neděle 21. září 2014

Dárky z Velké Británie

Dárky z Velké Británie

Po dlouhém půlroce nás přijel navštívit můj brácha, který pracuje v Anglii. Nejen, že my jsme pro něj měli dárky, ale i on něco dovezl nám.



Pro podzimní plískanice bude ideální šálek horkého čaje Earl Grey...


K čaji si dáme výborné máslové sušenky, které jsou ukryty ve veselé krabičce...


I další krabice ukrývá máslové sušenky, tentokrát je ale balení laděno do mysliveckých motivů, při pohybu na světle navíc barvy krásně přecházejí z jednoho tónu do druhého...


Sadu pánských sprchových gelů dostal můj Milý, už se těším, že bude vonět každý den jinak...


Krásně zabalené krémy se včelím voskem podělí mě, mamku i tetu...


Taťkovi se pro změnu moc líbí vůně jeho nového balzámu po holení...


Voňavounká mýdélka jsou hlavně pro mamku, ale určitě nám půjčí nějaké do skříně na provonění...


A konečně dar pro mě: houba na mytí, sprchový gel a tělová emulze a to vše v překrásné kleci, pro kterou určitě ještě najdu využití...

sobota 20. září 2014

Poslední čarodějka: Mlžné kameny

Poslední čarodějka: Mlžné kameny

Autor: Christoph Marzi
Originální název: Malfuria - Die Hutering der Nebelsteine
Název edice: Malfuria
Díl v edici: 2.
Přeložila: Dagmar Steidlová
Vydalo: Fragment, s. r. o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 248


Catalina Soleado má nebezpečné nadání. Dokáže měnit svět jedním tahem pera. Její schopnosti by rády zneužily stíny, které začínají ovládat svět. Pronásledována tajemnými kreaturami z písmen, šelestícími mozaikovými hady a létajícími galeonami utíká Catalina do Malfurie. Magického útočiště pro čarodějky, které se vznáší v oblacích, obklopeno vírem z havraních pírek. Pocit bezpečí si však vychutnává jen krátce. Pokud chce zachránit ty, na kterých jí záleží a zastavit invazi stínů, musí Malfurii opustit a cestovat tam, kde možná najde odpovědi na otázky, které zatím zůstávají zahaleny v temné mlze…

Druhý díl napínavé fantasy trilogie!


"Svými špičatými konci útočila havraní pírka na tváře i těla, protrhávala plachty a škubala uniformy. Mračno černých pírek proniklo do dmychadel a hlasité sténání bylo předzvěstí ohlušující exploze. Oheň, kouř a havraní pírka se rozptýlily mezi stěžni galeon."

Mladá Catalina Soleado, čarodějka a malířka map, hledá svou babičku, která by měla být mrtvá, ona tomu ale nevěří. Snaží se k ní dostat její matka, čarodějka, která přešla na zlou stranu. Zatím si pluje na "oblaku" Malfurie, jež ji chrání před světem.

"To, co mladý muž spatřil, ho během jediného zlomku sekundy připravilo o rozum. Jeho křik, v němž běsnilo šílenství, nebral konce a nesl se nad ostrými útesy až daleko na širé moře dokonce i poté, co ranní červánky ohlásily příchod nového dne, a dávno poté, co se Cestovatelka vydala na cestu do Barcelony."

Zatím se Jordi Catalině ztratil ze zřetele. Na schodech katedrály potkal muže, který se dokázal vymanit z područí stínů. Společně se snaží uniknout černé"nákaze", která se snaží zaplavit město a šíří se obrovskou rychlostí.

"Stěna z havraních peříček se rozestoupila a objevilo se točité schodiště. Catalina následovala krásnou čarodějnici, která ve skutečnosti žádnou čarodějnicí nebyla, a zatímco Malfuria vířila nad mraky a nad mořem, začala Makris de los Santos vyprávět svůj příběh, jak je to od dávných časů cikánským zvykem."

Druhý díl mi přišel o dost slabší než první. Události se moc neposunuly i děj poněkud pokulhával. V polovině knihy už jsem navíc byla docela alergická na všechny Catalininy výlevy lásky/smutku ohledně Jordiho, byly totiž nechutně přeslazené a do příběhu se mi zrovna moc nehodily. Doufám, že poslední díl bude mnohem lepší a důstojně zakončí sérii, která má v sobě nápad.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velice cením.


pátek 19. září 2014

Five Things

Five Things




Mamka nám z poutě v Žarošicích dovezla výborná perníková srdíčka...


Dešťové kapky vytvořily na pavučince nádherný efekt...


Průzor na obecní vyhlídce...


Opožděně jsem od svého Milého dostala dárek k svátku - dvě skvělé knihy, od Lenky Civade si chci už dlouho něco přečíst...


Druhá z knih je pokračováním příjemného Hostince...

čtvrtek 18. září 2014

Liška Bystrouška

Liška Bystrouška

Autor: Rudolf Těsnohlídek
Vydalo: Nakladatelství Omega
Rok vydání: 2014
Počet stran: 224

Hajný se vrací z večerního karbanu z hospody, posilněn dobrým pitím, v mlází nalezne liščí rodinku. Malá Bystrouška se rázem ocitne u hajného doma, kde ji trápí hloupý pes Lišaj i hajného vnouček. Brzy se rozhodne svou situaci změnit a uteče zpátky do lesa. Na své "přátele" však nezapomene, často si k nim chodí pro něco dobrého nebo je jen "kamarádsky" pozdravit.

