Pamatuj, že tě mám rád

Pamatuj, že tě mám rád

Autor: Luis Leante
Název v originálu: Mira si yo te querré
Přeložil: Vladimír Medek
Počet stran: 240
Nakladatelství: Euromedia Group, k. s. - Odeon
Rok vydání: 2010

Luis Leante je španělský prozaik, scenárista a novinář. Za tuto knihu získal prestižní ocenění  nakladatelství Alfaguara.

Upozornění: článek může obsahovat děj knihy.


V tomto románu můžeme sledovat dvě časové roviny - současnost a minulost. V minulosti se odehrává milostný příběh budoucí lékařky Monserrat a mladého automechanika Santiaga San Romána, odehrává se během prázdnin, ale po skončení prázdnin se Monserrat vrací k rodičům a nastupuje na univerzitu, zatímco Santiago je povolán do války do Západní Sahary. 

"Jejich poslední hovor byl dramatický. I tenkrát jí volal z budky, jenom pár metrů od vrta na ulici Laietana. Když Montse konečně přišla k telefonu, bylo skoro deset večer. Santiago už čtyři hodiny hlídkoval před domem, kde bydlela. Vlhké chladno prvních prosincových dnů mu zalezlo až do kostí."

Od té doby spolu ztrácí kontakt. Santiago se zde seznámí s příslušníky tzv. nomádských oddílu, tedy Sahařany sloužícími v koloniální armádě a zamiluje se do sestry jednoho z nich.

"Na doktorku Cambrovou už dávno nedělaly dojem luxusní restaurace ani pozornost mužů. Velkosvětské mravy ji unavovaly, i když znamenaly pohodlí. Výběr restaurace, vína i stolu tudíž nechala na traumatologovi Perovi Fenollovi. V tom člověku bylo něco, co na ni působilo, ale i další věci, které jí šly na nervy."

V současnosti sledujeme příběh lékařky Monserrat, která je vyčerpaná z čerstvého rozvodu. Bere si dlouhodobé volno a rozhodne se začít pátrat po své bývalé lásce Santiagovi. Při příletu do Alžíru je však Monse zajata, v zajetí se seznámí s Asou a podaří se jim uniknout. Monse skončí v nemocnici ve vážném stavu a stará se o ni ošetřovatelka Lajla, která jí začne pomáhat v pátrání po Santiagovi. 

"Santiago nedokázala ani zamhouřit oči. Na jediný den to bylo příliš mnoho zážitků, a všechno se seběhlo tak rychle. Únava mu bránila jasně přemýšlet. Snažil se představit si, jak na tom v tu chvíli je Guillermo. Nebyl si jistý, zda udělal dobře, když ho nechal v rukou neznámých lidí."

Kniha se mi opravdu líbila. Byl zde nádherně popsán milostný román Monse a Santiaga, zároveň ale nechyběla ani napínavá část a o válce v pro nás poměrně exotickém prostředí a pasáž ze současnosti, kdy se Monse stala obětí únosu, o kterých denně slýcháme v televizi. Občas se poměrně špatně orientovalo v kouscích příběhu, protože nebyly popsány chronologicky, jak šly za sebou, ale byly rozházené jakou kousky skládanky. Příběh byl ale natolik napínavý a strhující, že mi to ani nevadilo.

Bramborák z trouby

Bramborák z trouby

Mám hrozně ráda bramboráky, dá se říct, že mám ráda brambory téměř na všechny způsoby. U bramboráku je ale jeden obrovský problém, a to ten, že pokud je smažíte jsou hrozně mastné. Tak jsem se rozhodla udělat je zdravějším způsobem - upéct je v troubě. A můžu říct, že jsou i tak výborné, naopak si můžete lépe vychutnat jejich chuť, když nejsou tak nasáklé tukem.

Suroviny:

1, 2 kg brambor
4 lžíce polohrubé mouky
3 vejce
2 lžičky soli
1 lžička kmínu
3 lžičky majoránky
5 stroužků česneku
1 lžíce oleje na pokapání

Postup:

Brambory oloupeme a nastrouháme na hrubším struhadle. Vymačkáme z nich vodu a přidáme polohrubou mouku a vejce. Přisypeme dvě lžičky soli, lžičku kmínu a 2 - 3 lžičky majoránky a důkladně promícháme.
Vmícháme prolisovaný česnek a směs rozetřeme na plech. Plech můžeme vyložit pečícím papírem, bramborák se pak nepřipaluje. Pokapeme olejem a pečeme v rozpálené troubě při 180 stupních dozlatova.

