Ukradené dítě

Ukradené dítě

Autor: Keith Donohue
Název v originálu: The Stolen Child
Přeložila: Věra Klásková
Nakladatelství: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub
Rok vydání: 2009
Počet stran: 328

V lese žije skupina šotků (podvrženců), kteří nestárnou a mohou libovolně měnit svou podobu. Vždy, když na ně přijde řada, vyberou si nějaké dítě, které sledují a učí se ho dokonale napodobit, aby je ve vhodný čas ukradli a nahradili šotkem. Ukradené dítě pak žije mezi nimi a čeká na svou příležitost, aby i ono nějaké dítě nahradilo. Tento koloběh funguje už stovky let. 

"Té noci jsem se rozhodl, že se stanu skutečným chlapcem a začal jsem dávat větší pozor na to, abych se choval, co nejnormálněji. Stačí jedna chyba a už se nedá nikdy odčinit."

V knize sledujeme dva různé osudy - šotka, který se stane podvrženým dítětem a dítěte, které se po unesení stává šotkem.

"Přitáhla si mě blíž, zahřála nás a usušila. Přitiskla mi svoje teplé ruce k obličeji a já věděl, že tahle studená, vlhká noc je pro mě tou nejlepší příležitostí k přiznání. Pod tím deštníkem jsem řekl, že ji miluju. Na nic víc jsem se nezmohl."

Pravý Henry Day, kterého jeho spolušotkové přejmenují na Anidaye si zvyká na života šotka, nachází si mezi nimi kamarádku Drobínku. Stále ale nemůže zapomenout na svůj předešlý život a snaží se o něm zjistit, co nejvíce.

"Od chvíle, kdy mě na tohle tajné místečko přivedla, chodil jsem do knihovny strašně rád. Původně jsem chodil pro knihy, s nimiž jsem se poprvé setkal v dětství..."

Bývalý šotek, který nahradil Henryho Day se zase naopak učí být opět normálním člověkem, ale čím dál více  si vzpomíná na svůj minulý život - když byl dítětem a šotkové ho unesli. Některé schopnosti mu zůstaly. Navíc si stále naléhavěji uvědomuje nebezpečí šotků a bojí se jejich návratu.

"Studoval jsem chlapcovu tvář: ano, zdálo se, že se ho ta situace moc netýká. Stál bez hnutí, s hlavou skloněnou k vodě, jako by ho vlastní obraz ohromil. Hvizd byl signálem pro ostatní a ti vyběhli z křovin."

Na knihu jsem se moc těšila, protože mě navnadila její krásná obálka. Z počátku jsem byla trochu zklamaná četbou, ale postupem času jsem se do čtení dostala a příběh se mi velice líbil. Je to úplně jiný žánr, než který obvykle čtu a myslím, že časem si opět nějakou takovou pohádku pro dospělé přečtu.