"Bystrouška byla už u vrátek, ale zaslechla přece výzvu Frantíkovu. Nechť se jí dařilo v myslivně dobře, nerozpakovala se. Výprask je šeredná věc, a les hluboký, klidný zvonil zpěvem ptáků, šuměly rozvážné bory a jedle a Bystrouška zatesknila po lesní tiši, po domově, po svobodě, nedbala mís a hrnců a hnala se úprkem do boroví."

Příběh pro děti i dospělé, každý si v něm může najít, co ho zajímá, minimálně si třeba zavzpomínat na svá mladá léta. Svět zvířat je pohádkově propojen s tím lidským. Děti se nenásilně dozví něco o zvířatech, lese a lidech. Dospělí to mohou naopak brát jako jinotaj, jak to chodí v dospělém světě, že není vždy ideální a člověk mám mnoho špatných vlastností.

"Dvojí pohroma byla dílem okamžiku. Stará puška revírníkova měla mocný zpětný náraz, kterému byl zvyklý revírník, ale kterému nebyl zvyklý rozeschlý škopek. Zhroutil se, dužiny se rozpadly, obruče se sesmekly a revírník, pozbyv rovnováhy na této žalostné trosce, padl pozadu střemhlav do louže. Lužovice nebyla dost zamrzlá, ale také nebyla příliš teplá. Uložil se d ní až na dno, starý kožich pil jako houba, do pušky se nabírala a nejhůř bylo s bačkory. Nabobtnaly tak, že byly jako cent a revírník nemohl se zvrávorat."

Kniha je určena hlavně dětem, ale i já jako dospělá jsem si v ní našla, co se mi líbilo. Škoda, že jsem ji nečetla i jako dítě, vím, že bych na ni určitě s láskou vzpomínala, takto alespoň vím, co jednou dám svým dětem přečíst. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, jehož spolupráce si velice cením.



středa 17. září 2014

Divá Bára a jiné prózy

Divá Bára a jiné prózy


Autorka: Božena Němcová
Vydalo: Nakladatelství Omega
Rok vydání: 2014
Počet stran: 240

Divá Bára

Obecní pastýř Jakub žije na kraji vesnice se svou dcerou Bárou. Z Báry brzy vyroste sličné děvče, je silnější i hbitější než většina vesnických chlapců, kteří si s ní raději nikdy nic nezačínají. Dík své odvaze a síle je Bára často předmětem klepů, které tvrdí, že není lidským dítětem, ale dítětem, které podstrčila polednice. 

"Bára měla vůbec tolik neobyčejných vlastností, že se nebylo čemu divit, když si o ní sousedé povídali a nemohli si takovou povahu nijak vyložit."

Karla

Markyta se vrací domů z Němec, kde padl její manžel. Společně s malou dcerkou jsou znovu přijati do služby k sedlákovi, u kterého Markyta sloužila už před válkou. Karla vyrůstá společně se selčinou dcerou Hanou. Markytina dcera je větší i silnější než jiná děvčata, vyrovná se i nejsilnějším chlapcům, ale o vdavkách nechce ani slyšet.

"Ale netrvalo dlouho, a vyšel zase z chalupy ven. Ještě jednou se tiše vkradl k Haninu okénku, položil hlavu na chladnou zeď a hořce si zaplakal. Pak udělal křížek, ještě jednou se ohlédl kolem dokola a tiše vyšel z vrat."

Dobrý člověk

Mladý Hájek zdědil povoznictví po svém otci, jezdil od Náchoda do Vídně s rozličným zbožím. Vozil a pomáhal se ve Vídni uchytnout mladým děvčatům do služby a malým chlapcům učedníkům. Madla měla být donucena k svatbě se zlým a mstivým mlynářem, proto se raději rozhodla utéct do Vídně sloužit, vezla se tam na Hájkově voze, který ji pomohl ve Vídni najít službu.

"Madla by si ani nepomyslela, že jí bude cesta tak utíkat. Dny byly krásné, cesta jako mlat a před očima stále nové krajiny, které ji zajímaly. Nikdy nebyla dále než v Novém Městě, Dobrušce a na Opočně."

Pan učitel

Popisná povídka, jak má vypadat, ale hlavně se chovat ideální učitel, kterého mají všichni rádi.

"Ani zpěv nebyl v naší škole zanedbáván. Ačkoli jsme každý den na počátku školy i po škole, vlastně i mezi vyučováním jako na zotavení, zpívali písně, při kterých hrál pa učitel na housle, stejně jsme dvakrát do týdne měli hodiny zpěvu."


Divá Bára i Karla patří k mým nejoblíbenějším povídkám od Boženy Němcové. V obou povídkách vystupují silné dívky, které se nebojí postavit tehdejší konzervativní společnosti. Všechny povídky od Němcové jsou navíc romanticky až sentimentálně laděny, jsou skvělé na čtení ve chvílích nepohody, kdy potřebujete zvednout náladu, nechat se unášet svou představivostí a na nic jiného nemyslet.

Naopak povídku Dobrý člověk moc neznám, ale velice příjemně mě překvapila, je napsána podobně romanticky jako předchozí dvě, ale není přeslazená, je sice velice předvídatelná, i tak jsem se ale dokázala radovat s hlavními hrdiny z jejich štěstí. 

Povídce Pan učitel jsem stále nepřišla na chuť, bude to především nedostatkem děje, a také z příběhu sálá až přílišná zidealizovanost. Každopádně si vždy moc ráda přečtu cokoliv od Boženy Němcové.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, jehož spolupráce si velmi
cením.