Můžeme podávat jako přílohu k jinému jídlu nebo si jej dát, jako já - se zeleninovým salátem.

Makovník

Makovník

Opět velice jednoduchý a zároveň také chutný. Nejlepší je k čaji, kávě nebo třeba kakau. 

Suroviny:

• 250 g máku
• 300 ml mléka
• 1, 5 balíčku vanilkového cukru
• 250 g moučkového cukru
• 2 vejce
• 75 g Hery
• 1, 5 balíčku prášku do pečiva
• 250 g polohrubé mouky

Postup:

Všechny suroviny dáme do mísy a vymixujeme z nich vláčné těsto. Těsto na makovník vlijeme do vymazané, strouhankou vysypané formy či na plech. Makovník pečeme při 180 °C zhruba 30 minut. Upečený makovník necháme vychladnout. Na povrch můžeme dát citronovou polevu nebo třeba jen pocukrovat.

Dekorace z květin

Dekorace z květin

Neznám nic krásnějšího, co rozzáří interiér více než květiny. Konečně už nastal čas, kdy i v zahrádce si můžeme natrhat rozmanité květy. Květiny mám hrozně moc ráda, bohužel si jich v pokoji nemůžu dopřát tolik, kolik bych chtěly, protože mám alergii na pyly, ale i tak si chvílemi udělám radost a rozzářím si pokoj květinami. V zimě mám v zásobě alespoň pár umělých, nejsou sice tak pěkné, ale lepší než nic...

I obyčejná plechovka se dá použít jako váza. Zlatý déšť vypadá opravdu příjemně.

Květiny můžeme umístit i do misky s vodou, jako tyto fialky, je jen obrovská škoda, že fialky moc dlouho nevydrží...

Romantické květiny k romantické četbě.

Moc pěkně také vypadají tři menší vázičky vedle sebe. Do nich jsem umístila své oblíbené tulipány, tentokrát ale v mini verzi. Bílou klec jsem si pořídila nedávno a stále z ní mám obrovskou radost...

Umělé květiny zvláště v zimě dobře nahradí ty živé...

Jane Eyreová

Jane Eyreová

Autor: Charlotte Brontëová
Název v originálu: Jane Eyre
Přeložili: Pavla a Matouš Iblovi
Nakladatelství: Československý spisovatel, s. r. o.
Rok vydání: 2012
Počet stran: 544

Charlotte Brontëová je jedna ze tří sester Brontëových, které se staly spisovatelkami. Její Jane Eyreová patří ke klasikám anglické literatury.

Upozornění: článek může obsahovat děj knihy.

Hlavní hrdinka Jane Eyreová je už od útlého věku velice soužena útrapami života. Rodiče jí umřeli ještě jako malé a tak se jí - nedobrovolně - ujala její teta. Když bylo Janě deset, poslala ji teta do internátní školy v Lowoodu, kde se Janě velmi líbilo a bavilo ji se zdokonalovat. 

"Byl to démonický smích - tichý, potlačovaný a hluboký - a jako by se ozýval těsně u klíčové dírky ve dveřích mého pokoje. Ležela jsem hlavou blízko dveří a v první chvíli jsem si myslela, že ten strašidelný smích slyším těsně u postele - takřka těsně u hlavy."



V osmnácti letech ze školy odešla a nechala se najmout jako soukromá učitelka do rodiny pana Rochestera. Pan Rochester je další z velice zajímavých charakterů v této knize. Zdánlivě nepříjemný a nepřístupný, ale postupem časem v něm vzplane velice silný cit. Stejně tak i v Janě. Není to ale ani zdaleka tak jednoduché, láska musí překonat ještě mnohé překážky. Jana dokonce při boji za svou lásku pozná i své  milé příbuzné.

