se podívat do zrcadla v brejlích. To se vždycky leknu."

Musím přiznat, že předchozí kniha se mi líbila o trochu více, i tak se mi ale Svěrákovo dílo četlo velmi dobře, na své si přijde každý milovník autorova humoru.


Za poskytnutí recenzních výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.