Tři bratři

Tři bratři

Autor: Zdeněk Svěrák (Jan Svěrák)

Ilustrátor: Václav Šlajch

Rok vydání: 2014

Počet stran: 112

Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence, O Červené Karkulce

a O dvanácti měsíčkách. Kdo viděl film Tři bratři, ten si je touto knížkou připomene, a kdo ho neviděl, ten si je užije v nečekaném spojení. Na stříbrném plátně hraju vypravěče, který umí psát i malovat. Ale ve skutečnosti jsem výtvarné nemehlo. Všechno za mě kreslil a maloval Václav Šlajch, na jehož obrázcích si vaše oči v knížce určitě pochutnají. 

- Zdeněk Svěrák

"Žebřiňák naložený snopy obilí do vysoké fůry se na vymleté cestě kymácí z strany na stranu. Kožené postraňky se napínají k prasknutí, jak pár zapocených koní napíná všechny svaly, aby náklad utáhl. Mrštný Pepa vyšplhá jako veverka po kmeni borovice a seskočí na fůru shora. Jan hned za ním. Matěje posadí Otec na záď žebřiňáku."

Kniha propojuje díky postavám bratrů tři známé pohádky. Nejstarší a roztržitý Jan se snaží zachránit krásnou princeznu Růženku, která spí v hradě obrostlém růžemi už skoro sto let. Matěj se stane myslivcem, v lese potká Červenou Karkulku, která nese babičce košík s jídlem a pitím. No a Pepovi se zalíbí skromná Maruška, která musí kvůli maceše a nevlastní sestře stále pro něco chodit ke dvanácti měsíčkům. 

"Tak to ne! Vyprávění se nesmí zaplevelit borůvkami a lupením. Vyprávění musí plynout jako potůček, žádné přerušování, žádná zbytečná slova, to my písmáci nemáme rádi. Maminka se teď bude věnovat koláči a já bych to za ni s dovolením vzal."

V zásadě nemám moc ráda spojování pohádek do jedné, tady jsou však i přes spojení prostřednictvím bratrů v celku oddělené, takže se moc nepromíchávají. Jsem od malička zvyklá na každou z pohádek zvlášť, ale myslím, že spojit je takto do filmu není špatný nápad. Líbí se mi, že tvůrci si na nic nehrají a rovnou přiznávají, že pohádky jen spojili do jednoho celku. 

"Zpráva o tak dlouhém spánku je zlá, ale to, ž děvčátku nehrozí smrt, j dobré. Všichni jsou dojati. Královna náhle pocítí, že k jejím slzám na tváři přibyla ještě jedna cizí. Pohlédne vzhůru a spatří, že celý dětský sbor na kůru pláče a slzy padají na královskou rodinu. Ale třetí sudička ještě neskončila."

Moc se mi v knize nelíbilo Svěrákovo oslovování dětí a jeho krátká zamyšlení, docela mi to zdržovalo děj, ani jako dítě jsem to neměla ráda. Na druhou stranu je mi jasné, že když někdo převypráví pohádky, chce do nich vložit i něco ze sebe, ze svého vyprávěcí stylu, což se spisovateli povedlo. Naopak hodně se mi líbily barevné ilustrace, které k pohádkám prostě patří. Podle mě je pohádka dobře stavěná pro dnešní děti. Taková lehce instantní 3v1.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.