"Jenže to mě pak nepoznáte, pane, už to nebude vaše Jane Eyrová, ale opička přestrojená za harlekýna - sojka ve vypůjčeném peří. To vás, pane Rochestere, dřív uvidím vyšňořeného v čabrace na koně než sebe oděnou do róby nějaké dvorní dámičky."

Jana Eyreová patří nejen mezi mé oblíbené knihy, ale je i jednou z mých nejoblíbenějších hrdinek. Pokaždé, když čtu tuto knihu musím obdivovat její odvahu a sílu charakteru. Místy je kniha velice ponurá, ale zároveň je tak romantická. 

Vše je v květu...

Vše je v květu...

Máme tu nádherné jarní počasí, květiny voní a kvetou. No a ve škole je na spadnutí zkouškové, tím pádem je učení až nad hlavu. Mám pár dní volna, než ten celý shon zase vypukne, a tak si užívám naší nádherně rozkvetlé zahrady.Tak mám pro Vás pár fotek... Co Vy? Jak si užíváte jara a taky už Vás pomalu dostihují zkoušky? 

Nádherně rozkvetlá meruňka, vypadá to, že by letos mohlo opět být spousta meruněk.. Už se moc těším jak na meruňky, tak na vaření marmelády.

Tulipány - moje nejoblíbenější květiny, už aby rozkvetly ty bílé, ty mám úplně nejraději.. Jaké jsou vaše oblíbené květiny?

Zlatý déšť letos vykvetl celkem pozdě, jindy bývá už na velikonoce...

Fialky, už jsem se tak moc nemohla dočkat jejich vůně, že jsem se je musela vydat hledat i ve městě, abych si mohla přivonět...

A nakonec barvínek, který nám osaměle roste ve škvírce v betonu.

Užívejte si i vy jarní dny a čerpejte z nich dost síly, ať už Vás čekají zkoušky či náročná práce.

Špagety na asijský způsob

Špagety na asijský způsob

Dneska pro vás mám recept, no asi bych tomu skoro ani recept neříkala, na špagety na asijský způsob. Je to ohromně jednoduché, velice rychlé a přitom velmi chutné. Je to ideální jídlo na kolej, kde nemáte moc času na přípravu jídla a také nemáte k dispozici moc surovin.

Suroviny:

• 2 lžíce olivového oleje
• 500 g uvařených špaget
• trocha vegety
• 1 pórek
• 1 mrkev
• sójová omáčka

Postup:

Na pánvi rozpálíme trochu kvalitního oleje, nejlépe olivového, přidáme vařené špagety a chvíli povaříme. Pak lehce posypeme vegetou nebo podravkou, přisypeme očištěný a na kolečka nakrájený pórek, promícháme a znovu na mírném oleji smažíme. Mrkev nastrouháme na hrubém struhadle a pak přidáme ke špagetám. Intenzivně promícháváme, aby se špagety stejnoměrně opékaly. Nakonec zakápneme sójovou omáčkou. Podáváme ihned teplé.

A nakonec se vám pochlubím, jaký nádherný výhled mám při konzumování těchto špaget.

Homer a Langley

Homer a Langley

Autor: Edgar Lawrence Doctorow
Název v originálu: Homer and Langley
Přeložila: Veronika Volhejnová
Počet stran: 176
Nakladatelství: Euromedia Group, k. s. - Odeon
Rok vydání: 2010

E. L. Doctorow je v současnosti jedním z nejoceňovanějších amerických autorů. Je považován za představitele tzv. retrofiction - žánr, ve kterém se na základě mísení skutečných a smyšlených událostí a postav barvitě evokuje společenské klima v časech, kdy se utvářela moderní podoba Ameriky. Do tohoto žánru patří i kniha Homer a Langley. 

Upozornění: článek obsahuje děj knihy.

Hlavními hrdiny jsou dva bratři, mladší Homer a starší Langley. Homer je slepý a velice umělecky založený, zároveň je i vypravěčem celého příběhu. Langley je ten racionálnější z nich, i když často to tak nevypadá, je to chronický sběratel.

"Langley a já jsme si vážili kola, které tu Hošijamovi museli nechat. Mělo své čestné místo pod schody. Napadlo mě, že bychom na něm měli jezdit, aby bylo v dobrém stavu, až se Hošijamovi vrátí. A tak jsme si zvykli vypravit se s kolem ven, když bylo hezky."

