4 x Gabriel García Márquez

4 x Gabriel García Márquez

V zimních slevách se mi podařilo ulovit tyto čtyři knihy od Márquéze. Tohoto spisovatele mám ráda, avšak ne všechny jeho knihy se mi líbí a dobře čtou, přináším Vám tedy něco málo o těchto čtyřech.

Podzim patriarchy

Podzim patriarchy – kniha pro náročnější čtenáře. Márquez v této knize často mění vypravěče i předmět, o kterém se mluví. Text je poměrně jednolitý, složený z dlouhých souvětí a nemá odstavce, je rozdělen do několika kapitol. V knize jsou zaznamenány „podzimní“ okamžiky diktátorova života (hlavně jeho láska k matce Bendición Alvaradové a také k jeho jediné nevěstě Leticii Nazarenové) i jeho vzpomínky na dětství a mládí. Kniha se mi četla opravdu špatně. Na druhou stranu její obtížné čtení a zmatečnost navozovaly ponurou atmosféru, ve které diktátor prožíval svůj konec. Rozhodně to není četba pro masového čtenáře. Tuto kniha asi znovu číst nebudu.

Pohřeb Velké matky

Pohřeb Velké matky je soubor 8 povídek, pojmenovaný po jedné z nich. Úterní siesta vypraví příběh matky, která se za poledne vydala navštívit hrob svého syny – zloděje. Takový obyčejný den je krátká povídka o tom, jak se starosta vypravil k zubaři. Příběh V tomhle městečku se nekrade nás provází historií mladého zloděje, který ukradne kulečníkové koule a rozhodne se je vrátit, avšak je u toho chycen. V Baltazarovu podivuhodném odpoledni sledujeme truhláře, který vytvoří překrásnou klec, ale nakonec ji daruje dítěti zadarmo. Vdova Montielová je příběh o ženě zdrcené smrtí svého muže. Den po sobotě nám vypráví o cizinci, který náhodou přijíždí do malého městečka, kde se setká se starým knězem, navíc se v městečku dějí zvláštní věci – ptáci lítají do domů zemřít. V umělých růžích sledujeme bystrou starou ženu a její naštvanou vnučku. V poslední povídce Pohřeb Velké matky jsou popsány poslední okamžiky této ženy. Povídky nejsou nijak propojeny, jen se ve většině objevu starý kněz Antonio Isabelo a městečko Macondo. Oproti minulé knize jsou tyto povídky poměrně svěží čtení.

Plukovníkovi nemá kdo psát

Novela Plukovníkovi nemá kdo psát se četla velmi dobře, i když téma nebylo zrovna veselé. Plukovníkovi a jeho nemocné ženě zemřel syn v kohoutí aréně a zanechal po sobě kohoutího šampiona. Vše se tu točí kolem kohouta a finančních problémů plukovníka. Kohouta si ponechávají, i když sami mnohdy nemají, co do úst. Plukovník už dlouhých patnáct let očekává přiznání renty za válečné zásluhy, ale stále mu žádný dopis o jejím přiznání nepřichází. Je to opravdu příjemně čtivá záležitost a svou délkou je ideální pro delší zimní večer.

Dobrodružství Miguela Littína v Chile

Na Márqueze docela netypická kniha. Sám autor tento literární útvar nazývá reportáž. Jde o autentický příběh filmového režiséra Miguela Littína, který se vydá v přestrojení do Chile ilegálně natočit dokument o pravdivé politické situaci v Chile. Kniha je velmi poutavá, je napsána čtivě a sám příběh je tak napínavý, až chvílemi nedýcháte a musíte hltat každé slovo, abyste věděli, jak to dopadne. 

Kromě první knihy Vám doporučuji všechny ke čtení, první kniha je totiž poměrně složitá a ty, kdo s Márquezem začínají by mohla odradit. Druhá kniha složená z krátkých povídek je příjemné čtení a taktéž třetí kniha, která je ale poměrně smutná. Čtvrtá kniha je velice napínavá a velmi čtivá.

S pozdravem G. W. P. (GirlWithPoppies)