Babička

Babička

Autorka: Božena Němcová

Vydal: Dobrovský, s. r. o.

Edice: Omega

Rok vydání: 2013

Počet stran: 224

Hlavní hrdinkou knihy je babička, která se přestěhuje ke své dceři, aby jí pomohla s výchovou vnoučat. Příjezd starší paní do údolí výrazně změní život nejen dětem, ale i dospělým. Babička je fenomén české literatury, u něhož se ani odborníci nemohou shodnout, jestli se jedná o román, novelu či povídku. Svým neopakovatelným stylem oslovuje již mnoho generací. Kniha nabízí unikátní pohled do duše a života člověka první poloviny devatenáctého století. Na rozdíl od většiny současníků Božena Němcová psala jazykem, který je srozumitelný i modernímu čtenáři.

"Viktorka je sedlákova dcera ze Žernova. Rodiče její jsou už dávno pochováni, ale bratr a sestra žijou podnes. Před patnácti lety byla Viktorka děvče jako malina, daleko široko nebylo jí rovné. Svižná jako srna, pracovitá jako včelka, nikdo by si byl nemohl lepší ženy přát. Takové děvče, když ještě očekává podílu na statku, nezůstane pod pokličkou, to se samo sebou rozumí."

Příběh není příliš dějově pestrý, jedná se spíše o popis roku na vsi, tradic a zvyků, které přináší. Babička zde vystupuje jako moudrá žena z lidu i samotná kněžna si od ní nechá ráda poradit, což je poněkud uměle vytvořený ideální stav poddaných a vrchnosti. K babičce si chodí pro radu téměř všichni z okolí Starého Bělidla. 

"Komorník přicházeje sklízet ze stolu, ohrnul nos a myslil si: "Divný to rozmar takové dámy, bavit se sprostou babou." Kněžna ale stála u okna a dívala se za odcházejícími, dokud vidět byly bílé šaty děvčat a bílou holubičku babiččinu zelenem prokvítat. Odcházejíc pak do kabinetu šeptala si: "Šťastná to žena!"

Babička učí děti lidové moudrosti, starým proroctvím, ale také jim vštěpuje mravní zásady. V příběhu se objevují dvě "vložené" povídky. V první z nich se dozvídáme, jak to bylo s Viktorkou, proč se zbláznila. Ve druhém sledujeme osudy Kristly a Jakuba, kterého kněžna nechá z pomsty odvést na vojnu. 

"Před vánočními svátky střídalo se povídání pohádek a zpívání písní s rozprávkami o pečení vánoček, jak má která bílou mouku, kolik dá másla, děvčata povídala o "slívání" (olova), děti pak těšily se na vánočky, spouštění svíček, na Jezulátko a na koledu."

Naprosto chápu, proč je Babička tak oblíbená. Zidealizovaně podává venkovský život v 19. století, příběh je napsán až pohádkově a lidé rádi čtou knihy, u kterých vědí, že dobře dopadnou a příjemně se čtou. Ani já nejsem výjimkou a Babičku si vždy ráda přečtu. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji edici Omega, jejíž spolupráce si velice cením.

Povídky malostranské + Arabesky

Povídky malostranské + Arabesky

Autor: Jan Neruda

Vydal: Dobrovský, s. r. o.

Edice: Omega

Rok vydání: 2013

Počet stran: 472

Povídky malostranské a Arabesky čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. V Arabeskách se autor, stále ještě pod vlivem svého těžkého mládí, koncentruje spíše na smutnější stránky života. Povídky malostranské, které knižně vydal o dvanáct let později, popisují mikrosvět pod Hradem již s větším odstupem a ironií, ale zároveň zachovávají reálný obraz pražských lidiček a jejich prostředí. Tímto dílem se Jan Neruda nesmazatelně zapsal mezi nejlepší prozaiky celé české literární historie.

Povídky malostranské

Povídky malostranské jsou o něco známější dílo než Arabesky, i když podstatou je totéž - příběhy a osudy typických malostranských "figurek". K nejznámějším určitě patří povídka Přivedla žebráka na mizinu, ve které se milionová bába rozhodne spojit s žebrákem panem Vojtíškem, po jeho odmítnutí roznese o něm takové klepy, že se raději pan Vojtíšek ze studu přesune jinam. 

"Parádní pohřební vůz byl teď průvod předjel a zastavil u brány. Kněží se obrátili, mládenci spustili máry pomalu k zemi a začalo kropení. Pak kočové povytáhli pohyblivý podklad vozu a mládenci zdvihli rakev, aby ji dali na vůz. Teď se to stalo! Buď že byl na jedné straně nadbytek sil, nebo na obou stranách zcela stejná neobratnost, - náhle rakev sjela užším koncem k zemi a víko s rachotem odskočilo. Mrtvola zůstala sice v rakvi, ale svezla se trochu do kolenou a pravá ruka se vymrštila přes rakev ven."

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku je také velice povedená povídka, zčásti poměrně humorná. Dozvíme se v ní, jak se Malostranští chovají k přistěhovalcům. Při Svatováclavské mši vás bude téměř mrazit a co teprve malého chlapce, který je hlavním hrdinou povídky? 

"Milionová stáhla plachetku nazad a bylo vidět celý její obličej. Očima mhourala jako kočka v slunci, teď byly zavřeny, teď zasvítily pod čelem jako dva zelené body. Ústa její stále sebou škubala, když se otevřela bylo vidět napřed nahoře jediný zub, celý černý."

Uvedla jsem pouze několik nejznámějších povídek ze souboru. Pokud ale chcete pořádně poznat pravé obyvatele Malé strany, rozhodně si přečtěte i další. Perfektně propracované jsou především ty, které se odehrávají v jednom pavlačovém domě v průběhu několika dní.