Oba bratři žijí v New Yorku v luxusním čtyřpatrovém domě, který je dědictvím po předcích. Po smrti svých rodičů zde zůstávají sami, jen se služebnictvem, které také postupně odchází. 

"Hledal jsem útěchu v hudbě, ale ta mě poprvé v životě zklamala. Usoudil jsem, že klavír potřebuje naladit. Přivolali jsme Pascala, ladiče, upjatého drobného Belgičana doslova vymáchaného v kolínské, která ještě celé dny po jeho návštěvě byla v hudebním pokoji cítit."

Sledujeme, jak bratři prožívají ve svém domě různé etapy americké historie, jako obě světové války, swingový věk, ve kterém si v domě zařizují tančírnu, aby mohli vydělávat. Postupně, ale s odchodem zbytku služebnictva a se stále narůstající Langleyho nutkavostí donést si domů každý předmět, který nalezne, protože by se jim mohl někdy hodit, dům stále více upadá. Nejvýrazněji jeho úpadek pozorujeme, když si jej oblíbí "květinové děti" a nějaký čas tam s oběma bratry bydlí. 

"Langley byl klidný a zamyšlený, jako by sedět v cele ve tři hodiny ráno byla ta nejpřirozenější věc na světě. Prohlásil, že zachránil před zkázou celou krabici nahrávek. V té chvíli mi to bylo úplně jedno. Člověk funguje s těmi schopnostmi, které má, skoro jako by nic nepostrádal. A pak se stane něco takového a on si uvědomí, jak je postižený."

Po jejich odchodu je dům tak zničen a zaskládán věcmi, že bratři už nemohou pořádně spolu ani komunikovat. Homer se navíc ke své slepotě stává i hluchým. Také boj s úřady o placen účtů začínají prohrávat. Jednoho dne se ozve výbuch a vše je v troskách, stejně tak je o konec jedné newyorské rodiny.

"Mluvit o ničem tedy uměla. Přesto mě ale okouzlovalo, s jakou naléhavostí hovoří - bylo to tak poetické, tak filosofické, tak francouzské, i když to jsem nemohl vědět jistě. Zároveň to ale na mě byla příliš velká fantazie. Bože dobrý - hledat význam Central Parku?" 

Kniha se četla velmi dobře, trochu mi stylem připomínala Velkého Gatsbyho nebo Věk nevinnosti. Postavy byly velice dobře psychologicky vystavěny, bylo zajímavé, jak zároveň oba bratři i jejich dům scházel.

Noci v Rodanthe

Noci v Rodanthe

Autor: Nicolas Sparks

Název v originálu: Nights in Rodanthe

Přeložila: Jana Pacnerová

Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Ikar

Rok vydání: 2008

Počet stran: 152

Upozornění: článek může prozrazovat děj knihy.

Adrianne je matka tří dospělých dětí - dvou synů a dcery. A právě její dcera ji teď potřebuje. Před několika měsíci jí zemřel manžel na rakovinu, a přitom byl tak mladý. Dcera se ze smutku po manželovi nemůže dostat, a tak se matka rozhodne vyprávět jí svůj příběh, který má podobné znaky.

"Kdyby měl sepsat, čeho za celý svůj život nejvíce lituje, v čele seznamu by stálo všechno, co se týkalo syna. A přece - navzdory tomu, že se mu Paul nevěnoval, se Mark rozhodl stát se lékařem."

Adrianne se před sedmnácti lety rozvedla se svým manželem a tak se rázem ocitla sama se třemi dětmi a nemocným otcem. Byla na dně jak psychicky, tak finančně. 

"Zatímco stáli pod přístřeškem, bouře propukla naplno. Dlouhý, klikatý blesk spojil moře s oblohou a hrom zarachotil, jako když se na dálnici srazí dvě auta. Poryv větru ohnul větve stromů všechny jedním směrem. Déšť se hnal z boku, jako by se pokoušel vzdorovat zemské přitažlivosti."

O tři roky později se Adrianne ocitá v Hostinci, který hlídá pro svou kamarádku, která na pár dní odjela. Má zde být ubytován pouze jediný host - Paul. Paul je čerstvě rozvedený postarší chirurg, který se do Rodanthe rozjel vyřešit jeden svůj spor, kvůli kterému ukončil svou lékařskou praxi. 

