neděle 5. října 2014

Kočičí gen

Kočičí gen

Autor: Thomas C. Brezina
Přeložila: Michaela Škultéty
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304


Dokáže vidět ve tmě. Je jiná a zvláštní…

Katie je patnáct let a po smrti svých rodičů bydlí s babičkou a strýcem na malém ostrově. Její, do té doby poklidný život, se však začne komplikovat. Dějí se totiž divné věci. Kdykoliv se ocitne v ohrožení, zježí se jí vlasy, daleko lépe slyší a pohybuje se mrštně jako šelma. 
Ukazuje se, že kromě lidských má v sobě i kočičí geny. Všechno se najednou obrací naruby. Babička je obviněna z vraždy a Katie zjišťuje, že se smrtí jejích rodičů není vše tak, jak si až dosud myslela...
Napínavý příběh o lidech mezi námi, kteří jsou na první pohled zcela obyčejní, ale ve skutečnosti skrývají obrovské tajemství.


"Muže a ženy, kteří seděli vepředu u malého stolku přímo u největšího okna, si nikdo nevšímal. Mohli být považováni za manžele středního věku, kteří spolu už příliš nemluví. On měl na sobě dlouhý nepromokavý plášť s páskem, ona černou lakovou pláštěnku. Oba se dívali buď  na kulatou desku stolu, po níž stékaly kapky deště, nebo pozorně četli podklady, které muž vytáhl z tlusté aktovky. Byly to dvoje desky, které byly popsány dlouhými číselnými kódy. Obsahovaly spoustu papírů a dokumentů, navíc i velké černobílé fotografie, tabulky a dlouhé sloupce čísel. Muž a žena si desky stále předávali."

Patnáctiletá Katie osiřela po letecké nehodě. Vychovávají ji strýc a babička. Kromě nich má skvělou kamarádku Lauru a empatického kamaráda Minga. Poslední dobou má silnější svaly, vlasy jí více trčí a čich se zrakem jsou mnohem vnímavější. Na narozeniny dostane nahrávku, která zpochybní smrt jejich rodičů a možná i vysvětluje, co se s ní děje, jen kdyby si ji mohla v klidu vyslechnout...

"Pro Katie se zastavil čas. Měla pocit, jako by všechno znehybnělo, všechny zvuky utichly. Jediný důkaz, že její rodiče žijí, byl zničen. Jejich poselství, které jí tak naléhavě chtěli sdělit a kterému rozuměla jen zčásti, bylo nenávratně pryč. Předtím cítila jejich blízkost po celém těle, te´d jako by je ztratila podruhé."

V celku příjemná kniha, ve které si vědci pohrávají s lidskými a zvířecími geny. Myslím, že z takovéhoto tématu by se dalo vykřesat mnohem více, i tak se mi to ale četlo velmi dobře. Rozuzlení zápletky s babičkou, která byla obviněna z vraždy bylo sice dost předvídatelné, stejně jako tajemní cizinci, avšak nakonec scény, ve kterých vystupovaly byly nejnapínavější z celé knihy. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.



2 komentáře:

  1. Asi ako 16 ročná som knižku čítala a dosť ma bavila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že v 16 by se mi kniha líbila fakt dost, teď se mi líbila taky, ale už ne tolik...:-)

      Vymazat