Arabesky

Také Arabesky se zaměřují především na malostranské postavy, děj není nijak převratný, celé dílo je stejně jako Povídky malostranské zaměřeno na vykreslení charakteru postav. Což není vůbec na škodu, protože zde nejsou popisovaný jen obyčejné postavy, ale hlavně jejich povahové zvláštnosti. Oproti Povídkám mi Arabesky připadají laděné o něco vážněji. 

"Domácí slečna řeže v zahrádce salát.

 Pozoruji ji chladně. Ta je už zvadlá!"

Z tobolky redaktorovy je povídka složená pouze z dopisů čtenářů, někteří dopisovatelé píší opakovaně a ke konci jsou už i poměrně drzí, naopak někteří napíše pouze jeden dopis. Neodbytná dáma se snaží přinutit redaktora ke schůzce a "nadějný spisovatel" se snaží o přesvědčit redakci o svém talentu, aby jej otiskli.

"P. S. Přijďte takhle ke čtvrté, to mám kávu vždy uvařenou. Básně otiskujete popořadě."

Arabesky jsem četla poprvé a byla jsem velice příjemně překvapena, kolik dalších zajímavých postav a příběhů Neruda na Malé Straně ještě našel. Navíc jsou ještě rozsáhlejší než Povídky malostranské. 

Moc se mi na vydání líbí, že jsou tato dvě díla vydána v jedné knize, protože k sobě velmi dobře pasují. Pokud se čtenář zajímá o občany malostranské měl by si rozhodně přečíst obě tyto díla!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji edici Omega, jejíž spolupráce si velice cením.

Five Things

Five Things

Pokoj na koleji nám zdobí překrásná kytička růži, kterou spolubydlící dostala k narozeninám...

Jedna z novinek vydaných ve Fragmentu, poznáte, která? A pokud jste ji četli, líbila se vám? Mě velmi příjemně překvapila...

Jarní obnova šatníku aneb nákupy s mamkou...

Pár super bonbonů, které jsou nejen výborné, ale mají i skvělé balení do kabelky, které se nerozsype...

K růžovému hyacintu jsem si pořídila i modrého bratříčka a výhoda umělých kytek je, že je můžete dát a kamkoli a neuschnou. Proto může klidně být i v knihovně, obklopen modrými knihami...

Staré pověsti české

Staré pověsti české

Autor: Alois Jirásek

Vydal: Dobrovský, s. r. o.

Edice: Omega

Rok vydání: 2013

Počet stran: 334

Staré pověsti české jsou nejznámějším převyprávěním naší dávné historie. Při psaní této knihy čerpal její autor jak z lidové slovesnosti, tak z historických pramenů. Kniha je rozdělena na čtyři části: Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské, O staré Praze a Ze starobylých proroctví. Dočtete se o praotci Čechovi, o Krokovi a jeho dcerách, o Libuši a Přemyslovi, o Dívčí válce, o králi Svatoplukovi, o knížeti Daliborovi a mnoha dalších známých pověstí.Poprvé vyšla roku 1894 a od té doby se dočkala velkého množství reedic.

"I zaradoval se praotec Čech nad utěšeným  krajem i zamyslil se pak nad ním, jak bohové dají, jak tu bude jeho rodu i budoucím pokolením. Když pak sestoupil, zvěstoval, co shlédl. Nazejtří vydali se mnozí kolem hor, aby poznali všecko okolí. Co shlédli, podobalo se jim, vody velmi rybné, půda úrodná, všechen způsob té krajiny a oznámili, že se hodí na sídla."

Soubor pověstí, který převypráví nejen pověsti, ale i proroctví, která by měl znát každý český vlastenec. Knihu jsem už jednou četla, ale vůbec jsem si nevzpomínala, že obsahovala i proroctví. Ty pro mě byly největší novinkou, i když jejich znění v hrubých obrysech znám, nedokázala jsem říct, od koho které pochází. 

"Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati."

Mezi mé nejoblíbenější pověsti patří Dívčí válka, moc se mi líbí, jak se ženy dokázaly semknout a ukázat mužům, zač je toho loket. Při bojích používaly nejen klasické zbraně, ale především svůj ženský šarm. Nebylo to sice příliš čestné, ale mě se jejich metody líbily. Ukazovala tak mužské slabosti.

"Starý rytíř ukázal na koňskou koži, která u lodi ležela, a řekl Bruncvíkovi, aby si do ní lehl, ale aby meč svůj vzal s sebou. Když se tak stalo, zašil jej rytíř řemenem a vložil Bruncvíka v koži zašitého na jantarovou horu."

Moc se mi také líbí pověsti z Židovského města a o Faustově domě, obě v sobě skrývají tajemné záhady. 

"Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí Boží! Hin se hukáže, hdo z nás"

Staré pověsti české by měl každý znát. Jejich znalost by měla být součástí základního vzdělání. Vzpomínám si, že jsme je na první stupni základní školy probírali a později jsme se k nim vraceli v dějepise. Také jste je probírali nebo naopak je na vaší škole opomenuli zdůraznit?

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji edici Omega, jejíž spolupráce si velice cením.

Měsíční chvástačka: Únor

Měsíční chvástačka: Únor

Recenzní výtisky:

Helena Rytířová - Kuchařka pro tebe

Alois Jirásek - Staré pověsti české

Charles Dickens - Oliver Twist

Školní pravidla českého pravopisu

Karel Čapek - Dramata

Božena Němcová - Babička

Jan Neruda - Povídky malostranské, Arabesky

Darované:

C. D. Payne - Brenda Veliká

Zakoupené:

Rudolf Mihola - Hana Vítová

Charles Frazier - Could Mountain

Celkem: 10 knih