"Dnes v noci bude plakat, ale jak si slibovala den co den od svého odjezdu z Rodanthe, půjde dál. Ona vždycky všechno překoná, jak jí mnohokrát říkal tatínek. To vědomí sice nemohlo vymazat bolest ani lítost, ale nacházela v něm jisté zadostiučinění."

Během prodlouženého víkendu, který spolu strávili, zjistí, že jsou si velice blízcí. Adrianne odjíždí domů a Paul za svým synem do Ekvádoru. Romanci však ukončí náhlá tragédie.

"Adrienne nejdřív nevěděla, čím má začít, ale za několik minut se ocitla ve vyježděných kolejích toho typu příjemného klábosení, které dobře znala. Vyprávěla historky o svých rodičích a řekla mu o koni, kterého jí tatínek koupil, když jí bylo dvanáct."

Knihu jsem si vybrala, protože jsem chtěla nějaké odpočinkové čtení a tento účel také splnila. Byla napsána poměrně svěže a dobře se četla, nemuselo se u ní mnoho přemýšlet. Zároveň to ale také nebyla klasická lovestory, bylo v ní něco víc.

1Q84

1Q84

Autor: Haruki Murakami

Název v originálu: 1Q84

Přeložil: Tomáš Jurkovič

Počet stran: 7687

Nakladatelství: Euromedia, k.s. - Odeon

Rok vydání: 2012

Podobně jako v dalších Murakamiho knihách sledujeme ze začátku oddělené příběhy rozličných postav, které se postupně proplétají a zjišťujeme, co vše mají společného.Tentokrát tu máme dvě hlavní postavy, kapitoly, které jsou o každé z nich se pravidelně střídají.

"Z rádia v taxíku se linulo vysílání vážné hudby na VKV. Hráli Janáčkovu Sinfoniettu. Což není zrovna skladba, kterou byste si přáli slyšet v taxíku uvázlém v dopravní zácpě."

Aomame je štíhlá, sebevědomá dívka, která pracuje jako trenérka ve fitnescentru. Má velice vyvinutý smysl pro spravedlnost, kterou občas bere do vlastních rukou - jako nájemná vražedkyně. 

"Když zůstal doma, vstával brzy a většinou až do večera psal. Plnicí pero Montblanc, modrý inkoust, rukopisný arch na čtyři sta znaků. Stačilo mít tyhle tři věci a Tengovi už nescházelo vůbec nic."

Tengo je vysoký, silný mladík. Živí se jako učitel matematiky na přípravce na vysokou, snaží se psát knihy, přepíše i knihu kolem, které se točí většina příběhu.

"Jakmile stanovila přesný bod a odhodlala se, zvedla Aomame pravou dlaň do vzduchu, zatajila dech a po krátké prodlevě spustila s tichým plácnutím ruku."

Ústřední písní celé knihy je Sinfonietta od Leoše Janáčka, která zaznívá vždy, když se blíží k nějakému zvratu. Postavy často zmiňují, že při poslechu této skladby si představují českou krajinu.

"Otevřela lednici a překontrolovala obsah. Posledních pár dní nebyla nakupovat, a tak toho uvnitř moc nebylo. Vyndala zralou papáju, rozkrojila ji kuchyňským nožem vejpůl a vyjedla lžičkou."

Náboženská sekta Předvoj je také velmi důležitým článkem příběhy. Je to komunita, která se věnuje pěstování Bio zeleniny, je naprosto soběstačná a uzavřená světu. Hlavní zápletka se odehrává právě v této společnosti.

"Držela ho tak po celou dobu od chvíle, co vyšli z vlaku a po nadchodu se přesouvali na jiný perón. Lidem okolo museli bezpochyby připadat jako nějaký párek milenců."

Paralelní svět 1Q84. Ano, i zde, jako v mnohých dalších knihách tohoto spisovatele existují dva světy. Jeden obyčejný a druhý, kde můžeme narazit na magické bytosti.

