neděle 27. července 2014

Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji

Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji

Autorka: Barbara Demick
Originální název: Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea
Přeložila: Eva Lee
Edice: TEMA
Vydalo: Kniha Zlín
Rok vydání: 2014
Počet stran: 353

Americká novinářka Barbara Demick, která se zaměřuje především na oblast východní Asie, sepsala knihu, ve které se věnuji osudu šesti severokorejských uprchlíků. Díky jejich vyprávění a ilegálním fotografiím a nahrávkám, které se jí podařily získat, se jí podařila vytvořit kniha, která v sobě skrývá až děsivě moc pravdy.

"Když se podíváte na satelitní snímky Dálného východu v noci, uvidíte na nich podivnou černou skvrnu. Ta temná oblast je Korejská lidově demokratická republika."

Byl by to skvěle napsaný antiutopický příběh, kdyby to však nebyla realita. V každé kapitole se autorka věnuje některému z důležitých témat, které se týká každodenního života tamního obyvatelstva - od energetické krize, přes hladomor až po lásku.

"Ať žije Kim Ir-sen.
Kim Čong-il, slunce 21. století.
Žijeme po svém.
Uděláme, co nám strana řekne.
Není světu co závidět."

Téměř po celou dobu knihy jsem srovnávala komunistický režim, který byl v minulém století u nás a tento severokorejský. Sice jsem komunismus nezažila na vlastní kůži, ale poměrně dost informací se dá získat z vyprávění rodičů a prarodičů, navíc má naše generace poměrně velké množství literárních i jiných pramenů, kde se může něco dozvědět. Každopádně to vypadá, že náš režim byl docela slabý odvar toho korejského. Na druhou stranu se to, ale nedá moc srovnávat, v každé zemi byly pro režim jiné podmínky.

"Korejce rozzuřil, že jejich země byla rozdělena podobně jako Německo. Vždyť přece ve 2. světové válce nebyli útočníkem, ale obětí. V té době se o sobě vyjadřovali s despektem, jako o "krevetě mezi velrybami". Cítili se drceni zájmy supervelmocí."

Docela často mě napadalo, zda nás okolní vyspělejší země viděly stejně, jako my teď vidíme KLDR? V knize můžete dokonce nalézt zmínku o "české nemocnici", v 60. letech minulého století českoslovesnká vláda poslala do Koreje nemocniční přistroje (rentgen), díky, kterým mohli zmodernizovat jednu z tamních nemocnic. 

"Nejneobvyklejší ale bylo, že Čun-sang měl domácího mazlíčka. Byla to korejská rasa zvaná pchungsanská, chundelatý pes s bílou srstí podobný špicovi. Někteří Korejci sice chovali psy jako užitková zvířata, z velké části na maso do ostrého guláše, kterému říkali posintchang, ale nikdo neměl psa doma jako společníka. Kdo by si mohl dovolit krmit ještě jednoho tvora navíc?"

Severokorejská vláda má v rukou obrovskou propagandu, díky které si obyčejní obyvatelé myslí, že mají obrovské štěstí, že se narodili právě v severní části Korejského poloostrova. I když dlouhá léta hladověli, stále uctívali své vůdce Kim Ir-Sena, po něm Kim Čong-Ila a teď i Kim Čong-Una. Zároveň si je zbožšťovali a uctívali jejich portréty a sochy na náměstí (to vše samozřejmě povinně). 

"Dával si také pozor, aby nevzbudil závist. Nosil sice tlusté vlněné ponožky z Japonska, přičemž většina dětí neměla ponožky vůbec, ale skrýval je pod dlouhými nohavicemi a doufal, že si nikdo ničeho nevšimne. Poději sám sebe popsal jako citlivé zvířátko s velkýma cukajícíma ušima, které stále zkoumá, odkud se může vynořit dravec."

Stejně jako v Orwellově románu 1984 ideopolicie sledovala každé vaše hnutí tváře a každý váš pohyb, tak i tady sledují vás. Stačí nedostatečně truchlit při smrti vůdce nebo z něj nebýt patřičně nadšen a máte na krku více než problém, často skončíte v pracovním táboře, ve vězení nebo dokonce i na popravišti.

"V obchodním centru byly potraviny, papírnictví a textil. Na rozdíl od Sovětského svazu se v severní Koreji málokdy tvořily fronty. Pokud si člověk chtěl koupit něco většího, třeba hodinky nebo kazetový přehrávač, musel si zažádat u své pracovní jednotky o povolení. Jen peníze nestačily."

Celá kniha se mi velice dobře četla, i když věci, o kterých pojednávala, nebyly příjemné, musela jsem číst stále dál a dál, abych se dozvěděla další zvěrstva, která představitele státu na běžných občanech praktikovala. Byla jsem tím jako by uhranutá, bohužel mi pak došlo, že se nejedná jen o velice dobře napsanou fikci, ale o realitu, která je běžná pro několik milionů obyvatel. Každopádně jsem u příběhů hodně přemýšlela. Navíc jsem se dozvěděla spoustu nového o severokorejských poměrech.


Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji nakladatelství Kniha Zlín, jemuž děkuji za opravdu silný zážitek z přečtení knihy. 




4 komentáře:

  1. Taky jsi to pěkně vystihla, tahle kniha ve mně ještě dlouho zůstane a velice ráda si najdu k tématu další informace :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to skoro stejně, hodně mě to téma zaujalo, taky jsem si začala hledat další nějaké články o KLDR. Nedávno jsem četla knihu Miral, která je asi více vyfabulovaná, ale základ (konflikt Palestinců a Izraelců) je určitě pravdivý, taky to byla zajímavá četba :-)

      Vymazat
  2. Tahle kniha je opravdu skvělý počin, jsem moc ráda, že vyšla!

    OdpovědětVymazat
  3. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší šance na výhru

    Otevřené obchody na eToro: 227,651,647

    OdpovědětVymazat