pátek 17. října 2014

Five Things

Five Things


Když mraky přikryjí sluníčko, vypadá to kouzelně...


Na podzim většina rostlinek usychá, to ale neznamená, že by nebyly krásné...


"Pyramidy" na sušení dřeva, budou opět potřeba až na jaře...


Nádherné podzimní trávy...


Poorané pole...

pátek 10. října 2014

Five Things

Five Things


Do čtečky mi přibyla nová kniha - recenzní výtisk Tance s draky...


Další věc, kterou bojuji proti pošmournému podzimu je kniha o prosluněné Provence...


Nové náušničky jsou sice poměrně výrazné, ale zároveň velmi jemné...


Začátkem semestru jsem začala opět sledovat Teorii Velkého třesku, dnes jsem dokoukala třetí sérii...


Dlouholeté kořeny břečťanu vypadají jako nohy akromantule z Harryho Pottera...

úterý 7. října 2014

Oběd v Paříži

Oběd v Paříži

Autorka: Elizabeth Bard
Originální název: Lunch in Paris
Přeložil: Lumír Mikulka
Vydalo: Nakladatelství MOTTO
Rok vydání: 2011
Počet stran: 336

"Pojďme se ztratit, v mé a ve tvé náručí,
pojďme se ztratit, ztratit se všem na očích."

Američanka Elizabeth se seznámí s Francouzem Gwendalem. Ona je pragmatická optimistka, on je prostě Francouz. I když oba pocházejí z odlišných kultur, brzy se Elizabeth ke Gwendalovi nastěhuje. Autorka popisuje strasti, ale i výhody Paříže a celkově nesnáze života v cizí zemi. Každá kapitola je zaměřena na některou životní událost nebo běžnou situaci, kterou skvěle dokreslují recepty uveřejněné na konci kapitoly. 

"Procházela jsem kolem mrkví s hustými zelenými listy a ředkviček prodávaných jako růže. Pak jsem spatřila cosi podobné pórku, vypadalo to jako rekvizity z laboratoře doktora Frankensteina - sukovité kořeny připomínající tvarem mozek s dolíčky a tenkými stvoly. Céleri. Působilo to jako cosi co se dá spíš pitvat než jíst. Jeden jsem koupila, jen abych se mohla podívat, jak vypadá uvnitř."

Celá kniha je psaná s nadhledem a i celkem vtipně, život však provázejí i smutné okamžiky, ani o ty tu nepřijdeme, naštěstí se ale budeme většinu doby kochat rozmanitostí francouzské kuchyně, jež provází všechny události. 

"Když jsme pak scházeli s propletenýma rukama z kopce dolů směrem k našemu domovu, napadlo mne: Gwendala jsem si vybrala tak trochu proto, abych zamotala svůj budoucí osud, možná tak z téhož důvodu učinil i on sám."

Je to opravdu příjemná a oddechová četba, ideální pro ty, co mají rádi příběhy propojené s vařením a přípravou pokrmů, mnoho z receptů má suroviny dobře dostupné i u nás, proto jsou skvěle použitelné a určitě některý z nich vyzkouším.

Nechte se zlákat příjemnou Francii a pojďte si něco uvařit a zároveň i přečíst příjemnou knihu!

Pokud by Vás kniha zaujala, a chtěli byste se dozvědět i něco více, můžete se podívat na web autorky, kam pravidelně přispívá svými recepty i dalšími aktualitami: Lunch in Paris

pondělí 6. října 2014

Dračí oči: Černý jezdec

Dračí oči: Černý jezdec

Autorka: Kristina Hlaváčková
Edice: Dračí oči
Pořadí v edici: 2.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 424


Princezna Elena se po osmi letech vrací domů. Život jí komplikují otravný učitel tance a matka, která hodlá dokončit její královskou výchovu. Krátké období spokojeného klidu však začnou narušovat útoky zákeřných létajících ještěrů a dalších nepřátel. Válka je na spadnutí. Armáda Berberů, černých jezdců se zahalenou tváří, se začíná připravovat na boj. Elena touží vyrazit s nimi, ale děvčata přece do války nepatří. Jedině snad ... kdyby o tom nikdo nevěděl?

Kolotoč nebezpečí, intrik, zrady a pradávných tajemství čím dál tím víc směřuje Elenu k jejímu předurčenému osudu. Dokáže čarodějka odolat tlaku a rozhodnout se správně? Pomůže kéralským národům k vytouženému míru, nebo se nechá zlákat mocí a uvrhne je do zkázy?


"Elena se podívala na stopy  a použila velmi jadrnou trpasličí kletbu. Nahoře v údolí našli několik mrtvých koní. Když těla uviděla, srdce se jí zastavilo. Bála se, aby mezi nimi nebyl Aškent. Nebyl, ale co měla před sebou, byla jatka. Cítila, jak se v ní probouzí drak. Michael měl zaťaté zuby a velmi nepřátelský výraz, Ice vztekle zahodil doutník, Morfeův obličej byl naprosto nečitelný. A teď našla mezi stopami hnaných koní otisky Aškentových kopyt a měla jistotu. Ice byl opravdu rád, že není na Michaelově místě. Musel obdivovat, s jakým klidem odporoval rozzuřené princezně. V tom klukovi asi přece jen něco bude."