"Rozhlížela se po lokále a neslyšně si vzdychla. Čím to je, že vládne na světě taková nouze o ucházející chlapy? Zavzpomínala na Seana Conneryho. Stačilo si jen vybavit tvar jeho hlavy, aby ji začalo tupě bolet kdesi uvnitř."

Murakami i do této knihy vsadil své velice oblíbené zvíře - kočky. Tady se vyskytují v rámci jednoho příběhu, který si Tengo přečte. Dále pojem "Kočičí město" používají jako symbol místa, odkud už není návratu.

"Tengo už nemohl usnout. V uších mu neustále zněl hlas pana Jasudy. Hlas plný tíživých náznaků a slov, co v sobě měla zvláštní reálnost. Myslel na Kjóko Jasudu. Na její obličej, různá místa jejího těla. Naposledy ji viděl v pátek před dvěma týdny."

Na tuto knihu jsem velice dlouho čekala a nemohla jsem se dočkat. Příběh mě rozhodně nezklamal, opět byl výborně propracovaný a velice napínavý od začátku, až do konce.

Náušnice, má láska

Náušnice, má láska

Nadpis jsem zvolila jako variaci na název jedné z Murakamiho knih - Sputnik, má láska. I když tato kniha nepatří k mým oblíbeným od Murakamiho, nadpis se mi zdál příhodný. Chtěla bych se touto cestou Vám trochu představit a ukázat, co mám ráda a co se mi líbí. Kromě knih jsou mou vášní náušnice. Kromě hodinek je to jediný doplněk, který nosím. Mám jich opravdu hodně. Ale snažím se to množství udržovat, vždy, když už jich začne moc přibývat je protřídím, aby jejich počet nepřesáhl sto párů.

Nedá se říct, jaká druh náušnic upřednostňuju, beru si je podle nálady, asi i proto jich musím mít tolik. Mými oblíbenými jsou spíše nápadné, ale mám i spoustu klasických, které se dají vzít kdykoli a kdekoli.

V příštích dnech se můžete těšit na článek o uspořádání mých náušnic.

A jak jste na tom Vy? Máte to podobně jako já nebo se náušnicím vyhýbáte?

Krém na ruce a štětec

Krém na ruce a štětec

Asi víte o akci, kterou jednou za čas Dm pořádá, mám na mysli akci "Staň se dm skautem", pro ty z Vás, kdo neví, co to obnáší to v rychlosti objasním. Drogerie jednou za čas vypíše na své fb stránky akci, kdy rozdává nějaký produkt na vyzkoušení, pokud máte štěstí a jste rychlá, ocitnete se mezi vybranými. Zatím se mi podařilo se této akce zúčastnit dvakrát a tyto výrobky Vám zde představím.

1) Měsíčkový ochranný balzám

Krém od Weledy slibuje přirozenou ochranu obličeje a rukou před chladem a nepřízní počasí. I na obalu se uvádí, že krém je velice vydatný a to mohu potvrdit, neobsahuje žádnou vodu, ale jen čistý včelí vosk, tuk z ovčí vlny a mandlový olej. Může se používat jak na ruce, tak na obličej. Já jej zkoušela pouze na rukou. Krém jinou strukturu, než jsem zvyklá. Na to, že obsahuje včelí vosku nebyla doba vstřebávání do pokožky nijak dlouhá. Ruce jsem neměla vysušené ani při pobytu venku v mrazech. Jediné, co mi na krému vadilo byla jeho vůně - voněl po měsíčku lékařském, což není moje oblíbená vůně.

Shrnutí:

+ opravdu účinně chrání ruce
+ je vyroben ze zcela přírodních složek

- nepříjemná vůně (ale to asi jen mně)

2) Štětec na masky a make-up

Druhým výrokem k otestování je štětec na roztírání masek a make-upu od ebelin. Protože make-up nepoužívám, mohla jsem hodnotit pouze je účinnost při roztírání kosmetických masek. Štětec je velice hustý a je složen z jemných hypoalergenních štětin, na tváří je velice příjemný, není nijak tvrdý, ale jeho hustota je dostačující i na roztírání masek s tužší konzistencí. Žádný zápor jsem na něm nenašla, ale zase je pravda, že jsem jej zkoušela pouze na jeden z jeho účelů.

