sobota 28. června 2014

Co je nového?

Co je nového?

Ve čtvrtek jsme se s mamkou vydaly do Brna na oční (stále mám jen slabé brýle na dálku) a využili jsme toho k malým nákupům. Asi víte, jaké to je, když spolu jedou "holky" do města...


Sandálky na léto, doma mám jen bílé a sportovní, tak jsem je doplnila o dvě základní barvy - tělovou a černou, které mi chyběly. Oboje jsou na klínu, který má příjemnou výšku, nejsou to ani "placky", ale zase nemají závratnou výšku, na které by se nedalo vydržet delší dobu, navíc jsou moc pohodlné...


Jak bych mohla vynechat Levné knihy? Vypadá to, jako bych začala sbírat filmovou řadu od Academie, ale není to tak. Jde spíše o to, že mám moc ráda klasiku a tahle řada je teď v LK za velmi příznivé ceny...


Opět jsem se prohrabala i v záložkách a našla další nádherné kousky...


Vyzvedla jsem si i svůj letní Dm box, o kterém Vám napíšu víc zítra..


Klasické české Jelení loje vydaly letní edici, na výběr je zahradní nebo tropicky mix. Mě se víc líbily příchutě zahradního mixu - jahoda, malina a višeň...


Černá krajková halenka je úžasně lehounká a bude skvělá na léto, naopak světle růžová s ozdobnými kamínky je s dlouhými rukávy a bude na slavnostnější příležitosti..


Hodinky mi přišly poštou, objednávala jsem si je na ebay.com, jen si ale nemůžu vzpomenout, proč jsem si brala dvoje skoro stejné?!


Chodíte ještě s mamkou na nákupy nebo už si na to připadáte staré a raději berete sestru/kamarádku?

pátek 27. června 2014

Five Things

Five Things


Když pominulo zvýšené nebezpečí požárů, udělali jsme si doma klasický táborák, kam se na něj hrabe grilování, tu atmosféru nenahradíte...


Židlochovický zámek zezadu vypadá úplně jako z dob Jane Austenové...


Krmelec v židlochovické oboře...


Nakonec se nám podařilo spatřit stádo muflonů, kvůli kterému jsme se do obory vydali...


Po dlouhé procházce jsme si s  Milým doplnili energii v cukrárně, do které jsem chodila už jako úplně malá, když jsme se náhodou ocitli v Židlochovicích...

čtvrtek 26. června 2014

Znovu Provence

Znovu Provence

Autor: Peter Mayle
Originální název: Encore Provence
Přeložil: Paul Millar
Vydalo: Argo
Rok vydání: 2013
Počet stran: 198

Kniha završuje úspěšnou trilogii o půvabech a zvláštnostech života v jihofrancouzské Provence (Rok v Provenci a Navždy Provence!). Tentokrát spolu s autorem zavítáme nejen mezi excentrické hráče boules či nerudné poštovní úředníky, ale i mezi požitkářské labužníky, s nimiž „ochutnáme“ pravou bouillabaisse a spoustu dalších lahůdek. Chybět nebude ani zločin z vášně. A při pátrání po dokonalé vývrtce, nejlepším olivovém oleji a především nejkrásnější venkovské hospodě se k našim uším donese nejedna pikantní, humorem okořeněná příhoda.


"Nedělní odpoledne je moje oblíbené posezení kdykoliv po celý rok. Dopoledne se nedělá a odpolední siestu si můžete vychutnat, aniž byste se cítili provinile. A mám pocit, že i v restauracích je cítit jakési slavnostnější ovzduší, doprovázené dobrou náladou. Jsem si jist, že i kuchaři se snaží víc než obvykle, protože vědí, že zákazníci si přišli spíše vychutnat připravené jídlo než probírat obchodní záležitosti. Nemám jakýchkoliv pochyb.Chutná mi více v neděli."

Poslední díl volné provensálské trilogie je opravdovou třešničkou na dortu. Stejně jako v druhém dílu nejsou kapitoly řazeny podle měsíců v průběhu roku, ale spíše se každá kapitola věnuje nějaké příhodě nebo zvláštnosti francouzského jihovýchodu. Dozvíme se, jak se stát "nosem", autor nám přetlumočí seminář, který se pořádá, aby mohli vybrat nové studenty do speciální školy pro parfuméry. Celá jedna kapitola je věnována olivovému oleji, speciální vývrtce i Foie Gras.

"Až na malé výjimky se každý dospělý obyvatel vesnice zastaví v café alespoň jednou za den. jeden z vesničanů je tam už jako inventář, vždycky na stejném místě u baru a na stejné židličce hned u dveří, takže je perfektně připraven k neočekávanému útoku na každého, kdo vejde. Jmenuje se Farigoule a je to učitel ve  výslužbě, který píše knihu (kdy a kde je záhada, jelikož se vyskytuje převážně v café) již od té doby, co před osmi lety odešel do důchodu. Café se stalo jeho třídou a vy, pokud nejste opravdu rychlí, když vejdete dovnitř, se stanete jeho žáky."