Princezna Elena po svém návratu domů dostane pořádně otravného učitele tance a etikety. Navíc se začíná schylovat k válce, útoky černých okřídlených ještěrů jsou čím dál častější i koně se začínají houfovat, protože cítí nebezpečí. Křehká Elena se vydává vyjednat spojenectví do vedlejší země k mladému králi Deshielovi. Ráda by se zapojila i do samotné války, je tu přece proroctví, díky, kterému by mohla pomoci válku vyhrát. Avšak ženy bojovat nesmí.


"Ten úsměv, který se Eleně objevil na tváři, Filip znal. Ani malinko nepochyboval, že tentokrát budou její pohyby více než dokonalé. Musela Damienovi dokázat, že...kecá. Filip sledoval, jak vlní boky, jak se šátek v ladných obloucích pohybuje vzduchem okolo svištícího meče, jako by jej chtěl ovinout, aniž by se ho dotkl, zatímco oba tanečníci se okolo sebe prosmýkají ve stále užších křivkách."


Málokterý druhý díl si udrží úroveň toho prvního. V případě této série se to autorce povedlo, v některých okamžicích se mi příběh líbil ještě víc, bylo to pravděpodobně tím, že Elena už povyrostla a stala se z ní zajímavá mladá žena se vším všudy - tzn. více vztahů, více dobrodružství, alespoň v tomto případě. Doufám, že završení trilogie vyjde, co nejdříve, a že si ponechá kvalitu předchozích dílů. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


neděle 5. října 2014

Kočičí gen

Kočičí gen

Autor: Thomas C. Brezina
Přeložila: Michaela Škultéty
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304


Dokáže vidět ve tmě. Je jiná a zvláštní…

Katie je patnáct let a po smrti svých rodičů bydlí s babičkou a strýcem na malém ostrově. Její, do té doby poklidný život, se však začne komplikovat. Dějí se totiž divné věci. Kdykoliv se ocitne v ohrožení, zježí se jí vlasy, daleko lépe slyší a pohybuje se mrštně jako šelma. 
Ukazuje se, že kromě lidských má v sobě i kočičí geny. Všechno se najednou obrací naruby. Babička je obviněna z vraždy a Katie zjišťuje, že se smrtí jejích rodičů není vše tak, jak si až dosud myslela...
Napínavý příběh o lidech mezi námi, kteří jsou na první pohled zcela obyčejní, ale ve skutečnosti skrývají obrovské tajemství.


"Muže a ženy, kteří seděli vepředu u malého stolku přímo u největšího okna, si nikdo nevšímal. Mohli být považováni za manžele středního věku, kteří spolu už příliš nemluví. On měl na sobě dlouhý nepromokavý plášť s páskem, ona černou lakovou pláštěnku. Oba se dívali buď  na kulatou desku stolu, po níž stékaly kapky deště, nebo pozorně četli podklady, které muž vytáhl z tlusté aktovky. Byly to dvoje desky, které byly popsány dlouhými číselnými kódy. Obsahovaly spoustu papírů a dokumentů, navíc i velké černobílé fotografie, tabulky a dlouhé sloupce čísel. Muž a žena si desky stále předávali."

Patnáctiletá Katie osiřela po letecké nehodě. Vychovávají ji strýc a babička. Kromě nich má skvělou kamarádku Lauru a empatického kamaráda Minga. Poslední dobou má silnější svaly, vlasy jí více trčí a čich se zrakem jsou mnohem vnímavější. Na narozeniny dostane nahrávku, která zpochybní smrt jejich rodičů a možná i vysvětluje, co se s ní děje, jen kdyby si ji mohla v klidu vyslechnout...

"Pro Katie se zastavil čas. Měla pocit, jako by všechno znehybnělo, všechny zvuky utichly. Jediný důkaz, že její rodiče žijí, byl zničen. Jejich poselství, které jí tak naléhavě chtěli sdělit a kterému rozuměla jen zčásti, bylo nenávratně pryč. Předtím cítila jejich blízkost po celém těle, te´d jako by je ztratila podruhé."

V celku příjemná kniha, ve které si vědci pohrávají s lidskými a zvířecími geny. Myslím, že z takovéhoto tématu by se dalo vykřesat mnohem více, i tak se mi to ale četlo velmi dobře. Rozuzlení zápletky s babičkou, která byla obviněna z vraždy bylo sice dost předvídatelné, stejně jako tajemní cizinci, avšak nakonec scény, ve kterých vystupovaly byly nejnapínavější z celé knihy. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.