Shrnutí:

+ hypoalergenní
+ jemný a přitom velice hustý

Můžu říct, že s oběma výrobky jsem velmi spokojena a už teď se těším, až se mi zase naskytne šance se stát skautem.

Kakaové muffiny

Kakaové muffiny

Tyto muffiny patří k mým nejoblíbenějším, hlavně protože jsou velice jednoduché a zatím se mi vždy povedly, navíc také skvěle chutnají.

Suroviny:

100 g másla
100 g cukru
1 vanilkový cukr
2 vejce
4 lžíce kakaa
špetka soli
125 g hladké mouky
1/2 prášku do pečiva

Postup:

Vejce s cukrem vyšleháme, přidáme ostatní suroviny a důkladně zamícháme. Nebojte se, že těsto má velice hustou konzistenci, při pečení pěkně "vyskočí". Formičky naplníme těstem asi do 3/4. Pečeme při 200 stupních přibližně 15 minut.








Můžete je nechat jen tak nebo je třeba pocukrovat. Výborně se hodí k odpolední kávě.

Zimní krypta

Zimní krypta

Autor: Anne Michaels
Název v originále: The Winter Vault
Přeložila: Petra Diestlerová
Počet stran: 280
Nakladatelství: Euromedia Group, k. s. - Odeon
Rok vydání: 2009

Upozornění: článek může prozrazovat děj knihy.

Kanadská básnířka a prozaička u nás není mnoho známá. První kniha, která jí vyšla v českém jazyce se jmenuje Prchavé okamžiky. Dnes mám pro Vás připravenu její nejnovější knihu přeloženou do češtiny.

"Popiš mi krajinu, kterou miluješ, požádala Jean Averyho, když spolu poprvé leželi v její posteli na Clarendonské, a on jí šeptal o kamenných lesích svého dětství, o babiččině zahradě, o poli na konci ulice,..."

Avery Escher, anglicko - kanadský inženýr, který se podílí na na stavbě Asuánské přehrady je se svou manželkou Jean v Egyptě. Jean je botanička, kterou mocně fascinuje všechno, co může růst a vytvářet nový život - zčásti proto, že čeká své dítě.

"Avery se natáhl po Jeanině ruce, po dlani, která kdysi posloužila jako mapa Sahary. Otevřeným oknem slyšeli, jak cestující, kteří právě dorazili do Vádí Halfy, volají nosiče, a Jean se na okamžik před očima vynořily obrovské hodiny, které vévodily maličké nádražní čekárně."

Osudy Jean a Averyho ovlivňují jak dějinné tragédie, tak i osobní traumata.  Manželé ztrácejí své s láskou očekávané dítě a na čas se rozcházejí. Avery se vrací na univerzitu pokračovat ve studiu architektury a Jean hledá útěchu v náručí milence, polského emigranta, který přežil nacistickou okupaci a pomáhal znovu stavět na nohy Varšavu.

"Žena by k sobě mohla tisknout Lucjana celý život , a i kdyby se jeho bezútěšnost scvrkla na velikost atomu malířské barvy, ten atom by zůstal, pořád stejně čerstvý, vlhký."

Postava Lucjana - polského emigranta je jednou z velice dobře vykreslených charakterů (pokud nepočítám hlavní hrdiny). Je to malíř, který po nocích maluje na kameny, říká se mu proto "Jeskyní muž". Kolem něj je také velice zajímavá skupina lidí, další polští emigranti


"Zaklepala a čekal. Stála na prahu a ťukala dál, dokud se doopravdy nesmířila s faktem, že tam Marina není."

Druhou zajímavou postavou je Marina - matka Averyho. Ilustruje dětské knížky a Jean v ní po smrti svých rodičů našla velmi dobrou přítelkyni. Marina působí jako velice silná žena, která dokázala přestát nepříjemné nástrahy život a těšit se z toho mála, co má.

"Budoucnost vrhá na minulost svůj stín. V tomto ohledu je v prvních gestech obsaženo všechno, tvoří svého druhu mapu. První dny vojenské okupace, početí dítěte, semeno a půda."

Kniha byla napsána velice poeticky, výrazy byly voleny promyšleně a s elegancí. Celý příběh byl velice melancholický, ale vyskytovaly se v něm krásné myšlenky a okamžiky.