Girl With Poppies

pondělí 11. ledna 2016

Šantaram

Autor: Gregory David Roberts

Vydal: Kristian

Rok vydání: 2015

Počet stran: 750

Kniha Šantaram je převážně auto biografický příběh. Lin přilétá do Bombaje, kterou si již v prvních okamžicích svého pobytu zamiluje. Nikdo zatím netuší, že je nejhledanějším australským vězněm, protože před časem utekl z velice přísně střežené australské věznice, kde si odpykával téměř dvacetiletý trest za loupežná přepadení, kterými si vydělával na heroin. V Indii si nejprve užívá místních radovánek, populárních zejména pro turisty, ale brzy se ocitne ve slumu, kde si i přes svůj "bílý" původ hned zvykne a zařadí se do místního života, co víc stane se jeho srdcem a založí si kliniku, kde poskytuje alespoň základní zdravotní péči pro obyvatele slumu. Tímto jeho dobrodružství nekončí, naopak nabírá k dalším a složitějším otáčkám.

"Nevím, co mě děsí víc,

jestli moc, která nás drtí,

nebo naše neschopnost ji snášet."

Strhující příběh, plný zvratů a nečekaných události, přesto je ale uvěřitelný. Rozhodně to není příběh jednoduchý, stále se něco děje. Do knihy je navíc vložena spousta protikladů. Už jen samotný hrdina není ani žádný svatoušek, ale ani bezvýhradný padouch. Lin samotný je v neustálém kontaktu se zločinci a s těmi nejchudšími lidmi, co žijí ve slumu, na druhou stranu je citlivý k potřebám druhých a snaží se jim pomoct, už jen vybudování zdravotní služby ve slumu je obrovský krok dopředu.

"Jak ji najdu: Kde je teď? Nenávidí mě? Myslí si, že jsem ji opustil poté, co jsme se milovali? Mohly by si to mně myslet? Musím zůstat v Bombaji - určitě se sem vrátí.Musím tady zůstat a počkat na ni."

Pokud se oprostíme od zajímavého a akčního děje, dostaneme se knize na kůži. Objevíme, že tato kniha není jen skvělým příběhem, ale také skvělým vhledem do indické společnosti, a to pohledem góra (bílého muže) na odvrácenou tvář společnosti Bombaje - zločince, mafiány, pašeráky a jednu z nejnižších vrstev obyvatelstva - obyvatele slumu,

Navíc můžeme sledovat debaty mezi Kádirem a Linem, jež jsou převážně filozofického rázu a dozvíme se, co Kádir považuje za smysl života, rozdíl mezi dobrem a zlem, i řešení problémů. Často i lidé z ulice, kteří jsou s Linbábou spojeni pronesou pravé a nefalšované lidské moudro, které opravdu stojí za zamyšlení.

Román Šantaram bude brzy mít své volné pokračování s názvem Mountain Shadow, navíc se chystá i jeho filmové zpracování, jehož scénář má na svědomí také Roberts.

Musím ještě navíc vyjádřit velikou pochvalu za skvěle zpracované vydání - zejména graficky, překrásný obal. Navíc je skvělý nápad knihu rozdělit do tří svazku, je takto mnohem lépe přenosná a přebal, ve kterém byly tyto svazky dohromady umístěny je také velice povedený, pro mě byl nejprve malým hlavolamem, ale ještě stále se mi na mě daří objevovat nové informace a spojitosti. Jedinou výtku mám k tomu, že v anotaci knihy na obalech je zmíněno až moc informací k ději knihy, ale to je opravdu jediná výtka, která mě napadá.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Radioservis, za jehož projevenou důvěru velice děkuji.

sobota 9. ledna 2016

Levandulový pokoj

Autorka: Nina George

Název v originále: Das Lavendelzimmer

Vydalo: Moba

Rok vydání: 2014

Počet stran: 320

Jean Perdu není jen tak ledajaký knihkupec, ale má schopnost odhadnout, která kniha každému člověku v danou chvíli pomůže. Vlastní loď, na které své knihy prodává - Literární lékárnu. Avšak i když dokáže pomáhat druhým, sám má dost velký šrám v srdci. V mládí od něj odešla jeho velká láska a on kvůli tomu dosud trpí. Dokud nevyřeší své problémy nebude schopen opětovat novou lásku. A tak se se svou lodí vydává na cestu z Paříže na jih Francie, aby uzdravil i sebe.

"Kniha je lékař a zároveň i lék. Stanovuje diagnózu a zároveň i terapii."

Nápad s Literární lékárnou, tedy léčením lidských trápení je sám o sobě opravdu skvělý, dává příběhu obrovský potenciál, když je toto knihkupectví navíc ještě i funkční loď, stává se z něj nápad geniální. Právě proto jsem od knihy očekávala opravdu mnoho a po přečtení ve mně zůstává jakýsi pocit nedostatečnosti. Mám tím na mysli, že jsem doufala, že autorka příběh zvládne ještě lépe. Ale možná jsem jen čekala jiný směr příběhu.

Nicméně nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila. Moc se mi líbily části, kde Jean Perdu přímo diagnostikuje své "pacienty" a poté jim nabízí knihy, které jim pomohou. Což je další pozitivum, v příběhu najdete spoustu inspirace, jaké knihy si přečíst.

"Velkou chybou je, že tolik lidí, především žen, je přesvědčeno, že musí mít dokonalé tělo, aby byli milováni. Přitom tělo musí jen umět milovat. A nechat se milovat."

