Rok v Provenci

Rok v Provenci

Autor: Peter Mayle

Originální název: A Year in Provence

Přeložil: Paul Millar

Vydalo: Argo

Rok vydání: 2013

Počet stran: 208

Rok v Provenci, kniha britského publicisty a spisovatele Petera Mayleho, nás provází měsíc po měsíci rokem novopečeného majitele domu v Provenci. S anglickým humorem v jeho nejlaskavější podobě nás autor seznamuje s radostmi i úskalími života cizince, který se rozhodl uskutečnit svůj sen žít v místě, které dosud znal pouze jako turista. 

Pro přistěhovalce je všechno nové, barevnější, voňavější, a to se netýká pouze výborného vína a kuchyně. Občasné potíže s úřady či rekonstrukcí domu jsou mnohonásobně vyváženy krásnou přírodou, kulinářskými zážitky, poznáváním neobvyklých zvyků, sportů a nových přátel.

Kniha se stala mezinárodním bestsellerem, posloužila jako předloha pro TV seriál a získala prestižní cenu British Book Awards pro rok 1989 za nejlepší cestopisnou knihu a řadu dalších ocenění.

"Něco na nás jim však působilo starosti. Nejen pokud šlo o budoucí sousedy, ale o společníky. Z oblaku výparů vydávaného místní kořalkou marc, z dýmu černého tabáku a z husté mlhy provensálského přízvuku se konečně vynořilo, o co vlastně šlo."

Britský spisovatel se s manželkou přestěhují do prosluněné Provence, v knize popisuje své začátky v této oblasti Francie. Měsíc po měsíci popisuje své začátky v této zemi, ale tradice a zvyklosti. Místní obyvatelé jsou ke všemu novému poměrně nedůvěřiví, trvá velmi dlouho než vás začnou brát alespoň jako člověka hodného jejich zájmu. 

"Způsob našeho života se změnil kvůli zedníkům. Jestli jsme vstali v půl sedmé, tak jsme se mohli nasnídat v klidu. Jestli jsme vstali později, pro hluk z kuchyně jsme jeden druhého ani neslyšeli. Jednoho rána, když se vrtačky a pneumatické kladivo dostaly opravdu do ráže, jsme zahlédl, jak se rty mé ženy pohybují, ale neslyšel jsem ani hlásku. Až mi podala papírek, na kterém stálo: Vypij si kafe, než se ti do něj napráší."

Obyvatelé Provence jsou obzvlášť velkými labužníky, můžeme tedy nahlédnout i pod pokličku restauracím v okolí Luberonu, poznáme, jaké počasí je, v kterou roční dobu typické. Také obyvatelé jsou dost specifičtí, na jednu stranu rychlá rozhodnost a na stranu druhou zvláštní laxnost, se kterou se budete muset naučit počítat. 

"Je životním pravidlem, že zvoní-li telefon v neděli mezi polednem a třetí, volá Angličan. Francouze by ani nenapadlo někomu narušit nejpříjemnější jídlo celého týdne. Měl jsem to nechat zvonit. Tony od reklam se vracel a podle zvuku telefonu soudě byl nebezpečně blízko."

Autor pojal celou Provence s veškerým obyvatelstvem, zemí, jídlem a dalším zvláštnostmi s nadhledem a humorem. Rok v Provence patří ke knihám, které přečtete jedním dechem a toužíte hned číst dál o lidech z Luberonu. Není divu, že po vydání knihy ve Velké Británii následoval obrovský příliv turistů do této oblasti.  Knihu rozhodně každému doporučuji, obzvláště k letnímu čtení. Stačí už jen natrhat pár snítek levandule, dát si rajčata s olivovým olejem a bazalkou, k tomu sklenička výborného vína a můžete se do toho pustit!