úterý 4. června 2013

Hunger Games - Vražedná pomsta

Hunger Games - Vražedná pomsta

Autorka: Suzanne Collinsová
Název série: Hunger Games
Originální název: The Hunger Games Catching Fire
Přeložil: Zdík Dušek
Vydalo: Nakladatelství Fragment
Rok vydání: 2010
Počet stran: 336

"Když jsme se s Peetou vrátili domů, uběhlo několik týdnů, než jsem se viděla s Hurikánem o samotě. Nejdřív probíhaly povinné oslavy. Banket pro vítěze, na který byli pozváni pouze nejvýznamnější lidé. Svátek pro celý kraj s jídlem zadarmo a kabaretními umělci dodanými Kapitolem. Zásilkový den, první z dvanácti, při němž byl každému obyvateli kraje doručen balíček s jídlem. Ten se mi líbil nejvíc, protože jsem viděla, jak všechny hladové děti ve Sloji pobíhaly po ulicích a mávaly konzervami s jablečnou přesnídávkou, masem, a dokonce i sladkostmi."

Jedno nevinné gesto, které si ne všichni vykládají, jen jako čin lásky. Díky pár bobulím rulíku, jež Katniss chtěla sníst společně s Peetou, získaly některé kraje odvahu začít se bouřit proti Kapitolu. Katniss s Peetou žijí ve vesnici vítězů, nejsou ale moc šťastní, protože většina lidí se má  i přes zvláštní příděly jídla (protože vítězové pocházejí z jejich kraje) stále hůře. I samotní vítězové pociťují, jak se režim v kraji zpřísňuje.

"Snažím se vychutnávat si jídlo, jak mi radila Hazelle. Kuchaři se mě zjevně snaží potěšit. Připravili můj nejoblíbenější pokrm, dušené jehněčí se sušenými švestkami, a plno dalších lahůdek. U mého místa stolu čeká pomerančový džus a šálek horké čokolády, z níž stoupá pára. Sním toho tedy hodně a snídani se skutečně nedá nic vytknout, ale nedá se říct, že bych si ji užívala. Také jsem otrávená, že se neukázal nikdo kromě mě a Cetkie."

Naši dva vítězové musí při svém turné vítězů projet všemi kraji a setkat se s jejich obyvateli i rodinami zemřelých splátců. Během svých vystoupení si v některých krajích všímají různých známek začínajících nepokojů. Tomu nasvědčují i zvláštní bezpečnostních opatření, která se stále množí.

"Kolem tratě se nyní táhnou nekonečné lány. Muži, ženy a děti ve slaměných kloboucích proti slunci se na okamžik narovnávají, otáčejí se naším směrem a protahují si krátce záda. V dálce vidím sady a přemítám, jestli právě tam dřív pracovala Routa, která trhala ovoce z nejtenčích větví z korun stromů. Tu a tam míjíme malé shluky chatrčí - v porovnání s nimi jsou i domy ve Sloji luxusní -, ale všechny jsou opuštěné. při sklizni jsou patrně potřeba všechny ruce."

Tento rok se navíc chystají jubilejní Hladové hry - čtvrtohry (75. Hladové hry). Na tento ročník si tvůrci her (byli to oni nebo někdo jiný?) připravili zvláštní pravidlo. Do her se bude losovat z vítězů her, kteří se v krajích nalézají. Vítěz může být stále jen jeden. Trenéři i účastníci her jsou ve většině případů přátelé. Jak se s tím vyrovnají a kdo se stane vítězem? 

"Zůstávám nehybně stát před tisíci pohledy a připadám si malá a zlomená. Nastává dlouhá odmlka. Pak někdo v davu zahvízdá Routinu čtyřtónovou melodii, kterou hlásila konec pracovního dne v sadech a kterou od ní přejímali reprodrozdi a šířili ji po okolí. Tu, která v aréně znamenala, že je v bezpečí. Ke konci melodie jsem našla člověka, který ji pískal. Jde o starce ve vybledlé červené košili a pracovní kombinéze. Jeho pohled se střetá s mým."

Druhý díl Hladových her mám opět moc ráda, ale přiznávám, že se mi více líbí část s Hladovými hry, než část, kde objíždějí kraje. Ale je mi jasné, že kdyby se všechny díly točily celé jen kolem her, také by mě to nebavilo. Každopádně zde máme opět skvěle vykreslené charaktery postav. Navíc je tu i spousta nových postav, které jsou více než zajímavé, třeba Finnick nebo Johanna.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením. Knihu si můžete zakoupit ZDE.

Žádné komentáře:

Okomentovat