I nadále budeme pokračovat v chvále, protože moje výtka na začátku byla pouze jediná. Mám moc ráda citáty, nad kterými se mohu v klidu zamyslet, a které mi sdělí nějakou životní pravdu. Pokud jste na tom stejně, tak tady si smlsnete, takových různých mouder je v příběhu opravdu nepřeberně.

"Milován je ten, kdo miluje."

No a posledním, co bych chtěla vyzdvihnout je prostředí. Převážná část románu se odehrává ve francouzském Provence, mě osobně se nejvíce líbila část odehrávající se na vinařství. Autorka umí krásně vystihnou atmosféru míst. Z jejího popisu Provence na mě dýchlo slunce, víno a pohoda. Velice dobře také vystihla útulnou atmosféru na lodi - koutek s křeslem, knihou a hřející kočkou na klíně.

Zkrátka a dobře, určitě knihu doporučuji, a to především těm, co mají nějaký splín nebo bolest na duši. Příběh vás příjemně zklidní a zároveň i uklidní. Prostě příjemné pohlazení po duši!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Palmknihy.cz, kde si také můžete tuto knihu zakoupit.

úterý 5. ledna 2016

Zapomenutý král

Autorka: Ludmila Vaňková

Název pentalogie: Zrození království

Pořadí v pentalogii: 5. díl

Vydal: Šulc - Švarc, s. r. o.

Rok vydání: 2015

Počet stran: 496

Autorka nás tentokrát zavádí zpátky do 13. století, konkrétně do období, ve kterém Českým zemím vládl Václav I. Rozhodně se však celá kniha nevěnuje pouze jemu, ale představuje nám významnější osoby té doby ze všech okolních zemí, dokonce i těch trochu vzdálenějších, jejichž osudy jsou s naší tehdejší historii úzce spjaty.

Král Václav I. vládl mezi dvěma dosti významnými Přemysli - I. a II., navíc byl zrovna v Českém království vcelku klid, proto jeho vláda velmi často upadá v zapomnění.

"Ale změny na arcibiskupském stolci jsou špatně předvídatelné. Nejsou tu přirození dědici. Bylo záhodno poohlédnout se včas jinde."

Spisovatelka Ludmila Vaňková patří mezi naše nejvýznamnější spisovatele historických románů. Román Zapomenutý král je moje první zkušenost s touto autorko, a musím přiznat, že je velice pozitivní. Čekala jsem špatně čitelný a přehnaně odborný kus, ale opak je pravdou. Dílo se mi četlo velice dobře, navíc mě hřál u srdce pocit, že se při své oblíbené četbě i vzdělávám.

Mám k románu pouze dvě výtky a protože chvály bude ještě zajisté dost, začnu tím negativním z mého pohledu. Jak už jsem zmiňovala toto dílo není vůbec nezáživné, aby tomu tak bylo, používá autorka častých replik, aby děj působil opravdově. V tom je u mě ovšem malý kámen úrazu, jelikož mezi sebou postavy mluví téměř současnou češtinou, jejich rozhovory mi často přišly hrozně nereálné. Když jsem však o tom dále přemýšlela, tak to bylo nutné protože jinak by se to tak dobře nečetlo, avšak pořád jsem měla pocit, že je to celé vyfabulované, což však rozhovor jsou.

"Dcerky se vdávaly do neznáma. Ale syn zůstane ve svém údělu!"

Ani s další mou výtkou by autorka nemohla asi nic dělat. Jedná se totiž o velké množství mongolských jmen, která si byla velice podobná a měla jsem v nich velký zmatek, avšak souvisejí s tou dobou, protože se zrovna nacházeli dost blízko našeho území a nelze je tedy vynechat. Pro mě by však asi vyšlo nastejno je pojmenovat jako postava 1, postava 2 atd. Trochu jsem také měla problém se jmény šlechticů - jejich přídomky a zejména domáckými podobami jejich jmen, než jsem se v tom zorientovala, připadala jsem si trochu, jako když jsem začínala číst Anna Kareninu.

Tímto končí moje výtky a následuje množství pochval, které určitě nebude kompletní, protože určitě na něco zapomenu. Jako žena jsem se více ztotožňovala s ženskými postavami a přímo jsem hltala pasáže, ve kterých tyto ženy vystupovali, ať už byly více či méně v područí svého muže nebo sami o všem rozhodovaly. Oceňuji tedy, že jim autorka dala dostatečný prostor, i když ke konci už ho bohužel zejména kvůli mongolským bojům tolik neměly.

"Dvacet let! Kolik se vlastně za tu dobu vystřídalo vládců na kyjevském knížecím stolci? Nedopočítal by ses. A každý na něm chvíli poseděl hned několikrát na pár měsíců a často jenom dní."

S tímto souvisí i další, co bych chtěla vyzdvihnout. I když toto období bylo téměř bez boje, úplně se ho zbavit nepodařilo. Autorka to však pojala tak akorát, dozvěděli jsme se dostatek informací, ale nebyly to zbytečné podrobnosti z válečné taktiky, tak jak to mají v oblibě někteří mužští autoři.

Zkrátka Zapomenutý král určitě není dílo pro každého, historii musíte mít alespoň trochu v oblibě, ale nemusíte být žádní odborníci, protože dílo je napsáno velmi čtivě a vše podstatné se v průběhu dozvíte. Takže určitě tuto knihu doporučuji! Můžete si ji přečíst jako součást ucelené pentalogie, ale klidně i jen tak samostatně pro zpestření, a abyste načerpali nové vědomosti nebo si utřídili ty staré.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Šulc-Švarc, kde si také Zapomenutého krále můžete zakoupit.