Ani tentokrát Peter Mayle nezklamal, postupně zjišťují, že se u jeho knih nejen bavím, ale dokonce z nich získávám i spoustu vědomostí, aniž bych si všimla, že se mi vryly do hlavy. Jeho vyprávění je tak poutavé, že se snadno zamilujete do celé oblasti Provence, místních figurek, rostlin, jídla a všeho, o čem se v knihách dočtete! 

středa 25. června 2014

Navždy Provence

Navždy Provence

Autor: Peter Mayle
Originální název: Toujours Provence
Přeložil: Paul Millar
Vydalo: Argo
Rok vydání: 2013
Počet stran: 182

Druhý díl volné trilogie o půvabech a zvláštnostech života v jihofrancouzské Provenci (Rok v Provenci, Navždy Provence! Peter Mayle, milovník francouzské kuchyně i místních lahodných vín, a především skvělý humorista a vypravěč, nás opět zavede do prosluněných vinic a ospalých provinčních městeček v zemi, kde našel svůj druhý domov.

"Vůně lanýžů se mi linula po nosem celou cestu domů. Následujícího dne, když jsem nasedal do letadla, mi byla po lanýžích cítit i příruční taška. A když jsme přistáli na Heathrow, ze skříňky na zavazadla se linula taková vůně, že ode mně cestující prchali, jako kdyby mi páchlo z úst."

Vracíme se do prosluněné Provence, kde 
jsme prožili celý rok s hlavním hrdinou, spisovatelem, který se s manželkou přestěhoval do francouzského Luberonu. Tentokrát se více zaměřil na příhody, které ve slunnému koutu země zažil. Dozvíme se, jak našel na zahradě peníze z dob napoleonských válek, dozvíme se důležité informace o pro místní velice populárním pastisu, dokonce i povečeříme s Pavarottim, nechybí ani kapitola o typickém provensálském počasí.

"Plechové stolky a okopané rákosové židle stojí ve stínu masivního platanu. Schyluje se k polednímu a obláčky prachu vykopnutého do vzduchu plátěnkami staršího mužského, šourajícího se přes náměstí, se ostře odráží ve slunci a chviličku se vznáší. Číšník v kavárně vzhlédne od svých novin a pomalu se přijde zeptat, co i dáme."

Celou knihou nás opět provází příjemný humor a nadhledem Petera Mayleyho. Když čtete jednotlivé kapitoly, podvědomě se usmíváte při představě výborného vína i jídla, prosluněného a provoněného počasí, a v neposlední řadě i typickým obyvatelům Provence, kteří jsou velmi specifičtí. I druhý díl volné trilogie nelze než doporučit.

neděle 22. června 2014

Lednice

Lednice

Před pár dny jsme se s mým Milým vydaly směr Lednice. Počasí nám víc, než přálo, bylo opravdu horko, ale to nám nezabránilo v tom, si celý areál pořádně projít. Nejprve jsme se vydali do zámku na klasický I. okruh, kde jsou známé schody, vyrobené z jednoho kusu dřeva. Dále jsme si prošli i II. okruh, který byl zaměřen především na ložnice a soukromé komnaty tehdejších majitelů panství - Lichnštejnů. Před poledním sluníčkem jsme se ukryli ve skleníku a nakonec jsme se šli projít k minaretu. A teď Vás všechny zvu, abyste se šli stejnou trasu projít se mnou ještě jednou (i když jen virtuálně).


Horda maďarských turistů dorazila naštěstí až po nás...


Malý kostelík naproti zámku by byl nádherný, kdyby jej opravili...


Velice milá paní průvodky nám dovolila na druhém okruhu fotit, vůbec by mi nevadilo mít pokoj jako modré apartmá...









200 let stará tapeta v čínském salonku...


Překrásná skříň na šaty, věděli jste, že šlechtičny měly asi jen dvoje parádní šaty, protože jedny stály asi tolik jako tři měšťanské domy? Mě to tedy hodně překvapilo...



A už jsme se na naší cestě přesunuli do skleníku, který jsem z nějakého mně neznámého důvodu, nenafotila z venku...




Jsou to jen obyčejné dveře, které vedou do technických místnosti, ale mě se hrozně líbí, když jsem si je fotila, tak na mě většina lidí nechápavě koukala...


Lednice je známá i svými pečlivě udržovanými zahradami a labyrintem...


I pohádkový zámek na sobě musím mít kvůli bezpečnosti bleskosvod...


Přístaviště, na kterém vás odvezou ze zámku k minaretu nebo na Janův hrádek...


Lednice zezadu...


Z oken zámku mají překrásný výhled na minaret a z minaretu zase na zámek...


Zbytek akvaduktu...


A naše procházka končí pod minaretem, doufám, že se Vám se mnou hezky šlo!